10 C 203/2021-47 — Okresní soud v Opavě

1. Žalobou podanou soudu dne 26. 5. 2021 se žalobce domáhal vůči žalovanému zaplacení částky 4 233 Kč s příslušenstvím. Uvedl, že právní předchůdce žalobce, [právnická osoba], sídlem v [obec], [ulice a číslo], [IČO] (dále jen věřitel) uzavřel s žalovaným (dále jen dlužník) dne 8. 10. 2015 Smlouvu o zápůjčce [číslo] (dále jen Smlouva). Na základě této smlouvy poskytl věřitel dlužníkovi peněžní prostředky ve výši 8 000 Kč a dlužník se zavázal tuto částku vrátit spolu s dohodnutým souhrnným poplatkem ve výši 6 688 Kč sestávajícím z úroku za dobu řádného trvání smlouvy (tedy do data splatnosti poslední splátky) ve výši 1 053 Kč, z odměny za zpracování 1 644 Kč, z částky 3 991 Kč za splácení v hotovosti, a to v 60 týdenních splátkách po 245 Kč, z nichž poslední byla splatná dne 1. 12. 2016. Dlužník půjčku řádně nesplácel a ke dni podání žaloby dlužil na jistině částku 2 842,64 Kč a na souhrnném poplatku částku 1 390,36 Kč, z čehož připadalo na úroky za dobu trvání půjčky částku 51,31 Kč, na poplatek za zpracování částku 376,08 Kč a na částce za splácení v hotovosti 912,97 Kč. Žalobce dále požadoval roční 20,5 % úrok počítaný z dlužné jistiny od 2. 12. 2016 do 20. 1. 2020 v kapitalizované výši 1 853,44 Kč a dále až do zaplacení, a zákonný úrok z prodlení počítaný rovněž z dlužné jistiny od 18. 9. 2018 do 20. 1. 2020 v kapitalizované výši 348,22 Kč a dále až do zaplacení. Pohledávku věřitel postoupil žalobci smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 20. 1. 2020, o čemž dlužníka vyrozuměl oznámením. Žalobce dále uvedl, že věřitel před poskytnutím zápůjčky posoudil s odbornou péčí schopnost dlužníka dluh splácet a po vyhodnocení všech informací dospěl k závěru, že lze zápůjčku poskytnout; přitom žalobce zejména poukázal na zákaznickou kartu. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Soud provedl důkaz smlouvou o zápůjčce a oznámením o postoupení pohledávky. Z těchto listin učinil skutková zjištění jak uvedeno shora, která následně zahrnul do svého závěru o skutkovém stavu, z něhož při svém rozhodování vycházel, aniž prováděl další dokazování pro jeho nadbytečnost. Pouze nevzal za prokázané tvrzení o tom, že věřitel řádným způsobem zkoumal a posoudil schopnost dlužníka poskytnutý úvěr řádně splácet, když žalobce, přestože opakovaně zákaznickou kartu ve svých podání zmiňoval a odkazoval na údaje v ní uvedené, tuto soudu nepředložil. <i>4. Podle § 9 odst. 1 zák. č. 145/2010 Sb., je věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.</i> <i>5. Podle ust. § 2991 obč. zák.</i> <i>(1) Kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.</i> <i>(2) Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.</i> <i>6. Podle ust. § 2993 NOZ, plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.</i> 7. Soud aplikoval na zjištěný skutkový stav výše citovaná zákonná ustanovení a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. Žalobce totiž prokázal pouze tu skutečnost, že věřitel poskytl dlužníkovi částku ve výši 8 000 Kč, kterou beze zbytku vrátil. Zbývající částky představují úroky, poplatky či jiné náklady vyplývající ze smluvních ujednání soud nepřiznal, neboť tuto smlouvu soud vyhodnotil jako neplatnou, neboť žalobce neprokázal, že byla splněna povinnost dle § 9 odst. zák. č. 145/2010 Sb. Žalobce sice v řízení tvrdil, že věřitel vyhověl požadavku zákona a prozkoumal poměry dlužníka tak, aby dospěl k závěru, že je schopen dluh splácet. Tato tvrzení však již nemají oporu v provedeném dokazování, jak shora uvedeno. Věřitel nesplnil podmínky ve shora citovaném zákonném ustanovení § 9 odst. 1 a z tohoto důvodu je nutné smlouvu vyhodnotit jako neplatnou. Ze zjištěného skutkového stavu tak je zřejmé pouze to, že dlužník obdržel od věřitele bez právního důvodu částku ve výši 8.000 Kč, kterou mu vrátil. S ohledem na shora uvedené soud rozhodl, jak uvedeno ve výroku I. rozsudku. 8. Pokud jde o náklady řízení, rozhodnutí vychází z ust. § 142 odst.1, o.s.ř., kdy žalující strana byla procesně neúspěšná a žalované straně dle obsahu spisu žádné náklady řízení nevznikly.