10 C 28/2022-62 — Okresní soud v Opavě

1. Žalobou podanou soudu dne 1. 9. 2020 se žalobce domáhal vůči žalované zaplacení částky 57 816 Kč s příslušenstvím. Uvedl, že právní předchůdce žalobce, [právnická osoba], sídlem v [obec], [ulice a číslo], [IČO] (dále jen věřitel) uzavřel s žalovanou (dále jen dlužník) dne 9. 11. 2015 resp. 21. 10. 2015 Smlouvu o zápůjčce [číslo] (dále jen Smlouva 1) resp. [číslo] (dále jen Smlouva 2). Na základě těchto smluv poskytl věřitel dlužníkovi peněžní prostředky ve výši 12 000 Kč resp. 50 000 Kč a dlužník se zavázal tyto částky vrátit spolu s dohodnutým souhrnným poplatkem ve výši 10 033 Kč sestávajícím z úroku za dobu řádného trvání smlouvy (tedy do data splatnosti poslední splátky) ve výši 1 580 Kč, z poplatku za administrativní zpracování půjčky ve výši 2 466 Kč a z poplatku za hotovostní inkaso splátek ve výši 5 987 Kč, resp. souhrnným poplatkem ve výši 41 803 Kč sestávajícím z úroku za dobu řádného trvání smlouvy (tedy do data splatnosti poslední splátky) ve výši 6 583 Kč, z poplatku za administrativní zpracování půjčky ve výši 10 275 Kč a z poplatku za hotovostní inkaso splátek ve výši 24 945 Kč, a to v 60 týdenních splátkách po 368 Kč resp. 1 531 Kč, z nichž poslední byla splatná dne 2. 1. 2017 resp. 14. 12. 2016. Dlužník půjčku řádně nesplácel a na prvou smlouvu uhradil pouze 17 524,18 Kč, a na druhou smlouvu pouze 38 495,82 Kč. Dlužník tak ke dni podání žaloby dlužil, pokud jde o smlouvu 1 na jistině částku 3 100,18 Kč a na souhrnném poplatku částku 1 408,64 Kč, z čehož připadalo na úroky za dobu trvání půjčky částku 82,57 Kč, na poplatek za administrativní činnost částku 386,86 Kč a na poplatek za hotovostní inkaso splátek částku 939,21 Kč, a pokud jde o smlouvu 2 na jistině částku 32 705,43 Kč a na souhrnném poplatku částku 20 601,75 Kč, z čehož připadalo na úroky za dobu trvání půjčky částku 2 449,15 Kč, na poplatek za administrativní činnost částku 5 295,80 Kč a na poplatek za hotovostní inkaso splátek částku 12 856,80 Kč. Žalobce dále požadoval roční úrok 20,5 % počítaný z dlužné jistiny od 21. 1. 2020 do zaplacení, a do 20. 1. 2020 v kapitalizované výši 2 181,59 Kč resp. 21 249,89 Kč, a zákonný úrok z prodlení počítaný rovněž z dlužné jistiny od 21. 1. 2020 do zaplacení, a do 20. 1. 2020 v kapitalizované výši 847,61 Kč resp. 8 291,86 Kč. Obě pohledávky věřitel postoupil žalobci smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 20. 1. 2020, o čemž dlužníka vyrozuměl oznámením z téhož dne. K výzvě soudu dále žalobce doplnil žalobu a uvedl, že v souladu s ust. § 9 odst. 1 zák. č. 145/2010 Sb. věřitel zkoumal a posuzoval schopnost dlužníka splácet poskytnutý spotřebitelský úvěr a že na základě informací, které dlužník uvedl v zákaznických kartách k předmětným smlouvám dospěl k závěru, že schopnost dlužníka splácet půjčku je dostatečná. Dodal ovšem, že zákaznické karty není schopen předložit k důkazu. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 3. Soud provedl důkaz smlouvou o zápůjčce (2x) a oznámením o postoupení pohledávky včetně podacího lístku. Ze smlouvy o zápůjčce [číslo] ze dne 9. 11. 2015 má soud za prokázáno, že uvedeného dne podepsala žalovaná jako dlužník a osoba pověřená jednat za věřitele, [právnická osoba], listinu takto nadepsanou, na základě které věřitel předal a dlužník potvrdil převzetí peněžní hotovosti 12 000 Kč s tím, že dlužník byl povinen věřiteli vrátit půjčené prostředky spolu s dohodnutým souhrnným poplatkem ve výši 10 033 Kč a to v 60 týdenních splátkách po 368 Kč. Ze smlouvy o zápůjčce [číslo] ze dne 21. 10. 2015 má soud za prokázáno, že uvedeného dne podepsala žalovaná jako dlužník a osoba pověřená jednat za věřitele, [právnická osoba], listinu takto nadepsanou, na základě které věřitel předal a dlužník potvrdil převzetí peněžní hotovosti 50 000 Kč s tím, že dlužník byl povinen věřiteli vrátit půjčené prostředky spolu s dohodnutým souhrnným poplatkem ve výši 41 803 Kč, a to v 60 týdenních splátkách po 1 531 Kč. Z oznámení o postoupení pohledávky a podacího lístku má soud za prokázáno, že věřitel dopisem ze dne 20. 1. 2020 dlužníkovi oznámil, že pohledávky z titulu obou smluv byly postoupeny na žalobce, a vyzval dlužníka k uhrazení dlužných částek do 10 dnů od doručení oznámení; dopis byl předán k poštovní přepravě v pátek 14. 2. 2020. 4. Shora uvedená skutková zjištění soud zahrnul do svého závěru o skutkovém stavu, ze kterého při svém rozhodování vycházel, aniž prováděl další dokazování pro jeho nadbytečnost. <i>5. Podle § 9 odst.1 zák. č. 145/2010 Sb., ve znění účinném ke dni uzavření předmětných smluv o zápůjčce, je věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.</i> <i>Podle ust. § 2991 obč. zák.</i> <i>(1) Kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.</i> <i>(2) Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z rávního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.</i> <i>Podle § 1970 obč. zák. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.</i> 6. Soud aplikoval na zjištěný skutkový stav výše citovaná zákonná ustanovení a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná v té části, ve které se žalobce domáhá zaplacení nedoplatku jistiny zápůjček. Žalobce totiž prokázal pouze tu skutečnost, že jeho právní předchůdce poskytl žalované částku ve výši 12 000 Kč resp. 50 000 Kč, z níž zbývá dle tvrzení žalobce uhradit částku celkem 5 980 Kč. Zbývající částky představují poplatky, kapitalizované úroky a úroky z prodlení za dobu prodlení vyplývající ze smluvních ujednání soud nepřiznal, neboť tato smluvní ujednání a vůbec obě smlouvy o zápůjčce jako celek soud vyhodnotil jako neplatné, neboť žalobce neprokázal, že řádně zkoumal úvěruschopnost dlužníka. Žalobce sice v řízení tvrdil, že jeho právní předchůdce vyhověl požadavku zákona a prozkoumal poměry žalované tak, aby dospěl k závěru, že tato je schopna poskytnutou zápůjčku splácet. Tato tvrzení však již neprokázal, když ani na výzvu soudu k nim nepředložil označené důkazy – zákaznické karty. Uvedl, že tyto zákaznické karty nemá k dispozici. Soud má tedy za to, že věřitel nesplnil podmínky ve shora citovaném zákonném ustanovení a z tohoto důvodu je nutné smlouvy o zápůjčce vyhodnotit jako neplatné. K neplatnosti smlouvy je přitom nutno přihlížet z úřední povinnosti, jak již dnes dovozuje judikatura soudů všech možných stupňů. Ze zjištěného skutkového stavu tak je zřejmé pouze to, že dlužník obdržel od právního předchůdce žalobce bez právního důvodu částku v celkové výši 62 000 Kč, z níž nevrátil částku celkem 5 980 Kč, což na jeho straně představuje bezdůvodné obohacení, které je povinen žalobci, na kterého pohledávka byla postoupena, vydat. K tomu byl dlužník prokazatelně vyzván doručením oznámení o postoupení pohledávky, které se do sféry dispozice adresáta dostalo nejpozději v úterý 18. 2. 2020, proto byl úrok z prodlení přiznán až ode dne následujícího po splatnosti, která nastala desátým dnem po doručení tohoto oznámení - výzvy. Výše úroku z prodlení odpovídá nař. vlády č. 351/2013 Sb. Vzhledem k tomu, že nelze po žalobci žádat, aby prokazoval negativní skutečnosti o tom, že dlužník požadované neuhradil v plné výši, bylo na dlužníkovi, aby prokázal, kolik uhradil na jistině, poplatcích a úrocích. Jelikož však žalovaná zůstala ve věci nečinná, k závěru o prokázání existence tvrzeného dluhu v dané výši a za situace, kdy žalobce nežádá více, než žalované poskytl, postačovalo žalobcovo vylíčení rozhodujících skutečností. S ohledem na shora uvedené soud rozhodl, jak uvedeno ve výroku I. a II. rozsudku. 7. Pokud jde o náklady řízení, rozhodnutí vychází z ust. § 142 odst. 1, § 142 odst. 2 o.s.ř., kdy žalující strana byla procesně převážně neúspěšná a žalované straně dle obsahu spisu žádné náklady řízení nevznikly.