17 C 64/2022-23 — Okresní soud v Opavě

1. Žalobkyně se domáhala vůči žalované zaplacení částky 4 557 Kč. Uvedla, že žalovaná ve dnech [datum], [datum] a [datum] absolvovala jízdy dopravními prostředky žalobkyně bez platného jízdního dokladu, čímž jí vznikla nejen povinnost zaplatit jízdné, ale rovněž v souladu se smluvními přepravními podmínkami povinnost zaplatit přirážku k jízdnému ve výši 1 500 Kč. Současně žalobkyně požadovala zákonný úrok z prodlení. 2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila. 3. V souladu s § 115a občanského soudního řádu soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání na základě předložených listinných důkazů, neboť účastníci s tímto postupem soudu souhlasili. 4. Soud provedl důkaz ceníkem jízdného, smluvními přepravními podmínkami a listinami označenými jako dohody s cestujícím pod čísly [číslo], [číslo] a [číslo], podepsanými zaměstnancem [anonymizována dvě slova] [právnická osoba], a žalovanou, jejíž totožnost byla zjištěna z občanského průkazu. Soud zjistil, že -) dne [datum] v [anonymizováno] na lince autobusu [číslo] -) dne [datum] v [anonymizováno] na lince autobusu [číslo] -) dne [datum] v [anonymizováno] na lince trolejbusu [číslo] se žalovaná na výzvu neprokázala platným jízdním dokladem, bylo jí uloženo zaplatit jízdné ve výši 16 Kč v prvních dvou případech a 25 Kč ve třetím případě a přirážku ve výši 1 500 Kč ve všech případech, vždy do 15 dnů ode dne zjištění jízdy bez platného jízdního dokladu, přičemž žalovaná tyto závazky uznala co do důvodu i výše. 5. Podle § 2550 občanského zákoníku smlouvou o přepravě osoby se dopravce zavazuje přepravit cestujícího do místa určení a cestující se zavazuje zaplatit jízdné. Podle § 2578 občanského zákoníku podrobnější úpravu přepravy osob a věcí stanoví jiný právní předpis, zejména předpisy, kterými se stanoví přepravní řády. Podle § 37 odst. 5 písm. b) zákona č. 266/1994 Sb., o drahách, je cestující povinen prokázat se na výzvu pověřené osoby platným jízdním dokladem; neprokáže-li se platným jízdním dokladem z příčin na své straně, zaplatit jízdné z nástupní do cílové stanice nebo, nelze-li bezpečně zjistit stanici, kde cestující nastoupil, z výchozí stanice vlaku a přirážku k jízdnému, nebo se prokázat osobními údaji potřebnými na vymáhání zaplacení jízdného a přirážky k jízdnému, pokud cestující nezaplatí na místě. Podle § 7 odst. 6 vyhlášky č. 175/2000 Sb., o přepravním řádu pro veřejnou drážní a silniční osobní dopravu, se považuje za cestujícího, který se z příčin na své straně neprokázal platným jízdním dokladem, cestující, který si nezakoupil jízdenku a je přepravován bez platné jízdenky. Podle § 37 odst. 5 písm. c) zákona č. 266/1994 Sb. je cestující dále povinen na výzvu pověřené osoby zaplatit přirážku za nedodržování přepravního řádu. Podle odst. 6 citovaného ustanovení výši přirážky stanoví dopravce v přepravních podmínkách. Výše přirážky nesmí přesáhnout částku 1 500 Kč. Podle § 18a odst. 2 zákona č. 111/1994 Sb., o silniční dopravě, je cestující mimo jiné povinen dodržovat přepravní řád, smluvní přepravní podmínky a tarif, prokázat se na výzvu pověřené osoby platným jízdním dokladem, neprokáže-li se platným jízdním dokladem, zaplatit jízdné a přirážku, nebo se prokázat osobními údaji potřebnými na vymáhání zaplacení přirážky; na výzvu pověřené osoby je dále povinen zaplatit přirážku za nedodržení přepravního řádu nebo pokynu a příkazu pověřené osoby. Podle odst. 3 citovaného ustanovení stanoví výši přirážky dopravce v přepravních podmínkách. Výše přirážky nesmí přesáhnout částku 1 500 Kč. Ve smluvních přepravních podmínkách žalobkyně je cestující, který se na výzvu pověřené osoby dopravce nemůže prokázat platným jízdním dokladem za svoji osobu, povinen zaplatit jízdné a přirážku k jízdnému ve výši 1 500 Kč. Podle § 1970 občanského zákoníku má žalobkyně právo na úrok z prodlení, a to ve výši podle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., neboť jinou výši si strany neujednaly. 6. Žaloba je důvodná. Tím, že žalovaná využila jako cestující dopravního prostředku, uzavřela s žalobkyní smlouvu o přepravě, a byla tak povinna zaplatit v souladu s tarifem stanovené jízdné. Žalovaná netvrdila, natož aby prokázala, že tak učinila, a proto soud žalobě vyhověl a žalovanou zavázal i ke splnění druhotné povinnosti zaplatit tarifem stanovený příplatek ve výši 1 500 Kč za každou z jízd. Současně soud přiznal žalobkyni úrok z prodlení v zákonné výši, a to vždy od prvního dne následujícího po uplynutí patnáctidenní lhůty stanovené pro dodatečné zaplacení jízdného a zaplacení související přirážky. 7. O nákladech řízení rozhodl soud v souladu s § 142 odst. 1 občanského soudního řádu a žalobkyni, která měla ve věci plný úspěch, přiznal náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování práva, a to v celkové výši 600 Kč, sestávající ze soudního poplatku za žalobu ve výši 400 Kč a náhrady hotových výdajů ve výši 200 Kč za dva úkony (předžalobní upomínka, žaloba) po 100 Kč podle § 151 odst. 3 občanského soudního řádu, § 2 odst. 1 vyhlášky č. 254/2015 Sb. Soud vyhodnotil žalobu jako tzv. formulářovou, protože žalobkyně podává opakovaně žaloby tohoto druhu a údaje v jednotlivých věcech se liší jen v označení žalované strany, datu uskutečnění jízdy bez platného jízdního dokladu, čísle linky, případně výši žalované částky.