38 C 152/2021-36 — Okresní soud v Opavě

1. Žalobou s návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu, doručenou soudu dne 26. 5. 2021 a doplněnou podáním ze dne [datum] a [datum], se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 13 709 Kč s příslušenstvím v žalobě přesně specifikovaným, a to jako jí postoupené pohledávky ze smlouvy o zápůjčce [číslo] uzavřené mezi společností [právnická osoba], [IČO], a žalovanou dne [datum], na jejímž základě uvedená společnost poskytla po posouzení úvěruschopnosti žalované peněžité prostředky ve výši 15 000 Kč v hotovosti v den uzavření smlouvy, což žalovaná stvrdila svým podpisem na smlouvě. Žalovaná se zavázala vrátit původnímu věřiteli vedle poskytnuté zápůjčky i částku 12 541 Kč, která představuje součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 1 975 Kč s úrokovou sazbou ve výši 20,5 % ročně, dále odměnu za administrativní zpracování zápůjčky ve výši 3 082 Kč a poplatek za hotovostní inkaso splátek ve výši 7 484 Kč, to vše formou 60 týdenních splátek po 460 Kč. Žalovaná však své smluvní závazky nehradila řádně a včas, čímž porušila své závazky ze smlouvy, kdy poslední příslušná splátka byla ze strany žalované uhrazena dne [datum], přičemž poslední splátka byla stanovena na [datum]. Právní předchůdkyni žalobkyně proto vzniklo právo na uhrazení celé zbývající dosud neuhrazené části celkové dlužné částky. Žalovaná z titulu uvedené smlouvy čerpala 15 000 Kč, uhradila celkem částku 13 832 Kč. Žalovaná byla přitom před podáním žaloby žalobkyní písemně vyzvána k úhradě dlužné částky z titulu uvedené smlouvy předžalobní výzvou ze dne [datum], v níž jí byla stanovena lhůta k zaplacení do 18. 5. 2020, dlužná částka však přesto uhrazena nebyla. 2. Žalovaná, ač byla usnesením vyzvána, aby se k žalobě a jejímu doplnění písemně vyjádřila, tak ve stanovené lhůtě neučinila. 3. K jednání, nařízenému na den [datum], se žalovaná bez omluvy nedostavila, ač žaloba, doplnění žaloby a usnesení s výzvou, aby se k žalobě písemně vyjádřila, jí bylo doručeno do vlastních rukou již dne [datum] a předvolání k jednání jí bylo doručeno do vlastních rukou již dne [datum], tedy více než 10 dnů před zahájením jednání. Soud tedy věc projednal za účasti substitučního zástupce žalobkyně v nepřítomnosti žalované. 4. Soud provedl dokazování listinami, předloženými žalobkyní, a to: - smlouvou o zápůjčce [číslo] uzavřenou mezi [právnická osoba] jako úvěrující a žalovanou dne [datum], - smluvními podmínkami smlouvy o zápůjčce, - smlouvou o postoupení pohledávek mezi [právnická osoba] jako postupitelem a žalobkyní jako postupníkem, uzavřenou dne [datum] včetně přílohy [číslo] – seznamem postupovaných pohledávek, - oznámením o postoupení pohledávek, adresovaným žalované včetně dokladu o odeslání, - předžalobní výzvou právního zástupce žalobkyně žalované ze dne [datum] včetně dokladu o odeslání ze dne [datum]. 5. Z uvedených listin soud vzal za prokázaný skutkový stav tvrzený v podané žalobě. 6. Soud dospěl k závěru, že společnost [právnická osoba] a žalovaná uzavřely smlouvu o zápůjčce ve smyslu ust. § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, když společnost [právnická osoba] se zavázala poskytnout žalované a poskytla peněžní prostředky v dohodnuté výši a žalovaná se zavázala tyto prostředky (15 000 Kč) vrátit a zaplatit úroky a poplatky za poskytnutí zápůjčky v rovnoměrných konstantních splátkách, přičemž nedílnou součástí smlouvy učinily smluvní strany i smluvní podmínky vytištěné na rubu této smlouvy. Přitom se jedná o spotřebitelský úvěr ve smyslu ustanovení zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Po právní stránce posoudil soud věc tak, že žalovaná uzavřela smlouvu o zápůjčce v postavení spotřebitele ve smyslu § 419 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (o. z.), předchůdkyně žalobkyně vůči ní vystupovala v postavení podnikatele ve smyslu § 420 o. z. Žalované jako spotřebiteli tudíž svědčila ochrana ve smyslu § 1810 a násl. o. z. Ve veřejném zájmu bylo určeno poskytovatelům spotřebitelského úvěru plnit konkrétní povinnosti stanovené na ochranu spotřebitelů před neodpovědným zadlužováním. Tyto povinnosti spočívají zejména v informování spotřebitelů a v dostatečném prověřování jejich schopnosti spotřebitelský úvěr splácet. Z důvodové zprávy k zákonu o ochraně spotřebitele pak vyplývá, že smyslem stanovení povinnosti posuzovat úvěruschopnost spotřebitele (§ 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru) je především ochrana spotřebitelů před rizikovými úvěry a řešení problému rostoucího zadlužeností domácností. Předchůdkyně žalobkyně byla jako věřitel povinna posoudit s odbornou péčí schopnost žalované splácet uvedený peněžní produkt. Při posouzení úvěruschopnosti žalované byla předchůdkyně žalobkyně povinna vycházet z dostatečných informací získaných i od žalované, a v nezbytném případě i z nahlédnutí do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti žalované, přičemž měla spotřebitelský úvěr poskytnout jen tehdy, pokud by bylo po posouzení úvěruschopnosti žalované s odbornou péčí zřejmé, že žalovaná bude schopna spotřebitelský úvěr splácet; jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. Ochranu spotřebitelů před neúměrným zadlužováním lze posoudit jako součást veřejného pořádku České republiky. Předchůdkyně žalobkyně jako osoba poskytující spotřebitelský úvěr v rámci své podnikatelské činnosti přitom byla povinna k jeho zajištění přispět a v rámci náležité odborné péče nespoléhat jen na údaje tvrzené žalovanou, ale tato tvrzení i prověřit, a to například výzvou k doložení potvrzení o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele apod. (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, čj. 1 As 30/2015-39). 7. Zákon o spotřebitelském úvěru je transpozicí směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS. Výkladem některých otázek se zabýval i Soudní dvůr Evropské unie, z jehož rozsudku ze dne 18. 12. 2014 vyplývá, že pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady (srov. rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 18. 12. 2014, CA Consumer Finance proti Ingrid Bakkaus a další, C -449/13). 8. Po provedeném dokazování soud uzavřel, že předchůdkyně žalobkyně před poskytnutím zápůjčky nedostála řádně a důsledně své povinnosti odborné péče při zkoumání úvěruschopnosti žalované, když při uzavření smlouvy vycházela toliko z ne zcela ověřených tvrzení žalované bez toho, aby byla podložena dalšími podklady, a úvěruschopnost žalované řádně neprověřila, resp. žalobkyně neprokázala, že by tak její právní předchůdkyně s náležitou péčí a řádně učinila. Proto je smlouva o zápůjčce od počátku neplatná, neboť odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek (srov. též § 588 o. z.). Je třeba zdůraznit, že i žalobkyně, byť je nástupkyní v pozici věřitele ze spotřebitelského úvěru, když postoupením nabyla pohledávku z úvěru, musí být schopna při vymáhání postoupené pohledávky prokázat tvrzení o náležitém zkoumání úvěruschopnosti zcela konkrétními doklady ve vztahu ke konkrétním poměrům žalované v oblasti příjmů a výdajů; nelze tak toliko poukázat na obsah zákaznické karty, když navíc tuto listinu žalobkyně soudu ani nepředložila. 9. Vzhledem k uvedenému soud posoudil vzájemná práva a povinnosti účastníků řízení jako bezdůvodné obohacení dle ust. § 2991 odst. 2 o. z., žalovaná získala od předchůdkyně žalobkyně finanční prostředky ve výši 15 000 Kč bez právního důvodu. Žalovaná plnila předchůdkyni žalobkyně z titulu neplatné smlouvy částku 13 832 Kč. Soud tak uzavřel, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni jako nynějšímu věřiteli, který pohledávku nabyl postoupením, zbytek jistiny zápůjčky ze dne 5. 3. 2015 v částce 1 168 Kč, jakož i zákonný úrok z prodlení z této částky od 19. 5. 2020 do zaplacení, když v předžalobní výzvě ze dne [datum], prokazatelně odeslané žalované doporučenou poštou ze dne [datum], byla žalované stanovena výzva k zaplacení do [datum]; žalovaná je tak v prodlení s plněním od [datum]. 10. Nárok žalobkyně na zaplacení finančních prostředků nad rámec bezdůvodného obohacení, tj. zaplacení částky 12 541 Kč soud neuznal a žalobu v tomto rozsahu zamítl jako nedůvodnou, a to včetně požadovaného příslušenství v rozsahu přesahujícím příslušenství přiznané žalobkyni v odstavci I. výroku. 11. Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ust. § 142 odst. 2 o. s. ř. Žalovaná měla ve věci převážný úspěch, měla by tak právo na náhradu části jí vzniklých nákladů. Podle obsahu spisu však žalované v řízení žádné náklady nevznikly, soud proto rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. 12. O lhůtě k plnění soud rozhodl podle zásady, stanovené v ust. § 160 odst. 1 o. s. ř., tj. do tří dnů od právní moci rozsudku, když neshledal důvod ke stanovení delší lhůty k plnění či k plnění ve splátkách.