16 C 17/2022-23 — Okresní soud v Opavě

1. Žalobkyně se domáhala vůči žalované zaplacení částky 822 Kč s příslušenstvím. Uvedla, že účastníci uzavřeli pojistnou smlouvu [číslo] s počátkem pojištění ode dne [datum], jejímž předmětem bylo pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla. Žalovaná se ve smlouvě zavázala platit roční pojistné ve výši 2 468 Kč, které bylo splatné v jedné roční splátce splatné dne 12. prosince. Žalovaná za období od 12. 12. 2019 do dne zániku pojištění 1. 4. 2020 dluží žalobkyni na pojistném částku 822 Kč. Současně žalobkyně požadovala zákonný úrok z prodlení ze žalované částky od 21. 4. 2020 do zaplacení. 2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila. 3. Za souhlasu obou účastníků soud věc projednal a rozhodl podle § 115a o.s.ř. bez nařízení jednání, přičemž vycházel z obsahu spisu a provedených listinných důkazů. 4. Z pojistné smlouvy [číslo] soud vzal za prokázáno, že mezi žalobkyní jako pojistitelem a žalovanou jako pojistníkem bylo sjednáno na dobu neurčitou pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla [značka automobilu] [anonymizována dvě slova], [registrační značka], a pojištění asistenčních služeb s počátkem pojištění [datum]. Žalovaná se zavázala platit roční pojistné ve výši 2 468 Kč, a to v roční splátce. Dopisem ze dne 17. 2. 2020 žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě dlužného pojistného v částce 2 756 Kč, a to nejpozději do 1. 4. 2020 s tím, že neuhrazením pojistného ve stanovené lhůtě smlouva ke dni 2. 4. 2020 zanikne. Dopisem ze dne 6. 4. 2020 žalobkyně žalované oznámila ukončení pojistné smlouvy ke dni 2. 4. 2020 a zároveň ji vyzvala k zaplacení dlužného pojistného v částce 822 Kč do 20. 4. 2020. Dopisem zástupce žalobkyně ze dne 20. 5. 2020 byla žalovaná vyzvána k zaplacení předmětné pohledávky před podáním žaloby. 5. Podle § 3 zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla, pojištění odpovědnosti vzniká na základě pojistné smlouvy uzavřené mezi pojistníkem a pojistitelem, přičemž uzavřít pojistnou smlouvu o pojištění odpovědnosti je povinen vlastník tuzemského vozidla nebo řidič cizozemského vozidla, nestanoví-li tento zákon jinak. Ustanovení upravuje rovněž nutné obsahové náležitosti pojistné smlouvy. Podle § 2758 odst. 1 občanského zákoníku pojistnou smlouvou se pojistitel zavazuje vůči pojistníkovi poskytnout jemu nebo třetí osobě pojistné plnění, nastane-li nahodilá událost krytá pojištěním (pojistná událost), a pojistník se zavazuje zaplatit pojistiteli pojistné. Podle § 2782 odst. 1 pojistitel má právo na pojistné za dobu trvání pojištění. Podle § 2783, není-li doba vzniku práva pojistitele na pojistné ujednána, vzniká takové právo pojistiteli dnem uzavření smlouvy. Jednorázové pojistné je splatné dnem počátku pojištění. Je-li ujednáno běžné pojistné, je splatné prvního dne pojistného období; není-li ujednáno pojistné období jako časové období, za které se platí běžné pojistné, považuje se za ujednané pojistné období roční. Podle § 1970 nového občanského zákoníku má žalobkyně právo na úrok z prodlení, a to ve výši podle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., neboť jinou výši si strany neujednaly. 6. Soud aplikoval na zjištěný skutkový stav shora citovaná zákonná ustanovení a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná. V řízení bylo prokázáno, že mezi účastníky byla uzavřena pojistná smlouva, na jejímž základě žalobkyně zřídila pro žalovanou pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla a asistenční služby a žalovaná byla povinna k placení pojistného. Vzhledem k tomu, že žalovaná netvrdila, natož aby prokázala, že pojistné za dobu od 12. 12. 2019 do 1. 4. 2020 (109 dnů) zaplatila, zavázal ji soud k zaplacení poměrné části pojistného ve výši 737 Kč (2 468 Kč: 365 dní x 109 dní). Dožadovala-li se žalobkyně zaplacení částky vyšší, pak v tomto rozdílu je žaloba nedůvodná a proto jí soud zamítl (žalobkyně tvrdila, že za období od 12. 12. 2019 do 1. 4. 2020 včetně činí dlužné pojistné částku 822 Kč což jak vidno, alespoň dle platné matematiky, pravdou není). Z jejích žalobních tvrzení se pak nepodává, že by uplatňovala v žalobě jakýkoliv jiný nárok, než na zaplacení dlužného pojistného právě za toto období, přičemž není povinností soudu a vlastně ani mu nepřísluší zkoumat, zdali žalobkyně případně nechtěla uplatnit podanou žalobou ještě nároky jiné; tím by totiž zároveň soud zcela nepřípustně překročil žalobní návrh a rozhodl ultra petitum (soud není oprávněn přisoudit něco více, nebo něco jiného - např. pojistné za jiné období, než žalobce podanou žalobou požaduje). Nezaplacením pojistného vznikla žalované druhotná povinnost k zaplacení zákonného úroku z prodlení ve výši podle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Žalovaná se dostala do prodlení dnem následujícím po splatnosti splátky pojistného, tedy dříve, než od kdy žalobkyně úrok z prodlení požaduje, soud je však (opětovně) návrhem žalobkyně i v tomto směru vázán a ani zde nemůže jej překročit. 7. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud v souladu s § 142 odst. 2 občanského soudního řádu a žalobkyni, která v řízení zaznamenala úspěch převažující nad úspěchem žalované, přiznal právo na náhradu nákladů řízení. Žalobkyně se po žalované domáhala zaplacení na jistině částky 822 Kč a příslušenství k této částce, úspěšná však byla pouze co do částky 737 Kč, tedy zhruba v 90 % uplatněného nároku, ve zbývající části, tj. v 10 % uplatněného nároku byla v řízení úspěšná žalovaná. Žalobkyně tak vůči žalované má právo na náhradu 80 % svých účelně vynaložených nákladů (poměrný úspěch žalobkyně ponížený o poměrný úspěch žalované, tj. 90 % - 10 % = 80 %), přičemž tyto sestávají ze zaplaceného soudního poplatku za žalobu ve výši 400 Kč a z nákladů na právní zastoupení ve výši 1 089 Kč, tzn. z odměny advokáta za tři úkony právní služby (předžalobní upomínka, převzetí věci, žaloba) po 200 Kč podle § 14b odst. 1 bodu 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., náhrady hotových výdajů za tři úkony právní služby po 100 Kč podle § 14b odst. 5 písm. a) této vyhlášky a z náhrady za daň z přidané hodnoty (21 %) z těchto částek ve výši 189 Kč podle § 137 odst. 3 občanského soudního řádu Celkem tak náklady účelně vynaložené na straně žalobkyně činí částku 1 489 Kč; 80 % z této částky pak činí částku 1 191,20 Kč, kterou bylo žalované uloženo na náhrady nákladů řízení zaplatit žalobkyni. V souladu s § 149 odst. 1 občanského soudního řádu zavázal soud žalovaného zaplatit náklady řízení k rukám právního zástupce žalobkyně. Soud vyhodnotil žalobu jako tzv. formulářovou, protože žalobkyně podává opakovaně žaloby tohoto druhu a údaje v jednotlivých věcech se liší jen v označení žalované strany, datu uzavření pojistné smlouvy, jejím čísle, ve výši pojistného a žalované částky.