38 C 162/2021-36 — Okresní soud v Opavě

1. Podanou žalobou s návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu, doručenou soudu dne 26. 5. 2021 a doplněnou podáními ze dne 16. 7. 2021 a 8. 2. 2022, se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 11 290 Kč s příslušenstvím v žalobě přesně specifikovaným, a to jako jí postoupené pohledávky ze smlouvy o zápůjčce [číslo] uzavřené mezi společností [právnická osoba], [IČO], a žalovanou dne [datum], na jejímž základě uvedená společnost poskytla po posouzení úvěruschopnosti žalované peněžité prostředky ve výši 21 000 Kč v hotovosti v den uzavření smlouvy, což žalovaná stvrdila svým podpisem na smlouvě. Žalovaná se zavázala vrátit původnímu věřiteli vedle poskytnuté zápůjčky i částku 17 557 Kč, která představuje součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 2 682 Kč s úrokovou sazbou ve výši 19,98 % ročně, dále odměnu za administrativní zpracování půjčky ve výši 3 991 Kč a poplatek za hotovostní inkaso splátek ve výši 10 884 Kč, to vše formou 60 týdenních splátek po 643 Kč. Žalovaná však své smluvní závazky nehradila řádně a včas, čímž porušila své závazky ze smlouvy, kdy poslední příslušná splátka byla ze strany žalované uhrazena dne [datum], přičemž poslední splátka byla stanovena na [datum] a právní předchůdkyni žalobkyně proto v souladu se smluvními podmínkami vzniklo právo na uhrazení celé zbývající dosud neuhrazené části celkové dlužné částky. Žalovaná z titulu uvedené smlouvy čerpala 21 000 Kč, uhradila celkem částku 27 267 Kč. Žalovaná byla přitom před podáním žaloby žalobkyní písemně vyzvána k úhradě dlužné částky z titulu uvedené smlouvy předžalobní výzvou ze dne [datum], v níž jí byla stanovena lhůta k zaplacení do [datum], dlužná částka však přesto uhrazena nebyla. 2. Žalovaná se k žalobě vyjádřila podáním ze dne [datum], ve kterém toliko doložila příjmy z dávek státní podpory, s tím, že pobírá poukázky ve výši 900 Kč na stravu, jiné příjmy nemá, doložila také výdaje ve výši 6 688 Kč formou dokladu SIPO. 3. K jednání, nařízenému na den [datum], se žalovaná bez omluvy nedostavila, ač žaloba, doplnění žaloby a usnesení s výzvou, aby se k žalobě a jejímu doplnění písemně vyjádřila, jí bylo doručeno vložením do jí užívané schránky již dne [datum] a předvolání k jednání, jí bylo doručeno do vlastních rukou již dne [datum], tedy více než 10 dnů před zahájením jednání. Soud tedy věc projednal za účasti substituční zástupkyně žalobkyně v nepřítomnosti žalované. 4. Soud provedl dokazování listinami, předloženými žalobkyní, a to: - smlouvou o zápůjčce [číslo] uzavřenou mezi [právnická osoba] jako úvěrující a žalovanou dne [datum], - smluvními podmínkami smlouvy o zápůjčce, - smlouvou o postoupení pohledávek mezi [právnická osoba] jako postupitelem a žalobkyní jako postupníkem, uzavřenou dne [datum] včetně přílohy [číslo] – seznamem postupovaných pohledávek, - oznámením o postoupení pohledávky, adresovaným žalované včetně dokladu o odeslání, - předžalobní výzvou právního zástupce žalobkyně žalované ze dne [datum] včetně dokladu o odeslání ze dne [datum]. 5. Z uvedených listin soud vzal za prokázaný skutkový stav tvrzený v podané žalobě. 6. Soud dospěl k závěru, že společnost [právnická osoba] a žalovaná uzavřely smlouvu o zápůjčce ve smyslu ust. § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, když společnost [právnická osoba] se zavázala poskytnout žalované a poskytla peněžní prostředky v dohodnuté výši a žalovaná se zavázala tyto prostředky (21 000 Kč) vrátit a zaplatit poplatek za poskytnutí půjčky v rovnoměrných konstantních splátkách, přičemž nedílnou součástí smlouvy učinily smluvní strany i smluvní podmínky. Přitom se jedná o spotřebitelský úvěr ve smyslu ustanovení zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, účinný od 1. 1. 2011. Po právní stránce posoudil soud věc tak, že žalovaná uzavřela smlouvu o zápůjčce v postavení spotřebitele ve smyslu § 419 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (o. z.), předchůdkyně žalobkyně vůči ní vystupovala v postavení podnikatele ve smyslu § 420 o. z. Žalované jako spotřebiteli tudíž svědčila ochrana ve smyslu § 1810 a násl. o. z. Podle ust. § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, platí, že věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. 7. Zástupkyně žalobkyně byla u jednání vyzvána k označení důkazů, z nichž by bylo možno prokázat řádné a zcela konkrétní zkoumání úvěruschopnosti žalované, ta toliko odkázala na to, co již soudu bylo předloženo v rámci doplnění žaloby s tím, že má za to, že právní předchůdkyně žalobkyně řádně zkoumala úvěruschopnost žalované, měla k dispozici informace od žalované a dokumenty ohledně příjmů a výdajů, kdy toto vše vyplývá ze zákaznické karty, kterou však předchůdkyně žalobkyně dosud žalobkyni nedodala; proto žádala soud o poskytnutí lhůty 14 dnů. Soud návrhu na poskytnutí lhůty k předložení zákaznické karty nevyhověl, vycházeje ze zásady jediného jednání a skutečnosti, že již v předvolání k jednání byla žalobkyně vyzvána, aby nejpozději u jednání označila a též předložila soudu všechny listinné důkazy, jimiž hodlá prokázat, jak zcela konkrétně právní předchůdkyně žalobkyně posuzovala schopnost žalované úvěr splácet. 8. Po provedeném dokazování tak soud uzavřel, že žalobkyně přes výzvu neprokázala, že by předchůdkyně žalobkyně před poskytnutím zápůjčky řádně a důsledně splnila své povinnosti odborné péče při zkoumání úvěruschopnosti žalované. Proto je smlouva o zápůjčce od počátku neplatná ve smyslu ust. § 9 odst. 1 cit. zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, přičemž se jedná o neplatnost absolutní. Je třeba zdůraznit, že i žalobkyně, byť je nástupkyní v pozici věřitele ze spotřebitelského úvěru, když postoupením nabyla pohledávku z úvěru, musí být schopna při vymáhání postoupené pohledávky prokázat tvrzení o náležitém zkoumání úvěruschopnosti zcela konkrétními doklady ve vztahu ke konkrétním poměrům žalované v oblasti jejich příjmů a výdajů; nelze tak toliko poukázat na obsah zákaznické karty, která nadto v řízení jako důkaz předložena nebyla a soud tak neznal její obsah a podklady k ní. 9. Vzhledem k uvedenému soud posoudil vzájemná práva a povinnosti účastníků řízení jako bezdůvodné obohacení dle ust. § 2991 odst. 2 o. z. Žalovaná získala od předchůdkyně žalobkyně finanční prostředky ve výši 21 000 Kč bez právního důvodu. Žalovaná plnila předchůdkyni žalobkyně z titulu neplatné smlouvy částku 27 267 Kč, tedy částku vyšší než obdržela na jistině úvěru z neplatné úvěrové smlouvy. Proto byla žaloba jako zcela nedůvodná zamítnuta. 10. Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ust. § 142 odst. 1 o. s. ř., žalovaná měla ve věci plný úspěch, měla by tak právo na náhradu jí vzniklých nákladů, v řízení jí však žádné náklady nevznikly, proto soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.