10 C 133/2022-57 — Okresní soud v Opavě

1. Žalobou podanou soudu dne 2. 12. 2020 se žalobce domáhal vůči žalovanému zaplacení částky 22 600 Kč s příslušenstvím. Uvedl, že právní předchůdce žalobce, [právnická osoba], sídlem v [obec], [ulice a číslo], [IČO] (dále jen věřitel) uzavřel s žalovaným (dále jen dlužník) dne 19. 12. 2015 Smlouvu o půjčce [číslo] (dále jen Smlouva). Na základě této smlouvy poskytl věřitel dlužníkovi peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč a dlužník se zavázal tuto částku vrátit spolu s dohodnutým souhrnným poplatkem ve výši 11 100 Kč sestávajícím z úroku za dobu řádného trvání smlouvy (tedy do data splatnosti poslední splátky) ve výši 2 100 Kč, z poplatku za administrativní zpracování půjčky ve výši 3 000 Kč a z poplatku za hotovostní inkaso splátek ve výši 6 000 Kč, a to v 58 týdenních splátkách po 450 Kč, z nichž poslední byla splatná dne 28. 1. 2017. Dlužník půjčku řádně nesplácel a uhradil pouze 3 500 Kč. Dlužník tak ke dni postoupení pohledávky dlužil na jistině částku 15 000 Kč, na poplatku za administrativní činnost 2 427,60 Kč a na poplatku za hotovostní inkaso splátek částku 5 172,40 Kč. Žalobce dále požadoval roční úrok 23,72 % počítaný z dlužné jistiny od 7. 12. 2019 do zaplacení, a do 6. 12. 2019 v kapitalizované výši 10 298,43 Kč, a zákonný úrok z prodlení počítaný rovněž z dlužné jistiny od 7. 12. 2019 do zaplacení a do 6. 12. 2019 v kapitalizované výši 3 471,56 Kč. Pohledávku věřitel postoupil žalobci smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 6. 12. 2019, o čemž dlužníka vyrozuměl oznámením z téhož dne. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Soud provedl důkaz smlouvou o půjčce, kartou zákazníka, oznámením o postoupení pohledávky vč. podacího lístku. Ze smlouvy o půjčce ze dne 19. 12. 2015 má soud za prokázáno, že uvedeného dne podepsal žalovaný jako dlužník a osoba pověřená jednat za právního předchůdce žalobce, listinu takto nadepsanou, na základě které věřitel předal a dlužník potvrdil převzetí peněžní hotovosti 15 000 Kč s tím, že dlužník byl povinen věřiteli vrátit půjčené prostředky spolu s dohodnutým souhrnným poplatkem ve výši 11 100 Kč a to v 58 týdenních splátkách po 450 Kč. Z oznámení o postoupení pohledávky má soud za prokázáno, že věřitel dopisem ze dne 6. 12. 2019 dlužníkovi oznámil, že pohledávka z titulu předmětné smlouvy byla postoupena na žalobce, a vyzval dlužníka k uhrazení dluhu do 10 dnů od doručení oznámení; dopis byl předán k poštovní přepravě v úterý 7. 1. 2020. 4. Shora uvedená skutková zjištění soud zahrnul do svého závěru o skutkovém stavu, ze kterého při svém rozhodování vycházel, aniž prováděl další dokazování pro jeho nadbytečnost. <i>5. Podle § 9 odst. 1 zák. č. 145/2010 Sb., ve znění účinném ke dni uzavření předmětných smluv o zápůjčce, je věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.</i> <i>Podle ust. § 2991 obč. zák.</i> <i>(1) Kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.</i> <i>(2) Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.</i> <i>Podle § 1970 obč. zák. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.</i> 6. Soud aplikoval na zjištěný skutkový stav výše citovaná zákonná ustanovení a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná v té části, ve které se žalobce domáhá zaplacení nedoplatku jistiny zápůjčky. Žalobce totiž prokázal pouze tu skutečnost, že jeho právní předchůdce poskytl žalovanému částku ve výši 15 000 Kč, z níž zbývá dle tvrzení žalobce uhradit částku 11 500 Kč. Zbývající částky představují poplatky, kapitalizované úroky a úroky z prodlení za dobu prodlení vyplývající ze smluvních ujednání soud nepřiznal, neboť tato smluvní ujednání a vůbec Smlouvu o zápůjčce jako celek soud vyhodnotil jako neplatnou, neboť žalobce neprokázal, že byla splněna povinnost řádně zkoumat úvěruschopnost dlužníka. Žalobce sice v řízení tvrdil, že tak jeho právní předchůdce učinil, vyhověl požadavku zákona a prozkoumal poměry žalovaného tak, aby dospěl k závěru, že tento je schopen poskytnutou zápůjčku splácet, tato tvrzení však již nemají oporu v provedeném dokazování. Ze zákaznické karty vyplývá, že dlužník byl v době uzavírání smlouvy nezaměstnaný, evidovaný na úřadu práce a pobíral příjem z brigády 9 000 Kč, naproti tomu platil za bydlení rodičům 2 000 Kč, na výdaje domácnosti 2 500 Kč a za telefon 450 Kč. Volné zdroje k placení zápůjčky tedy měl ve výši 4 050 Kč měsíčně. Zákaznická karta ovšem obsahovala rozporuplné údaje, kdy z ní zejména vyplývalo, že dlužník doložil nájemní smlouvu, přitom uvedl, že bydlí u rodičů. Dále bylo v kartě uvedeno, že dlužník předložil výplatní pásky, ovšem tyto nebyly k důkazu předloženy, stejně tak, jako doklad SIPO. V tomto světle se soudu jeví údaje uvedené v zákaznické kartě jako pochybné, není vůbec postaveno najisto, zda v dob poskytnutí zápůjčky dlužník skutečně bydlel u rodičů a platil jim 2 000 Kč měsíčně, anebo bydlel v nájmu, kdy nájemné by zcela jistě výdaj na bydlení ve výši 2 000 Kč převyšovalo. Dále není vůbec doloženo, že dlužník opravdu nějaký příjem z brigády měl, když výplatní pásky žalobce rovněž nepředložil. Konečně není vysvětleno, co představuje položka výdaje domácnosti – zda osobní výdaje dlužníka anebo všech členů domácnosti, tedy i rodičů. V tomto světle soud považuje údaje uvedené v zákaznické kartě přinejmenším za zavádějící a má tedy za to, že věřitel nesplnil podmínky ve shora citovaném zákonném ustanovení a z tohoto důvodu je nutné smlouvu o zápůjčce vyhodnotit jako neplatnou. K neplatnosti smlouvy je přitom nutno přihlížet z úřední povinnosti, jak již dnes dovozuje judikatura soudů všech možných stupňů. Ze zjištěného skutkového stavu tak je zřejmé pouze to, že dlužník obdržel od právního předchůdce žalobce bez právního důvodu částku v celkové výši 15 000 Kč, z níž nevrátil částku celkem 11 500 Kč, což na jeho straně představuje bezdůvodné obohacení, které je povinen žalobci, na kterého pohledávka byla postoupena, vydat. K tomu byl dlužník prokazatelně vyzván doručením oznámení o postoupení pohledávky, které se do sféry dispozice adresáta dostalo nejpozději v pátek 10. 1. 2020, proto byl úrok z prodlení přiznán až ode dne následujícího po splatnosti, která nastala desátým dnem po doručení tohoto oznámení - výzvy. Výše úroku z prodlení odpovídá nař. vlády č. 351/2013 Sb. Vzhledem k tomu, že nelze po žalobci žádat, aby prokazoval negativní skutečnosti o tom, že dlužník požadované neuhradil v plné výši, bylo na dlužníkovi, aby prokázal, kolik uhradil na jistině, poplatcích a úrocích. Jelikož však žalovaný zůstala ve věci nečinný, k závěru o prokázání existence tvrzeného dluhu v dané výši a za situace, kdy žalobce nežádá více, než žalovanému poskytl, postačovalo žalobcovo vylíčení rozhodujících skutečností. S ohledem na shora uvedené soud rozhodl, jak uvedeno ve výroku I. a II. rozsudku. 7. Pokud jde o náklady řízení, rozhodnutí vychází z ust. § 142 odst. 1, § 142 odst. 2 o.s.ř., kdy žalující strana byla procesně převážně neúspěšná a žalované straně dle obsahu spisu žádné náklady řízení nevznikly.