10 C 179/2021-33 — Okresní soud v Opavě

1. Žalobou podanou soudu dne 26. 5. 2021 se žalobce domáhal vůči žalované zaplacení částky 15 858 Kč s příslušenstvím. Uvedl, že právní předchůdce žalobce, [právnická osoba], sídlem v [obec], [ulice a číslo], [IČO] (dále jen věřitel), uzavřel s žalovanou (dále jen dlužník) dne 24. 7. 2019 a 17. 5. 2017 Smlouvu o zápůjčce [číslo] resp. [číslo] (dále jen Smlouva). Na základě těchto smluv poskytl věřitel dlužníkovi peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč, resp. 11 000 Kč a dlužník se zavázal tyto částky vrátit spolu s dohodnutými souhrnnými poplatky ve výši 7 399 Kč, resp. 9 759 Kč sestávajícími z úroku za dobu řádného trvání smlouvy (tedy do data splatnosti poslední splátky) ve výši 1 331 Kč, z odměny za zpracování a doručení 2 920 Kč, z částky 3 148 Kč za komfortní splácení v hotovosti, resp. z úroku za dobu řádného trvání smlouvy ve výši 1 968 Kč, z odměny za zpracování a doručení 2 942 Kč, z částky 4 849 Kč za komfortní splácení v hotovosti, a to ve 45, resp. 60 týdenních splátkách po 387 Kč, resp. 346 Kč, z nichž poslední byla splatná dne 4. 6. 2018, resp. 11. 7. 2018. Dlužník půjčky řádně nesplácel a ke dni podání žaloby dlužil na jistině částku 4 680,29 Kč, resp. 4 898,18 Kč a na souhrnném poplatku částka 2 818,71 Kč, resp. 3 460,82 Kč, z čehož připadala na úroky za dobu trvání půjčky částka 256,55 Kč, na poplatek za zpracování a doručení částka 827,60 Kč a na částce za komfortní splácení v hotovosti 1 734,56 Kč, resp. na úroky za dobu trvání půjčky částka 256,55 Kč, na poplatek za zpracování a doručení částka 1 209,98 Kč a na částce za komfortní splácení v hotovosti 1 994,29 Kč. Žalobce dále požadoval roční úrok 29 % počítaný z dlužné jistiny od 5. 6. 2018 do 20. 1. 2020 v kapitalizované výši 2 243,29 Kč a dále až do zaplacení, resp. od 12. 7. 2018 do 20. 1. 2020 v kapitalizované výši 2 201,73 Kč a dále až do zaplacení a zákonný úrok z prodlení počítaný rovněž z dlužné jistiny od 2. 10. 2018 do 20. 1. 2020 v kapitalizované výši 556,95 Kč a dále až do zaplacení, resp. od 2. 10. 2018 do 20. 1. 2020 v kapitalizované výši 582,88 Kč a dále až do zaplacení. Pohledávky věřitel postoupil žalobci smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 20. 1. 2020, o čemž dlužníka vyrozuměl oznámením. Žalobce dále uvedl, že věřitel před poskytnutím zápůjčky posoudil s odbornou péčí schopnost dlužníka dluh splácet a po vyhodnocení všech informací dospěl k závěru, že lze zápůjčku poskytnout; přitom žalobce zejména poukázal na zákaznickou kartu. Konečně doplnil, že žalovaná svůj dluh písemně uznala dne 18. 2. 2019, a to v celkové výši 23 553,81 Kč. 2. Žalovaná se k žalobě vyjádřila pouze telefonicky v rámci omluvy z účasti na ústním jednání, kdy uvedla, že souhlasí se splátkami 1 000 Kč O uznání nároku se tedy nejedná. 3. Soud provedl důkaz smlouvami o zápůjčce, zákaznickými kartami, oznámením o postoupení pohledávky a uznáním dluhu. Z těchto listin učinil skutková zjištění jak uvedeno shora, která následně zahrnul do svého závěru o skutkovém stavu, z něhož při svém rozhodování vycházel, aniž prováděl další dokazování pro jeho nadbytečnost. Nevzal však za prokázané tvrzení o tom, že věřitel řádným způsobem zkoumal a posoudil schopnost dlužníka poskytnutý úvěr řádně splácet, a tvrzení o tom, že žalovaná svůj dluh uznala, což bude rozvedeno níže. <i>4. Podle zákona č. 257/2016 Sb.,</i> <i>§ 86</i> <i>(1) Poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.</i> <i>(2) Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.</i> <i>§ 87</i> <i>(1) Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.</i> 5. Soud aplikoval na zjištěný skutkový stav výše citovaná zákonná ustanovení a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. Žalobce totiž prokázal pouze tu skutečnost, že věřitel poskytl dlužníkovi částku ve výši 21 000 Kč, kterou zcela vrátil. Zbývající částky představující smluvní úroky, poplatky či jiné náklady, jejichž uplatnění má oporu v uzavřených smlouvách, již však nejsou žádány po právu, protože tyto smlouvy byly shledány neplatnými, neboť žalobce neprokázal, že by věřitel řádným způsobem splnil svou povinnost zkoumat schopnost dlužníka splácet poskytnutý úvěr, přesněji v daném případě věřitel s dlužníkem smlouvy uzavřel přesto, že ze zákaznických karet vyplněných dlužníkem vyplývalo, že pro placení měsíčních splátek 1 384 Kč, resp. 1 548 Kč mu měsíčně zůstává pouze 4 621 Kč, resp. 4 683 Kč. Soud v této souvislosti do měsíčních příjmů dlužníka nezahrnul udávaný další příjem domácnosti ve výši 9 000 Kč, když tento není nikterak vysvětlen ani prokázán, navíc dlužník uvedl, že je vdova a bydlí v nájmu. Ze zákaznických karet dále nevyplývá, že by věřitel zkoumal skutečné pravidelné měsíční výdaje dlužníka (zejména výdaje na bydlení – nájemné). Namísto toho se věřitel spokojil s údajem o pouze odhadovaných měsíčních výdajích ve výši 5 000 Kč a údajem o jiných splátkách půjček ve výši 1 062 Kč, resp. 1 500 Kč. Ze zjištěného skutkového stavu je zřejmé, že dlužník obdržel od věřitele bez právního důvodu částku ve výši 21 000 Kč, kterou vrátil, proto byla žaloba zamítnuta. Jak již dlouhodobě dovozuje judikatura soudů vyšších stupňů, včetně Nejvyššího soudu a Ústavního soudu ČR, je třeba k neplatnosti smlouvy nutno přihlížet z úřední povinnosti, nikoli optikou obecného ustanovení § 586 obč. zákoníku, tedy pouze k námitce dlužníka. A to přesto, že jazykové vyjádření obsažené ve větě druhé ust. § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. by mohlo svádět k domněnce, že se jedná o neplatnost relativní. Pokud jde o žalobcem tvrzené uznání dluhu žalovanou, po provedeném dokazování soud dospěl k závěru, že toto uznání dluhu nebylo učiněno platně, protože z něho nevyplývá, jaký konkrétní dluh z té které smlouvy o zápůjčce a v jaké konkrétní výši žalovaná uznala. Pakliže-by soud toleroval absenci rozklíčování jednotlivých částek (právních důvodů), ze kterých dluh sestává (kolik připadá na jistinu, kolik na úroky a další poplatky), nelze naprosto tolerovat absenci určení, jaký dluh připadá na tu kterou smlouvu o zápůjčce za situace, kdy v uznání dluhu jsou specifikovány takovéto smlouvy dvě, a to jejich čísly. Nadto částka uvedená v uznání dluhu neodpovídá částce žalované, dokonce neodpovídá ani částce, která by zahrnovala kapitalizované úroky v době uznání dluhu. Za této situace soud uzavírá, že uznání dluhu nebylo učiněno platně, pokud jde o specifikaci konkrétní výše toho kterého jednotlivého dluhu. 6. Pokud jde o náklady řízení, rozhodnutí vychází z ust. § 142 odst.1, kdy žalující strana byla procesně neúspěšná a žalované straně dle obsahu spisu žádné náklady řízení nevznikly.