26 C 34/2022-32 — Okresní soud v Opavě

1. Odůvodnění tohoto rozsudku vychází z ustanovení § 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”). 2. Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky uvedené ve výroku tohoto rozsudku, která představuje příslušenství již soudem žalobkyní přiznaného nároku vůči žalovanému ve výši 20 543,56 Kč. Dle tvrzení strany žalující tento nárok vznikl z titulu bezdůvodného obohacení žalovaného na úkor právní předchůdkyně žalobkyně, která bez právního důvodu poskytla žalovanému finanční částku ve výši 22 000 Kč, ze které jí byla žalovaným vrácena pouze částka 1 456,35 Kč, a ve zbylé části již věřitelce neuhradil ničeho. Protože původní věřitelka marně vyzvala žalovaného k úhradě tohoto dluhu dopisem ze dne 12. 2. 2019, který předala k poštovní přepravě dne 13. 2. 2019, avšak žalovaný na tuto výzvu nereagoval a dluh nezaplatil, domáhá se žalobkyně, která nabyla předmětnou pohledávku od právních předchůdkyň spol. [právnická osoba] [IČO] (primární právní předchůdkyně) a spol. [právnická osoba], [IČO] (sekundární právní předchůdkyně) na základě postupních smluv z 11. 12. 2019 a ze dne 26. 5. 2020, tohoto nároku u soudu podanou žalobou. Rozsudkem nadepsaného soudu sp. zn. [spisová značka] ze dne 4. 11. 2021, který dne 13. 12. 2021 nabyl právní moci, byl žalovaný zavázán k zaplacení částky 20 543,56 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z této částky za dobu od 9. 8. 2019 do zaplacení, když soud v tomto rozhodnutí přisvědčil, že žalovaný byl k zaplacení dluhu prokazatelně vyzván 12. 2. 2019. 3. Soud ve věci postupoval podle ustanovení § 115a o. s. ř., neboť oba účastníci s takovým postupem soudu souhlasili. 4. Na základě předložených listin žalobkyní dospěl soud k závěru o skutkovém stavu tak, jak jej popsala v žalobě. Bylo v řízení zjištěno, že žalovaný se dostal do prodlení s vydáním bezdůvodného obohacení právní předchůdkyni žalobkyně ve výši 20 543,56, neboť nereagoval na výzvu právní předchůdkyně žalobkyně ze dne 12. 2. 2019, předanou k poštovní přepravě dne 13. 2. 2019, aby tehdy existující dluh vůči ní okamžitě uhradil. 5. Podle § 573 zákona č. 89/2002 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), má se za to, že došlá zásilka odeslaná s využitím provozovatele poštovních služeb došla třetí pracovní den po odeslání, byla-li však odeslána na adresu v jiném státu, pak patnáctý pracovní den po odeslání. Podle § 1968 o. z., dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Podle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 6. Soud posoudil spor podle uvedené právní úpravy a dospěl k závěru, že žaloba byla k soudu podána důvodně. Bylo nesporně zjištěno, že žalovaný byl právní předchůdkyní žalobkyně upomínán písemností ze dne 12. 2. 2019, která byla předána k poštovní přepravě držiteli poštovní licence následující den, k okamžitému zaplacení dluhované pohledávky. Protože žalovaný na výzvu nereagoval, nejpozději následujícím dnem po třetím pracovním dnu po odeslání výzvy se se zaplacením peněžitého dluhu dostal do prodlení. Žalobkyně, která prokázala smlouvami o postoupení pohledávek svoji věcněprávní legitimaci ve sporu, má tak nárok na zaplacení ve výroku tohoto rozsudku specifikovaného příslušenství pohledávky, jehož výše neodporuje výši regulované vládním nařízením č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky, určuje odměna likvidátora, likvidačního správce a člena orgánu právnické osoby jmenovaného soudem a upravují některé otázky Obchodního věstníku, veřejných rejstříků právnických a fyzických osob a evidence svěřenských fondů a evidence údajů o skutečných majitelích. Z uvedených důvodu soud žalobě vyhověl. 7. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 089 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 000 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 932,90 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci (převzetí věci, sepis žaloby, odeslání výzvy k plnění) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč, neboť advokát osvědčil, že je plátcem takové daně. 8. Aplikace § 14b advokátního tarifu je odůvodněna množstvím obdobných tzv.„ formulářových“ žalob téže žalobkyně vůči jiným žalovaným podaných u zdejšího soudu, pročež z úřední činnosti je soudu známo, že žalobkyně je obchodní korporaci působící v České republice na trhu s pohledávkami, kdy od různých subjektů úplatně nabývá kmeny či soubory nezaplacených pohledávek a tyto pak uplatňuje u soudů napříč Českou republikou formou návrhů na vydání elektronických platebních rozkazů. Ty se pak liší pouze v osobách původních věřitelů, v osobách dlužníků, jakož i výše a splatnosti nezaplacené pohledávky. V ostatním jsou pak návrhy obsahem opakované ve skutkově i právně obdobných věcech. 9. Lhůta k plnění vyplývá z ust. § 160 odst. 1 věty před středníkem, o. s. ř., splatnost přisouzených nákladů řízení soud vázal k rukám advokáta v souladu s § 149 odst. 1 o. s. ř. 10. Rozhodnutí soudu o povinnosti žalobce doplatit soudní poplatek je opodstatněn zněním pol. 2/2 a 1/1a) Sazebníku soudních poplatků jako nedílné přílohy zákona č. 549/191 Sb., o soudních poplatcích, v platném znění.