38 C 154/2021-47 — Okresní soud v Opavě

1. Žalobou s návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu, doručenou soudu dne 26. 5. 2021 a doplněnou podáním ze dne 16. 7. 2021 a 14. 2. 2022, se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 14 931 Kč s příslušenstvím v žalobě přesně specifikovaným, a to jako jí postoupené pohledávky ze smlouvy o zápůjčce [číslo] uzavřené mezi společností [právnická osoba], [IČO], a žalovanou dne [datum], na jejímž základě uvedená společnost poskytla po posouzení úvěruschopnosti žalované peněžité prostředky ve výši 10 000 Kč v hotovosti v den uzavření smlouvy, což žalovaná stvrdila svým podpisem na smlouvě. Žalovaná se zavázala vrátit původnímu věřiteli vedle poskytnuté zápůjčky i částku 8 917 Kč, která představuje součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 1 789 Kč s úrokovou sazbou ve výši 29 % ročně, dále odměnu za zpracování a doručení ve výši 2 920 Kč a poplatek za administrativní činnost (komfortní splácení splátek v hotovosti ve výši 4 208 Kč, to vše formou 60 týdenních splátek po 316 Kč. Žalovaná však své smluvní závazky nehradila řádně a včas, čímž porušila své závazky ze smlouvy, kdy poslední příslušná splátka byla ze strany žalované uhrazena dne [datum], přičemž poslední splátka byla stanovena na [datum]. Právní předchůdkyni žalobkyně proto vzniklo právo na uhrazení celé zbývající dosud neuhrazené části celkové dlužné částky. Žalovaná z titulu uvedené smlouvy čerpala 10 000 Kč, uhradila celkem částku 2 600 Kč. Žalovaná byla přitom před podáním žaloby žalobkyní písemně vyzvána k úhradě dlužné částky z titulu uvedené smlouvy předžalobní výzvou ze dne [datum], v níž jí byla stanovena lhůta k zaplacení do [datum], dlužná částka však přesto uhrazena nebyla. 2. Žalovaná, ač byla usnesením vyzvána, aby se k žalobě písemně vyjádřila, tak ve stanovené lhůtě neučinila. 3. K jednání, nařízenému na den [datum], se žalovaná bez omluvy nedostavila, ač žaloba, doplnění žaloby a usnesení s výzvou, aby se k žalobě písemně vyjádřila, jí bylo doručeno náhradně a předvolání k jednání, jí bylo doručeno rovněž náhradně více než 10 dnů před zahájením jednání. Soud tedy věc projednal za účasti substituční zástupkyně žalobkyně v nepřítomnosti žalovaného. 4. Soud provedl dokazování listinami, předloženými žalobkyní, a to: - smlouvo o zápůjčce [číslo] uzavřenou mezi [právnická osoba] jako úvěrující a žalovanou dne [datum], - smluvními podmínkami smlouvy o zápůjčce, - zákaznickou kartou ke smlouvě o zápůjčce s podpisem žalované ze dne [datum], - tabulkou umoření, - smlouvou o postoupení pohledávek mezi [právnická osoba] jako postupitelem a žalobkyní jako postupníkem, uzavřenou dne [datum] včetně přílohy [číslo] – seznamem postupovaných pohledávek, - oznámením o postoupení pohledávek, adresovaným žalované včetně dokladu o odeslání, - předžalobní výzvou právního zástupce žalobkyně žalované ze dne [datum] včetně dokladu o odeslání ze dne [datum]. 5. Z uvedených listin soud vzal za prokázaný skutkový stav tvrzený v podané žalobě. 6. Soud dospěl k závěru, že společnost [právnická osoba] a žalovaná uzavřely smlouvu o zápůjčce ve smyslu ust. § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, když společnost [právnická osoba] se zavázala poskytnout žalované a poskytla peněžní prostředky v dohodnuté výši a žalovaná se zavázala tyto prostředky (10 000 Kč) vrátit a zaplatit úroky a poplatky za poskytnutí půjčky v rovnoměrných konstantních splátkách, přičemž nedílnou součástí smlouvy učinily smluvní strany i smluvní podmínky vytištěné na rubu této smlouvy. Přitom se jedná o spotřebitelský úvěr ve smyslu ustanovení zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Po právní stránce posoudil soud věc tak, že žalovaná uzavřela smlouvu o zápůjčce v postavení spotřebitele ve smyslu § 419 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (o. z.), předchůdkyně žalobkyně vůči ní vystupovala v postavení podnikatele ve smyslu § 420 o. z. Žalované jako spotřebiteli tudíž svědčila ochrana ve smyslu § 1810 a násl. o. z. Ve veřejném zájmu bylo určeno poskytovatelům spotřebitelského úvěru plnit konkrétní povinnosti stanovené na ochranu spotřebitelů před neodpovědným zadlužováním. Tyto povinnosti spočívají zejména v informování spotřebitelů a v dostatečném prověřování jejich schopnosti spotřebitelský úvěr splácet. Z důvodové zprávy k zákonu o ochraně spotřebitele pak vyplývá, že smyslem stanovení povinnosti posuzovat úvěruschopnost spotřebitele (§ 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru) je především ochrana spotřebitelů před rizikovými úvěry a řešení problému rostoucího zadlužeností domácností. Předchůdkyně žalobkyně byla jako věřitel povinna posoudit s odbornou péčí schopnost žalované splácet uvedený peněžní produkt. Při posouzení úvěruschopnosti žalované byla předchůdkyně žalobkyně povinna vycházet z dostatečných informací získaných i od žalované, a v nezbytném případě i z nahlédnutí do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti žalované, přičemž měla spotřebitelský úvěr poskytnout jen tehdy, pokud by bylo po posouzení úvěruschopnosti žalované s odbornou péčí zřejmé, že žalovaná bude schopna spotřebitelský úvěr splácet; jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. Ochranu spotřebitelů před neúměrným zadlužováním lze posoudit jako součást veřejného pořádku České republiky. Předchůdkyně žalobkyně jako osoba poskytující spotřebitelský úvěr v rámci své podnikatelské činnosti přitom byla povinna k jeho zajištění přispět a v rámci náležité odborné péče nespoléhat jen na údaje tvrzené žalovanou, ale tato tvrzení i prověřit, a to například výzvou k doložení potvrzení o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele apod. (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, čj. 1 As 30/2015-39). 7. Ze zákaznické karty ke smlouvě o zápůjčce s podpisem žalované ze dne [datum] plyne, že žalovaná vykazovala čistý příjem 7 600 Kč, byl dle karty doložen třemi výpisy z bankovního účtu za měsíce [měsíce], [anonymizována tři slova] [rok], tyto listiny k důkazu předloženy nebyly, jako zdroj příjmu jsou uvedeny ostatní příjmy žalované ve výši 3 500 Kč nijak ovšem specifikované ani doložené, jako odhadované běžné měsíční výdaje žalované je uvedena částka 6 000 Kč bez bližšího uvedení, čím jsou výdaje tvořeny s ohledem na zcela konkrétní situaci žalované, dále je na výdajové straně žalované uváděna částka 1 300 Kč jako externí splátky zápůjček dle žadatele, ovšem též bez bližšího doložení, o jaké závazky žalované se jedná. Žalovaná v kartě uvedla, že je svobodná, na mateřské dovolené, bydlí se spolubydlící osobou, nejsou doloženy doklady o druhu bydlení (zda jde o bydlení nájemní či jiné a jaké), nebyla předložena nájemní smlouva, nebyly zcela konkrétně zkoumány poměry žalované po stránce výdajové, resp. žádné doklady o zkoumání výdajových poměrů žalované žalobkyně nepředložila. 8. Zákon o spotřebitelském úvěru je transpozicí směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS. Výkladem některých otázek se zabýval i Soudní dvůr Evropské unie, z jehož rozsudku ze dne 18. 12. 2014 vyplývá, že pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady (srov. rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 18. 12. 2014, CA Consumer Finance proti Ingrid Bakkaus a další, C -449/13). 9. Po provedeném dokazování soud uzavřel, že předchůdkyně žalobkyně před poskytnutím zápůjčky nedostála řádně a důsledně své povinnosti odborné péče při zkoumání úvěruschopnosti žalované, když při uzavření smlouvy vycházela toliko z ne zcela ověřených tvrzení žalované bez toho, aby byla podložena dalšími podklady, a úvěruschopnost žalovaného řádně neprověřila, resp. žalobkyně neprokázala, že by tak její právní předchůdkyně s náležitou péčí a řádně učinila. Proto je smlouva o zápůjčce od počátku neplatná, neboť odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek (srov. též § 588 o. z.). Je třeba zdůraznit, že i žalobkyně, byť je nástupkyní v pozici věřitele ze spotřebitelského úvěru, když postoupením nabyla pohledávku z úvěru, musí být schopna při vymáhání postoupené pohledávky prokázat tvrzení o náležitém zkoumání úvěruschopnosti zcela konkrétními doklady ve vztahu ke konkrétním poměrům žalované v oblasti příjmů a výdajů; nelze tak toliko poukázat na obsah zákaznické karty s tím, že tato uvádí v obecné rovině dokumenty, z nichž předchůdkyně žalobkyně při posuzování příjmů vycházela, nikterak přitom nejsou doloženy konkrétní výdajové poměry žalované (např. nájemní smlouva a jiné výdaje na energie a další životní potřeby). 10. Vzhledem k uvedenému soud posoudil vzájemná práva a povinnosti účastníků řízení jako bezdůvodné obohacení dle ust. § 2991 odst. 2 o. z., žalovaná získala od předchůdkyně žalobkyně finanční prostředky ve výši 10 000 Kč bez právního důvodu. Žalovaná plnila předchůdkyni žalobkyně z titulu neplatné smlouvy částku 2 600 Kč. Soud tak uzavř