38 C 184/2021-45 — Okresní soud v Opavě

1. Podanou žalobou s návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu, doručenou soudu dne 26. 5. 2021 a doplněnou podáními ze dne 26. 8. 2021 a 8. 2. 2022, se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 43 032 Kč s příslušenstvím v žalobě přesně specifikovaným, a to jako jí postoupené pohledávky ze smlouvy o zápůjčce [číslo] uzavřené mezi společností [právnická osoba], [IČO], a žalovaným dne [datum], na jejímž základě uvedená společnost poskytla po náležitém posouzení úvěruschopnosti žalovanému peněžité prostředky ve výši 36 000 Kč v hotovosti v den uzavření smlouvy, což žalovaný stvrdil svým podpisem na smlouvě. Žalovaný se zavázal vrátit původnímu věřiteli vedle poskytnuté zápůjčky i částku 30 405 Kč, která představuje součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 6 206 Kč s úrokovou sazbou ve výši 28 % ročně, dále odměnu za administrativní zpracování půjčky ve výši 8 132 Kč a poplatek za hotovostní inkaso splátek ve výši 16 067 Kč, to vše formou 60 týdenních splátek po 1 107 Kč. Žalovaný však své smluvní závazky nehradil řádně a včas, čímž porušil své závazky ze smlouvy, kdy poslední příslušná splátka byla ze strany žalovaného uhrazena dne [datum], přičemž poslední splátka byla stanovena na [datum] a právní předchůdkyni žalobkyně proto v souladu s článkem 16 Smluvních podmínek vzniklo právo na uhrazení celé zbývající dosud neuhrazené části celkové dlužné částky. Žalovaný z titulu uvedené smlouvy čerpal 36 000 Kč, uhradil celkem částku 23 373 Kč. Žalovaný byl přitom před podáním žaloby žalobkyní písemně vyzván k úhradě dlužné částky z titulu uvedené smlouvy předžalobní výzvou ze dne [datum], v níž mu byla stanovena lhůta k zaplacení do 18. 5. 2020, dlužná částka však přesto uhrazena nebyla. 2. Žalovaný, ač byl usnesení vyzván, aby se k žalobě písemně vyjádřil, tak ve stanovené lhůtě neučinil. 3. K jednání, nařízenému na den [datum], se žalovaný bez omluvy nedostavil, ač žaloba, doplnění žaloby a usnesení s výzvou, aby se k žalobě písemně vyjádřil, mu bylo doručeno náhradně a předvolání k jednání mu bylo doručeno rovněž náhradně s účinky doručení, které nastaly ke dni [datum], tedy více než 10 dnů před zahájením jednání. Soud tedy věc projednal za účasti substitučního zástupce žalobkyně v nepřítomnosti žalovaného. 4. Soud provedl dokazování listinami, předloženými žalobkyní, a to: - smlouvou o zápůjčce [číslo] uzavřenou mezi [právnická osoba] jako úvěrující a žalovaným dne [datum], - smluvními podmínkami smlouvy o zápůjčce, - zákaznickou karta ke smlouvě o zápůjčce s podpisem žalovaného ze dne [datum], - smlouva o postoupení pohledávek mezi [právnická osoba] jako postupitelem a žalobkyní jako postupníkem, uzavřenou dne [datum] včetně přílohy [číslo] – seznamem postupovaných pohledávek, - oznámením o postoupení pohledávky, adresovaným žalovanému včetně dokladu o odeslání, - předžalobní výzva právního zástupce žalobkyně žalovanému ze dne [datum] včetně dokladu o odeslání. 5. Z uvedených listin soud vzal za prokázaný skutkový stav tvrzený v podané žalobě. 6. Soud dospěl k závěru, že společnost [právnická osoba] a žalovaný uzavřeli smlouvu o zápůjčce ve smyslu ust. § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, když společnost [právnická osoba] se zavázala poskytnout žalovanému a poskytla peněžní prostředky v dohodnuté výši a žalovaný se zavázal tyto prostředky (36 000 Kč) vrátit a zaplatit poplatek za poskytnutí půjčky v rovnoměrných konstantních splátkách, přičemž nedílnou součástí smlouvy učinily smluvní strany i smluvní podmínky vytištěné na rubu této smlouvy. Přitom se jedná o spotřebitelský úvěr ve smyslu ustanovení zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Po právní stránce posoudil soud věc tak, že žalovaný uzavřel smlouvu o zápůjčce v postavení spotřebitele ve smyslu § 419 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (o. z.), předchůdkyně žalobkyně vůči němu vystupovala v postavení podnikatele ve smyslu § 420 o. z. Žalovanému jako spotřebiteli tudíž svědčila ochrana ve smyslu § 1810 a násl. o. z. Ve veřejném zájmu bylo určeno poskytovatelům spotřebitelského úvěru plnit konkrétní povinnosti stanovené na ochranu spotřebitelů před neodpovědným zadlužováním. Tyto povinnosti spočívají zejména v informování spotřebitelů a v dostatečném prověřování jejich schopnosti spotřebitelský úvěr splácet. Z důvodové zprávy k zákonu o ochraně spotřebitele pak vyplývá, že smyslem stanovení povinnosti posuzovat úvěruschopnost spotřebitele (§ 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru) je především ochrana spotřebitelů před rizikovými úvěry a řešení problému rostoucího zadlužeností domácností. Předchůdkyně žalobkyně byla jako věřitel povinna posoudit s odbornou péčí schopnost žalovaného splácet uvedený peněžní produkt. Při posouzení úvěruschopnosti žalovaného byla předchůdkyně žalobkyně povinna vycházet z dostatečných informací získaných i od žalovaného, a v nezbytném případě i z nahlédnutí do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti žalovaného, přičemž měla spotřebitelský úvěr poskytnout jen tehdy, pokud by bylo po posouzení úvěruschopnosti žalovaného s odbornou péčí zřejmé, že žalovaný bude schopen spotřebitelský úvěr splácet; jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. Ochranu spotřebitelů před neúměrným zadlužováním lze posoudit jako součást veřejného pořádku České republiky. Předchůdkyně žalobkyně jako osoba poskytující spotřebitelský úvěr v rámci své podnikatelské činnosti přitom byla povinna k jeho zajištění přispět a v rámci náležité odborné péče nespoléhat jen na údaje tvrzené žalovaným, ale tato tvrzení i prověřit, a to například výzvou k doložení potvrzení o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele apod. (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, čj. 1 As 30/2015-39). 7. Ze zákaznické karty ke smlouvě o zápůjčce s podpisem žalovaného ze dne [datum] plyne, že žalovaný vykazoval čistý příjem 41 900 Kč, byl dle karty doložen třemi výplatními páskami, pracovní smlouvu a třemi výpisy z bankovního účtu, tyto listiny k důkazu předloženy nebyly, jako zdroj příjmu jsou uvedeny další čisté příjmy domácnosti ve výši 12 000 Kč nijak ovšem nespecifikované ani doložené, jako odhadované běžné měsíční výdaje žalovaného je uvedena částka 5 000 Kč bez bližšího uvedení, čím jsou výdaje tvořeny s ohledem na zcela konkrétní situaci žalovaného. Žalovaný v kartě uvedl, že žije s partnerkou, ale také, že má nájemní bydlení (je nájemník), nebyla předložena nájemní smlouva, nebyly zcela konkrétně zkoumány poměry žalovaného po stránce výdajové, resp. žádné doklady o zkoumání výdajových poměrů žalobkyně nepředložila. 8. Zákon o spotřebitelském úvěru je transpozicí směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS. Výkladem některých otázek se zabýval i Soudní dvůr Evropské unie, z jehož rozsudku ze dne 18. 12. 2014 vyplývá, že pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady (srov. rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 18. 12. 2014, CA Consumer Finance proti Ingrid Bakkaus a další, C -449/13). 9. Po provedeném dokazování soud uzavřel, že předchůdkyně žalobkyně před poskytnutím zápůjčky nedostála řádně a důsledně své povinnosti odborné péče při zkoumání úvěruschopnosti žalovaného, když při uzavření smlouvy vycházela toliko z ne zcela ověřených tvrzení žalovaného bez toho, aby byla podložena dalšími podklady, a úvěruschopnost žalovaného řádně neprověřila, resp. žalobkyně neprokázala, že by tak její právní předchůdkyně s náležitou péčí a řádně učinila. Proto je smlouva o zápůjčce od počátku neplatná, neboť odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek (srov. též § 588 o. z.). Je třeba zdůraznit, že i žalobkyně, byť je nástupkyní v pozici věřitele ze spotřebitelského úvěru, když postoupením nabyla pohledávku z úvěru, musí být schopna při vymáhání postoupené pohledávky prokázat tvrzení o náležitém zkoumání úvěruschopnosti zcela konkrétními doklady ve vztahu ke konkrétním poměrům žalovaného v oblasti jeho příjmů a výdajů; nelze tak toliko poukázat na obsah zákaznické karty s tím, že tato uvádí v obecné rovině dokumenty, z nichž předchůdkyně žalobkyně při posuzování příjmů vycházela, nikterak přitom nejsou doloženy konkrétní výdajové poměry žalovaného (např. nájemní smlouva a jiné výdaje na energie a další životní potřeby), ač žalovaný v zákaznické kartě tvrdí nájemní bydlení. 10. Vzhledem k uvedenému soud posoudil vzájemná práva a povinnosti účastníků řízení jako bezdůvodné obohacení dle ust. § 2991 odst. 2 o. z., žalovaný získal od předchůdkyně žalobkyně finanční prostředky ve výši 36 000 Kč bez právního důvodu. Žalovaný plnil předchůdkyni žalobkyně z titulu neplatné smlouvy částku 23 373 Kč. Soud tak uzavřel, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni jako nynějšímu věřiteli, který pohledávku nabyl postoupením, zbytek původní jist