107 C 17/2021-49 — Okresní soud v Opavě

1. Žalobou podanou soudu dne [datum] domáhala se žalobkyně proti žalované zaplacení částky 79 115 Kč s příslušenstvím specifikovaným ve výroku I. tohoto rozsudku s odůvodněním, že mezi účastníky byla uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru [číslo] když žalovaná tuto smlouvu podepsala [datum] a na základě této smlouvy poskytla žalobkyně žalované dne [datum] na účet uvedený ve smlouvě úvěr ve výši 62 000 Kč. Žalovaná se zavázala poskytnutý úvěr a úrok za poskytnutí úvěru sjednaný ve smlouvě ve výši„ efektivní úrokové sazby“ 162,39 % ročně splácet ve 36 měsíčních splátkách po 5 494 Kč splatných vždy k 25. dni každého kalendářního měsíce počínaje měsícem [anonymizováno] [rok] dle splátkového kalendáře, který je přílohou oznámení žalobkyně o schválení úvěru. Schopnost žalované řádně hradit úvěr byla ze strany žalobkyně prověřena na základě dokladů o příjmech, prohlášení dlužníka. Z dokladů o příjmech vyplynulo, že žalovaná měla příjem ze zaměstnání [částka] ze zaměstnání u [právnická osoba] Její náklady na živobytí činily [částka]. Žalobkyně dovodila, že z výše uvedeného byly zjištěny u žadatele o úvěr jeho volné zdroje ke splácení ve výši [částka], že úvěrovou historii žadatele ověřila v databázích [příjmení] a NRKI, že žalovaná nebyla v době žádosti evidována v insolvenčním rejstříku, měla u poskytovatele předchozí smlouvu ve stavu splácení, nebyla u něj v době žádosti prováděna exekuční srážka ze mzdy. Žalovaná neplnila řádně podmínky smlouvy a ocitla se v prodlení s úhradou splátek poskytnutého úvěru. Do data zesplatnění celého úvěru zaplatila žalobkyni celkem 65 814 Kč. Před zesplatněním celého úvěru v důsledku prodlení žalované vzniklo žalobkyni právo na zaplacení smluvních pokut u splátky 2, 12 a 13, a to 3 x 499 Kč, u kterých se žalovaná ocitla v prodlení o délce 30 dnů a na zaplacení nákladů v souvislosti s prodlením. V důsledku prodlení žalované následně došlo automaticky k zesplatnění celého úvěru, a to v souladu s bodem 6.3. smlouvy, podle kterého platí, že pokud se žalovaný ocitne v prodlení s úhradou kterékoliv splátky či její části o délce 65 dnů, dochází tímto dnem bez dalšího k zesplatnění celého úvěru. Žalovaná se dostala do prodlení u splátky [číslo] splatné dne 25. 10. 2020. K datu 29. 12. 2020 tak došlo v souladu se smlouvou k zesplatnění celého úvěru v nové jistině dluhu 65 539,36 Kč. Ke dni zesplatnění úvěru celá dosud nezaplacená jistina úvěru a veškeré dosud nezaplacené úroky za poskytnutí úvěru přirostlé ke dni zesplatnění úvěru se staly součástí nové jistiny úvěru s tím, že tuto novou jistinu byla žalovaná povinna uhradit žalobkyni nejpozději v den zesplatnění úvěru. Dále bylo sjednáno, že žalobkyně je oprávněna požadovat, aby jí žalovaná v případě prodlení s hrazením nové jistiny úvěru platila úroky z prodlení v zákonné výši z celé této nové jistiny úvěru až do jejího úplného zaplacení. Také bylo sjednáno, že jestliže žalovaná po zesplatnění úvěru nezaplatí novou jistinu úvěru v den zesplatnění úvěru, vzniká jí povinnost zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny úvěru za každý den prodlení s její úhradou, v daném případě ode dne 31. 12. 2020 až do jejího úplného zaplacení. Žalobkyně požadovala smluvní pokutu pouze v sazbě 0,1 % z dlužné nové jistiny úvěru za každý den prodlení s její úhradou. V bodě 2.2. smlouvy bylo sjednáno, že sjednané úroky za poskytnutí úvěru běží v případě prodlení s hrazením jistiny poskytnutého úvěru až do data skutečného vrácení této jistiny žalobkyni. Žalobkyně požadovala i sjednané úroky za poskytnutí úvěru za dobu po zesplatnění úvěru, když tyto úroky i nadále přirůstají pouze k původní nesplacené jistině úvěru zahrnuté do nové jistiny úvěru. Od 1. 5. 2020 do 31. 10. 2020 nevznikalo právo žalobkyně na platby pro případ prodlení dlužníka s ohledem na souvislosti s pandemií Covid-19. Žalobkyně uvedla, že na základě uzavřené smlouvy tak žalovaný ke dni podání žaloby dluží následující: a) částka odpovídající aktuální dlužné nové jistině úvěru v celkové výši 65 539,36 Kč (k datu zesplatnění úvěru přitom činila nová jistina úvěru 56 214,14 Kč a odpovídala zbývající dlužné původní jistině úvěru a úroku za poskytnutí úvěru přirostlého ke dni zesplatnění úvěru ve výši 9 325,22 Kč) s příslušenstvím, b) smluvní pokuty dle bodu [číslo], tak jak jsou specifikovány shora, v celkové výši 1 497,00 Kč s příslušenstvím, c) náhrada nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalovaného dle bodu 6.2. smlouvy, tak jak je specifikována shora, v celkové výši 1 200 Kč s příslušenstvím, d) smluvní pokuta dle bodu 6.5. smlouvy ve výši 0,1% z dlužné nové jistiny úvěru za každý den prodlení žalovaného s její úhradou, a to počínaje dnem 31. 12. 2020 do zaplacení, tj. smluvní pokuta ve výši 0,1 % z částky 65 539,36 Kč od 31. 12. 2020 zaplacení, a to ve výši 10 879,64 Kč a e) úrok za poskytnutí úvěru ve výši 100,45 % ročně z částky odpovídající zbývající dlužné původní jistině úvěru od 31. 12. 2020 do zaplacení, tj. úrok za poskytnutí úvěru ve výši 100,45 % ročně z částky 56 214,14 Kč od 31. 12. 2020 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový úrok za dobu od 31. 12. 2020 dosáhne částky 237 340 Kč. Žalovaná nereagovala na zaslání předžalobní výzvy dne [datum]. 2. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby, kdy smlouvu o úvěru uzavřela jako spotřebitel, ale žalobkyně dostatečně nezkoumala její bonitu, navíc na poskytnutou částku 62 000 Kč již žalobkyni zaplatila 65 814 Kč, pročež smlouva o úvěru je neplatná a navíc přeplacená, když druhým důvodem neplatnosti smlouvy je lichevní úrok požadovaný ve výši 100,45 % ročně, jehož výše odporuje dobrým mravům. 3. Soud provedl dokazování listinami předloženými žalobkyní (smlouva o úvěru [číslo] oznámení žalobce (věřitele) o schválení úvěru ze dne [datum], dodejka k oznámení žalobce (věřitele) o schválení úvěru, doklad o vyplacení úvěru, formulář hodnocení klienta, ověření v registru [příjmení], ověření v registru NRKI, doklady vztahující se k posouzení úvěruschopnosti žalované, karta klienta, pracovní smlouva, [anonymizováno] [rok], [anonymizováno] [rok], výzev k zaplacení, oznámení o zesplatnění, předžalobní výzva ze dne [datum] včetně podacího archu, vyjádření znalce), ze kterých vzal soud za prokázány skutečnosti podrobně tvrzené žalobkyní v žalobě, viz první odstavec odůvodnění rozsudku shora, na která soud pro stručnost odkazuje. 4. Po právní stránce posoudil soud věc následovně: Žalovaná podepsala dne [datum] smlouvu o spotřebitelském úvěru v postavení spotřebitele ve smyslu § 419 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (o. z.), žalobkyně vůči němu vystupovala v postavení podnikatele ve smyslu § 420 o. z. Žalované jako spotřebiteli tudíž svědčila ochrana ve smyslu § 1810 a násl. o. z. Ve veřejném zájmu bylo určeno poskytovatelům spotřebitelského úvěru plnit konkrétní povinnosti stanovené na ochranu spotřebitelů před neodpovědným zadlužováním. Tyto povinnosti spočívají zejména v informování spotřebitelů a v dostatečném prověřování jejich schopnosti spotřebitelský úvěr splácet. Z důvodové zprávy k zákonu o ochraně spotřebitele pak vyplývá, že smyslem stanovení povinnosti posuzovat úvěruschopnost spotřebitele (§ 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru) je především ochrana spotřebitelů před rizikovými úvěry a řešení problému rostoucího zadlužeností domácností. Žalobkyně byla jako věřitel dle § 2 písm. b) zákona o spotřebitelském úvěru, povinna ve smyslu § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru posoudit s odbornou péčí schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr. Při posouzení úvěruschopnosti žalovaného byla žalobkyně povinna vycházet z dostatečných informací získaných i od žalovaného, a v nezbytném případě i z nahlédnutí do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti žalovaného, přičemž měla spotřebitelský úvěr poskytnout jen tehdy, pokud by bylo po posouzení úvěruschopnosti žalovaného s odbornou péčí zřejmé, že žalovaný bude schopen spotřebitelský úvěr splácet; jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná (§ 9 odst. 1, poslední věta, zákona o spotřebitelském úvěru). Ochranu spotřebitelů před neúměrným zadlužováním lze posoudit jako součást veřejného pořádku České republiky. Žalobkyně jako osoba poskytující spotřebitelský úvěr v rámci své podnikatelské činnosti přitom byla povinna k jeho zajištění přispět a v rámci náležité odborné péče nespoléhat jen na údaje tvrzené žalovaným, ale tato tvrzení i prověřit, a to například výzvou k doložení potvrzení o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele apod. (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, čj. 1 As 30/2015-39). 5. Zákon o spotřebitelském úvěru je transpozicí směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS. Výkladem některých otázek se zabýval i Soudní dvůr Evropské unie, z jehož rozsudku ze dne 18. 12. 2014 vyplývá, že pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejso