13 C 202/2022-17 — Okresní soud v Opavě

1. Odůvodnění tohoto rozsudku vychází z § 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.”). 2. Žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení částky 3 240 Kč s příslušenstvím. Tvrdila, že se žalovaný stal držitelem televizního přijímače, čímž mu ze zákona vznikla povinnost přihlásit se jako poplatník televizního poplatku do příslušné evidence. Tuto povinnost žalovaný splnil dne 1. 1. 2019, přičemž mu zároveň vznikla povinnost platit v souladu se zákonem televizní poplatek ve stanovené výši. Žalovaný však nedostál své zákonné poplatkové povinnosti, protože nezaplatil televizní poplatky za duben až prosinec 2020 (9 měsíců), celý rok 2021 a leden až březen 2022 (3 měsíce) a dluží žalobkyni celkem 3 240 Kč. Kromě práva na zaplacení výše uvedené dlužné částky domáhala se žalobkyně také přiznání náhrady nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 63 Kč a úroku z prodlení v zákonné výši, v návaznosti na splatnost jednotlivých televizních poplatků, s tím, že ke dni 19. 7. 2022 kapitalizovala tento úrok, který činí celkem 379,37 Kč. Žalobkyně písemně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky, žalovaný však svou povinnost ani v dodatečné lhůtě nesplnil. 3. Usnesením soudu ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], které nabylo právní moci dne [datum], bylo řízení částečně zastaveno, co do částky 270 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 135 Kč od 16. 4. 2020 do 19. 7. 2022 a zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 135 Kč od 16. 5. 2020 do 19. 7. 2022, neboť poplatky za měsíc duben 2020 a květen 2020 měla žalobkyně přihlásit do insolvenčního řízení žalovaného (§ 173 odst. 1, odst. 3 věta první ve spojení s § 109 odst. 1 písm. a) insolvenčního zákona). 4. S ohledem na zjištění učiněná z předložených listin dospěl soud ke skutkovému závěru, že žalovaný se v lednu 2019 přihlásil do příslušné evidence držitelů televizního přijímače jakožto poplatník televizního poplatku. Tento poplatek včas a řádně nehradil, neboť žalobkyni nezaplatil platby za 22 měsíců (červen až prosinec 2020, celý rok 2021, leden až březen 2022) v celkové výši 2 970 Kč (22 krát 135 Kč). Žalobkyně žalovaného ke splnění této povinnosti písemně vyzvala předžalobní upomínkou ze dne 4. 4. 2022, která byla žalovanému doručena dne 11. 4. 2022. Žalovaný však ani poté ničeho neuhradil. [název soudu] usnesením ze dne [datum], č. j. [insolvenční spisová značka] zjistil úpadek žalovaného a povolil řešení úpadku oddlužením; usnesení bylo zveřejněno v insolvenčním rejstříku dne [datum] a téhož dne nabylo právní moci (vyjma rozhodnutí o ustanovení insolvenčního správce). 5. Soud věc právně posoudil a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná. Žalovanému jakožto držiteli televizního přijímače vznikla podle § 3 odst. 2 zákona č. 348/2005 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích (dále také jen„ zákon č. 348/2005“) povinnost hradit žalobkyni televizní poplatky v měsíční výši 135 Kč splatné nejpozději do patnáctého dne každého kalendářního měsíce podle § 6, § 7 odst. 2 zákona č. 348/2005. Žalovaný tuto povinnost řádně neplnil, když žalobkyni neuhradil poplatky za 22 měsíců. Žalobkyně tak byla v souladu s § 10 zákona č. 348/2005 oprávněna domáhat se svého práva u soudu včetně náhrady nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 63 Kč a zaplacení úroku z prodlení podle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku ve výši vyplývající z nařízení vlády č. 351/2013 Sb. od prvního dne následujícího po splatnosti jednotlivých televizních poplatků, tedy od 16. dne příslušného kalendářního měsíce, v celkové výši 320,99 Kč k datu 19. 7. 2022. Soud proto uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 2 970 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 320,99 Kč a náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 63 Kč, a to vše ve lhůtě do 3 dnů od právní moci rozsudku podle § 160 odst. 1 o. s. ř. 6. Pro úplnost soud dodává, že žalovaná pohledávka představující příspěvky za období červen 2020 až březen 2022 vznikla až po schválení způsobu řešení úpadku žalovaného formou oddlužení, tudíž se nejedná o pohledávku, která měla být přihlášena do insolvenčního řízení žalovaného a žalobkyně byla oprávněna vymáhat pohledávku soudní cestou. 7. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1, 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, která byla v řízení částečně úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 984 Kč, což představuje 82 % celkových nákladů řízení žalobkyně. Náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku 1 000 Kč a náhrady hotových výdajů 200 Kč za dva úkony (předžalobní upomínka, žaloba) po 100 Kč podle § 151 odst. 3 o. s. ř., § 2 odst. 1 vyhlášky č. 254/2015 Sb. 82 % z částky 1 200 Kč činí 984 Kč. V souladu s § 149 odst. 1 a § 160 odst. 1 o. s. ř. zavázal soud žalovaného zaplatit náklady řízení k rukám zástupce žalobkyně ve lhůtě 3 dnů od právní moci rozsudku. 8. Soud považuje za účelně vynaložené náklady pouze náklady shora uvedené. Žalobkyně je v převážné míře financována z televizních poplatků, jejichž základ, výše, vymezení předmětu poplatků, definování poplatníka, určení způsobu placení poplatků a související otázky jsou detailně upraveny zákonem. Stát tak pro fungování žalobkyně vytváří podmínky ve formě zákonných záruk, a její postavení je ve srovnání s ostatními subjekty působícími v mediálním prostoru značně odlišné až výsadní. Proto lze na žalobkyni v určitých ohledech klást srovnatelné nároky jako na orgány státní moci, a to i ve vztahu k nutnosti jejího zastoupení advokátem, protože žalobkyně by měla disponovat dostatečným personálním aparátem pro jednoduchou agendu vymáhání televizních poplatků, která z povahy věci patří k jedné z jejích činností (srovnej s nálezy Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 3344/12; II. ÚS 405/14; II. ÚS 1727/14). Soud navíc vyhodnotil žalobu jako tzv. formulářovou, protože žalobkyně podává opakovaně žaloby tohoto druhu a údaje v jednotlivých věcech se liší jen v označení žalované strany, datu přihlášení poplatníka do evidence, výši žalované částky a období, za které nebyly poplatky placeny. 9. Vzhledem k tomu, že ve věci nebyl vydán elektronický platební rozkaz, byl žalobkyni doměřen soudní poplatek za žalobu podle položky 2 bodu 2 sazebníku soudních poplatků, který je přílohou zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích (dále jen„ sazebník“). Soudní poplatek činí podle položky 1 bodu 1 písmena a) sazebníku 1 000 Kč. Žalobkyně dosud zaplatila jen 400 Kč, proto byla zavázána k doplacení částky 600 Kč.