16 C 157/2021-57 — Okresní soud v Opavě

1. Podanou žalobou domáhala se žalobkyně po žalovaném zaplacení částky 47 671 Kč spolu s úrokem z prodlení v částce 2 572,65 Kč a s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně jdoucím z částky 34 810,88 Kč od 16. 1. 2021 do zaplacení, s úrokem v částce 5 275,65 Kč a dále s úrokem ve výši 21,27 % ročně jdoucím z částky 26 099,91 Kč od 16. 1. 2021 do zaplacení a s úrokem ve výši 19,4 % ročně jdoucím z částky 8 710,97 Kč od 16. 1. 2021 do zaplacení s odůvodněním, že žalovaný uzavřel dne [datum] se společností [právnická osoba], se sídlem [adresa], [obec a číslo], [IČO], smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo] na základě které tato společnost poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 29 000 Kč, a to v hotovosti v den uzavření smlouvy, což žalovaný potvrdil svým podpisem smlouvy. K tomu žalobkyně dále tvrdila, že v souvislosti s poskytnutím peněžních prostředků se žalovaný ve smlouvě zavázal zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně úrok za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 4 930 Kč s úrokovou sazbou ve výši 21,27 % ročně sjednanou v čl. 1 smlouvy a odměnu za administrativní činnost ve výši 5 800 Kč a za hotovostní inkaso splátek ve výši 15 080 Kč, kdy celkovou částku odpovídající součtu jistiny, úroku za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy a veškerých poplatků se žalovaný zavázal uhradit v 78 týdenních splátkách po 712 Kč počínaje dnem 28. 12. 2018 se splatností poslední splátky dne 19. 6. 2020. Žalovaný však na pohledávku dosud uhradil pouze částku 19 041 Kč a nadále tak dluží částku 36 471 Kč, která sestává z dlužné jistiny v částce 26 099,91 Kč a dlužných úhrad za služby v částce 10 371,09 Kč. Dále žalobkyně tvrdila, že žalovaný uzavřel dne [datum] se stejnou věřitelkou, tj. společností [právnická osoba] další smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo] na základě které tato společnost poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč, a to v hotovosti v den uzavření smlouvy, což žalovaný potvrdil svým podpisem smlouvy. K tomu žalobkyně dále tvrdila, že v souvislosti s poskytnutím peněžních prostředků se žalovaný ve smlouvě zavázal zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně úrok za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 4 000 Kč s úrokovou sazbou ve výši 19,4 % ročně sjednanou v čl. 1 smlouvy a odměnu za administrativní činnost ve výši 4 000 Kč a za hotovostní inkaso splátek ve výši 8 000 Kč, kdy celkovou částku odpovídající součtu jistiny, úroku za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy a veškerých poplatků se žalovaný zavázal uhradit v 60 týdenních splátkách po 600 Kč počínaje dnem 21. 9. 2018 se splatností poslední splátky dne 8. 11. 2019. Žalovaný však na pohledávku dosud uhradil pouze částku 24 800 Kč a nadále tak dluží částku 11 200 Kč, která sestává z dlužné jistiny v částce 8 710,97 Kč a dlužných úhrad za služby v částce 2 489,03 Kč Tyto pohledávky za žalovaným vzniklé z uvedených důvodů poté byly, včetně příslušenství a se se všemi právy s nimi spojenými postoupeny žalobkyni původní věřitelkou smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] s účinností k témuž dni, což žalovanému bylo písemně oznámeno dopisem ze dne 15. 1. 2021. Žalobkyně pak uvedla, že z těchto pohledávek nepožaduje navýšení účtované původní věřitelkou. Žalovaný byl přitom před podáním žaloby ze strany žalobkyně k úhradě předmětné pohledávky vyzván, což však žalovaný neučinil. 2. Žalovaný proti podané žalobě namítl, že obě smlouvy uzavíral na popud své snachy [jméno] [příjmení], která se zavázala, že vše bude za něj hradit, kdy žalovaný peníze z poskytnutých zápůjček nijak nevyužil pro svou potřebu, ale všechny peníze, které na základě smlouvy o úvěru obdržel, jí předal. 3. Po provedeném dokazování soud vzal ze smlouvy o úvěru [číslo] ze dne [datum] a smlouvy o úvěru [číslo] ze dne [datum], jakož i z vyjádření žalovaného a všech slyšených svědků, tj. [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] (dříve [příjmení]) za prokázáno, že v uvedené dny žalovaný uzavřel se společností [právnická osoba] prostřednictvím její obchodní zástupkyně [jméno] [příjmení] uvedené smlouvy o úvěru a byla mu při podpisu obou smluv v hotovosti předána částka 20 000 Kč a 29 000 Kč. Tuto skutečnost nevyvracel ani sám žalovaný, když nezpochybnil, že by obě smlouvy podepsal. Z výpovědi svědkyně [jméno] [příjmení] dále vyplynulo, že sjednání obou smluv proběhlo standardním obchodním způsobem, kdy žalovaného navštívila za tím účelem u něj doma. Že si chce vzít oba úvěry se dozvěděla od jeho snachy [jméno] [příjmení]. Nevěděla přitom, z jakého důvodu, či za jakým účelem žalovaný o úvěr žádá, kdy o tom, že peníze jsou ve skutečnosti určeny pro [jméno] [příjmení], neměla tušení a během sjednávání obou smluv tomu dle jejího vyjádření ani nic nenasvědčovalo. Soud proto zejména z této výpovědi vzal za prokázáno, že jestliže žalovaný projevil vůči společnosti [právnická osoba] tuto svou vůli uzavřít smlouvu, pak to byl on, kdo tyto smlouvy uzavřel, přičemž jeho případná vnitřní výhrada (mentální rezervace) k uzavíraným smlouvám, pokud ji neprojevil navenek, neplatnost nebo jinou neúčinnost těchto smluv vůči němu nezpůsobí a tedy mezi stranami smlouvy, tj. mezi žalovaným a společností [právnická osoba] platně vznikl závazek. Jestliže společnost [právnická osoba] svůj závazek vzniklý z uzavřené smlouvy splnila, tj. poskytla žalovanému úvěrové prostředky, pak žalovaný je povinen také splnit svou část závazku, tj. tyto úvěrové prostředky uvedené společnosti, respektive její právní zástupkyni (žalobkyni) vrátit, a to s dalšími smlouvou dohodnutými plněními, tj. zejména úrokovým příslušenstvím. Je přitom již také právně nevýznamné, jak žalovaný s těmito poskytnutými peněžními prostředky dále naložil, tzn. zdali je poté poskytl jiné osobě (zapůjčil, daroval a podobně). 4. Dále soud vzal ze smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené mezi společností [právnická osoba] a žalobkyní ze dne tj. [datum] a přílohy k této smlouvě obsahující seznam postupovaných pohledávek, a dopisu společnosti [právnická osoba] žalovanému ze dne 19. 2. 2021, že obě předmětné pohledávky byly postoupeny společnosti [právnická osoba] žalobkyni a toto postoupení pohledávky bylo žalovanému písemně oznámeno původní věřitelkou, tj. společnosti [právnická osoba] 5. Na základě shora uvedených důkazů proto soud vzal za prokázáno, že žalovaný a společnost [právnická osoba] mezi sebou platně uzavřeli smlouvu, na základě které tato společnost poskytla žalovanému úvěr ve výši 29 000 Kč, respektive 20 000 Kč, který se žalovaný zavázal splácet v dohodnutých 78 týdenních splátkách po 712 Kč, respektive v 60 týdenních splátkách po 600 Kč. Žalovaný dohodnuté splátky řádně nesplácel a na poskytnutou zápůjčku uhradil pouze částku 19 041 Kč, respektive částku 24 800 Kč na druhý z poskytnutých úvěrů. Tyto pohledávky pak následně na základě uzavřené smlouvy o postoupení pohledávek byly postoupeny žalobkyni. 6. Soud proto dospěl k závěru, že společnost [právnická osoba] a žalovaný platně v souladu s ust. § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“) uzavřeli smlouvu o úvěru, když společnost [právnická osoba] se zavázala poskytnout žalovanému a poskytla peněžní prostředky v dohodnuté výši a žalovaný se zavázal tyto prostředky vrátit a zaplatit poplatek za poskytnutí půjčky v rovnoměrných konstantních splátkách. [právnická osoba] svou povinnost z uzavřené smlouvy splnila, když žalovanému dohodnuté peněžní prostředky poskytla a žalovanému tak vznikla povinnost tyto vrátit spolu se souhrnným poplatkem za poskytnutí půjčky, jejichž počet a splatnost byla dohodou účastníků smlouvy ve smlouvě stanovena. Žalovaný tuto svou smluvní povinnost porušil, a je proto povinen vrátit poskytnuté peněžní prostředky, jakož i poplatky, které byly společností [právnická osoba] účtovány v souladu s dohodou smluvních stran, přičemž v řízení pak bylo prokázáno, že tato pohledávka byla ve smyslu § 1879 a následujících zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku postoupena na základě uzavřené smlouvy o postoupení pohledávky společností [právnická osoba] žalobkyni. Žalovaný se dostal do prodlení, v souladu s ust. § 1970 občanského zákoníku je proto žalobkyně jako věřitelka oprávněna požadovat, aby vedle těchto plnění jí žalovaný zaplatil i úrok z prodlení, jehož výše odpovídá výši stanovené v § 2 nařízení vlády číslo 351/2013 Sb., kterým se stanoví výše úroku z prodlení. Soud přitom obě uzavřené úvěrové smlouvy shledává platnými i z hlediska naplnění předpokladů uvedených v ustanovení § 86 a následujících zákona číslo 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, tj. dostatečného a správného posouzení úvěruschopnosti žalovaného před uzavřením smlouvy ze strany společnosti [právnická osoba] 7. Soud proto podané žalobě zcela vyhověl a neúspěšného žalovaného současně podle § 142 odst. 1 o.s.ř. zavázal k úhradě nákladů řízení vzniklých žalobkyni, které sestávají ze zaplaceného soudního poplatku z podané žaloby v částce 1 908 Kč, dále odměny advokáta stanovené dle saze