10 C 70/2022-46 — Okresní soud v Opavě

1. Žalobou podanou soudu dne 8. 11. 2020 se žalobce domáhal vůči žalovanému zaplacení částky 19 300 Kč s příslušenstvím. Uvedl, že právní předchůdce žalobce, [právnická osoba], sídlem v [obec], [ulice a číslo], [IČO] (dále jen věřitel) uzavřel s žalovaným (dále jen dlužník) dne 28. 11. 2017 Smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo] (dále jen Smlouva). Na základě této smlouvy poskytl věřitel dlužníkovi peněžní prostředky ve výši 14 000 Kč a dlužník se zavázal tuto částku vrátit spolu s dohodnutým souhrnným poplatkem ve výši 10 360 Kč sestávajícím z úroku za dobu řádného trvání smlouvy (tedy do data splatnosti poslední splátky) ve výši 1 960 Kč, z poplatku za administrativní zpracování půjčky ve výši 2 800 Kč a z poplatku za hotovostní inkaso splátek ve výši 5 600 Kč, a to v 58 týdenních splátkách po 420 Kč, z nichž poslední byla splatná dne 8. 1. 2019. Dlužník půjčku řádně nesplácel a uhradil pouze 5 060 Kč. Dlužník tak ke dni postoupení pohledávky dlužil na jistině částku 14 000 Kč, na poplatku za administrativní činnost 878,60 Kč a na poplatku za hotovostní inkaso splátek částku 4 421,40 Kč. Žalobce dále požadoval roční úrok 23,72 % počítaný z dlužné jistiny od 30. 11. 2019 do zaplacení, a do 29. 11. 2019 v kapitalizované výši 2 997,94 Kč, a zákonný úrok z prodlení počítaný rovněž z dlužné jistiny od 30. 11. 2019 do zaplacení a do 29. 11. 2019 v kapitalizované výši 1 205,75 Kč. Pohledávku věřitel postoupil žalobci smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 29. 11. 2019, o čemž dlužníka vyrozuměl oznámením z téhož dne. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Soud provedl důkaz smlouvou o spotřebitelském úvěru, kartou zákazníka, oznámením o postoupení pohledávky. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne 28. 11. 2017 má soud za prokázáno, že uvedeného dne podepsal žalovaný jako dlužník a osoba pověřená jednat za právního předchůdce žalobce, listinu takto nadepsanou, na základě které věřitel předal a dlužník potvrdil převzetí peněžní hotovosti 14 000 Kč s tím, že dlužník byl povinen věřiteli vrátit půjčené prostředky spolu s dohodnutým souhrnným poplatkem ve výši 10 360 Kč a to v 58 týdenních splátkách po 420 Kč. Z oznámení o postoupení pohledávky má soud za prokázáno, že věřitel dopisem ze dne 29. 11. 2019 dlužníkovi oznámil, že pohledávka z titulu předmětné smlouvy byla postoupena na žalobce. 4. Shora uvedená skutková zjištění soud zahrnul do svého závěru o skutkovém stavu, ze kterého při svém rozhodování vycházel, aniž prováděl další dokazování pro jeho nadbytečnost. 5. Podle zák. č. 257/2016 Sb., ve znění účinném ke dni uzavření předmětné smlouvy o úvěru, § 86 (1) Poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. (2) Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. § 87 (1) Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 6. Soud aplikoval na zjištěný skutkový stav výše citovaná zákonná ustanovení a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná v té části, ve které se žalobce domáhá zaplacení nedoplatku jistiny zápůjčky. Žalobce totiž prokázal pouze tu skutečnost, že jeho právní předchůdce poskytl žalovanému částku ve výši 14 000 Kč, z níž zbývá dle tvrzení žalobce uhradit částku 8 940 Kč. Zbývající částky představují poplatky, kapitalizované úroky a úroky z prodlení za dobu prodlení vyplývající ze smluvních ujednání soud nepřiznal, neboť tato smluvní ujednání a vůbec Smlouvu o zápůjčce jako celek soud vyhodnotil jako neplatnou, neboť žalobce neprokázal, že byla splněna povinnost řádně zkoumat úvěryschopnost dlužníka. Žalobce sice v řízení tvrdil, že jeho právní předchůdce vyhověl požadavku zákona a prozkoumal poměry dlužníka tak, aby dospěl k závěru, že tento je schopen poskytnutou zápůjčku splácet. Tato tvrzení však již nemají oporu v provedeném dokazování. Ze zákaznické karty vyplývá, že dlužník byl v době uzavírání smlouvy zaměstnán s měsíčním příjmem 9 933 Kč, ovšem na dobu určitou, a to pouze do 31. 12. 2017. Jeho měsíční výdaje na bydlení v nájmu ve výši 5 000 kč a osobní měsíční výdaje ve výši 6 000 Kč měly být kryty právě z tohoto příjmu a dále z blíže nespecifikovaných ani nedoložených dávek státní podpory v měsíční výši 5 489 Kč. To vše při měsíční splátce 1 680 Kč. Soud mí za to, že dlužník dostatečně nevysvětlil původ svých příjmů ve formě dávek státní podpory, tyto ani věřiteli nedoložil, a nelze z nich vycházet. Za této situace potom výše měsíčních příjmů dlužníka nedosahuje výše jeho měsíčních výdajů, navíc, příjem byl doložen pouze pro prvý měsíc trvání platnosti smlouvy. Soud má za to, že věřitel nesplnil podmínky ve shora citovaném zákonném ustanovení a z tohoto důvodu je nutné smlouvu o zápůjčce vyhodnotit jako neplatnou. K neplatnosti smlouvy je přitom nutno přihlížet z úřední povinnosti, jak již dnes dovozuje judikatura soudů všech možných stupňů. Ze zjištěného skutkového stavu je zřejmé, že dlužník obdržel od právního předchůdce žalobce částku ve výši 14 000 Kč, kterou zcela nevrátil, což na jeho straně představuje bezdůvodné obohacení, jehož speciální skutkovou podstatu oproti jeho obecné úpravě v občanském zákoníku, zákon o spotřebitelském úvěru nově konstruuje, a to včetně povinnosti vrátit poskytnutou jistinu v přiměřené době podle schopností dlužníka, což znamená, že dlužník dosud není v jakémkoliv prodlení s placením prokázaného dluhu, nýbrž že tuto splatnost soud založí teprve svým rozhodnutím. Vzhledem k tomu, že nelze po žalobci žádat, aby prokazoval negativní skutečnosti o tom, že dlužník požadované neuhradil v plné výši, bylo na dlužníkovi, aby prokázal, kolik uhradil na jistině, poplatcích a úrocích. Jelikož však žalovaný zůstal ve věci nečinný, k závěru o prokázání existence tvrzeného dluhu v dané výši a za situace, kdy žalobce nežádá více, než žalovanému poskytl, postačovalo žalobcovo vylíčení rozhodujících skutečností. S ohledem na shora uvedené soud rozhodl, jak uvedeno ve výroku I. a II. rozsudku. 7. Pokud jde o náklady řízení, rozhodnutí vychází z ust. § 142 odst. 1, § 142 odst. 2 a § 146 odst. 2 o.s.ř., kdy žalující strana byla procesně převážně neúspěšná a žalované straně dle obsahu spisu žádné náklady řízení nevznikly.