16 C 20/2022-21 — Okresní soud v Opavě

1. Žalobkyně se domáhala vůči žalovanému zaplacení částky 4 573 Kč. Uvedla, že žalovaný v období od 19. 6. 2020 do 12. 4. 2021 cestoval ve třech případech dopravními prostředky žalobkyně bez platného jízdního dokladu, čímž mu vznikla povinnost zaplatit jízdné ve výši 24 Kč, resp. 24 Kč a 25 Kč, jakož i přirážku k jízdnému ve výši 1 500 Kč za každou z jízd. Současně žalobkyně požadovala přiznání zákonného úroku z prodlení. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Za souhlasu obou účastníků soud věc projednal a rozhodl podle § 115a o.s.ř. bez nařízení jednání, přičemž vycházel z obsahu spisu a provedených listinných důkazů. 4. Z listin označených jako Dohody s cestujícím, Smluvních přepravních podmínek, kopie předžalobní výzvy spolu s připojeným poštovním podacím lístkem a skutkových tvrzení žalobkyně, jejichž správnost nebyla zpochybněna, soud zjistil, že žalovaný, jehož totožnost byla ověřena z jím předloženého občanského průkazu, cestoval dne 19. 6. 2020 ve 13.01 hodin [anonymizováno] linkou [číslo] dne 4. 12. 2020 v 7.20 hodin [anonymizováno] linkou [číslo] dne 12. 4. 2021 v 15.05 hodin [anonymizováno] linkou [číslo] bez platného jízdního dokladu, z toho důvodu mu bylo uloženo v prvních dvou případech zaplatit jízdné vždy ve výši 24 Kč a jízdné ve výši 25 Kč v posledním případě, dále přirážku vždy ve výši 1 500 Kč, do 15 dnů ode dne zjištění jízdy bez platného jízdního dokladu. O zaplacení dlužné částky byl žalovaný marně upomenut výzvou ze dne 28. 5. 2021. 5. Podle § 2550 občanského zákoníku smlouvou o přepravě osoby se dopravce zavazuje přepravit cestujícího do místa určení a cestující se zavazuje zaplatit jízdné. Podle ust. § 7 odst. 6 vyhlášky č. 175/2000 Sb., o přepravním řádu pro veřejnou drážní a silniční osobní dopravu, se považuje za cestujícího, který se z příčin na své straně neprokázal platným jízdním dokladem, cestující, který si nezakoupil jízdenku a je přepravován bez platné jízdenky. Dle smluvních přepravních podmínek je cestující, který se na výzvu pověřené osoby dopravce nemůže prokázat platným jízdním dokladem za svoji osobu, povinen zaplatit jízdné a přirážku k jízdnému ve výši 1 500 Kč. Nárok na úrok z prodlení vychází z ust. § 1970 občanského zákoníku a výše požadovaného úroku je upravena nařízením vlády č. 351/2013 Sb. 6. Soud posoudil zjištěný skutkový stav v souladu se shora citovanými ustanoveními a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná. Tím, že žalovaný využil jako cestující dopravního prostředku, uzavřel se žalobkyní smlouvu o přepravě, a byl tak povinen zaplatit v souladu s tarifem stanovené jízdné ve výši 24 Kč, resp. 25 Kč. To však neučinil, a proto mu vznikla povinnost zaplatit i tarifem stanovený příplatek ve výši 1 500 Kč za každou z jízd. Vzhledem k tomu, že žalovaný nezaplatil dlužné částky v den splatnosti, přiznal soud žalobkyni rovněž úrok z prodlení v zákonné výši, a to od prvního dne následujícího po uplynutí patnáctidenní lhůty stanovené pro dodatečné zaplacení jízdného a zaplacení související přirážky. 7. O nákladech řízení rozhodl soud v souladu s ust. § 142 odst. 1 občanského soudního řádu a žalobkyni, která měla ve věci plný úspěch, přiznal náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování práva proti žalovanému, a to v celkové výši 600 Kč, sestávající ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč a hotových výdajů ve výši 200 Kč.