7 C 157/2021-83 — Okresní soud v Opavě

1. Žalobou podanou dne [datum] se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 6 050 Kč se zákonným úrokem z prodlení a smluvním úrokem 23,72 % ročně shora ve výroku v odst. I specifikovaným s odůvodněním, že mezi předchůdkyní žalobkyně společností [právnická osoba] a žalovaným byla dne [datum] uzavřena smlouva o půjčce [číslo] na částku 10 000 Kč, kterou měl splatit do [datum] včetně částky 7 400 Kč zahrnující kapitalizovaný úrok 23,72% ročně za půjčené peněžní prostředky 1 400 Kč, odměnu za zpracování půjčky 2 000 Kč a náklady spojené s hotovostním inkasem splátek 4 000 Kč. Ke dni postoupení pohledávky za žalovaným dne [datum] činil dluh na jistině 5 340,63 Kč, sjednaný úrok 1 400 Kč, dlužný poplatek za administrativní činnost 2 000 Kč a za hotovostní inkaso 2 609,37 Kč. Žalovaný celkem zaplatil žalobkyni ve splátkách do podpisu smlouvy o postoupení pohledávek ke dni [datum] na tuto smlouvu 11 350 Kč. Na předžalobní výzvu žalovaný nereagoval. 2. Žalovaného v tomto řízení zastupuje opatrovník dle usnesení [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], který navrhnul zamítnutí žaloby s ohledem na skutečnost, že poslední splátka byla stanovena na [datum], ale žalovanému byla doručena předžalobní výzva k zaplacení [datum]. Protože dluh byl splatný k datu [datum], byla žaloba podaná dne [datum] opožděně, proto nárok žalobkyně je tak již promlčen. 3. Soud dále pokračoval v řízení dle § 101 odst. 2 a 3 o. s. ř. a jednal v nepřítomnosti žalobkyně a rozhodl věc na základě obsahu spisu a předložených listinných důkazů. 4. Soud zjistil, že mezi předchůdkyní žalobkyně společností [právnická osoba] a žalovaným byla dne [datum] uzavřena smlouva o půjčce [číslo] na částku 10 000 Kč, kterou měl splatit do [datum] včetně částky 7 400 Kč zahrnující kapitalizovaný úrok 23,72% ročně za půjčené peněžní prostředky 1 400 Kč, odměnu za zpracování půjčky 2 000 Kč a náklady spojené s hotovostním inkasem splátek 4 000 Kč. Ke dni postoupení pohledávky za žalovaným dne [datum] činil dluh na jistině 5 340,63 Kč, sjednaný úrok 1 400 Kč, dlužný poplatek za administrativní činnost 2 000 Kč a za hotovostní inkaso 2 609,37 Kč. Žalovaný celkem zaplatil žalobkyni ve splátkách do podpisu smlouvy o postoupení pohledávek ke dni [datum] na tuto smlouvu 11 350 Kč. Na předžalobní výzvu ze dne [datum] žalovaný nereagoval. (Prokázáno ze smlouvy o půjčce [číslo] ze dne [datum] s potvrzením o vyplacení hotovosti žalovanému, smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum], oznámení o postoupení pohledávky a předžalobní výzvy ze dne [datum]). 5. Po právní stránce posoudil soud věc tak, že žalovaný uzavřel dne [datum] smlouvu o půjčce v postavení spotřebitele ve smyslu § 419 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (o. z.), předchůdce žalobkyně vůči němu vystupoval v postavení podnikatele ve smyslu § 420 o. z. Žalované jako spotřebiteli tudíž svědčila ochrana ve smyslu § 1810 a násl. o. z. Ve veřejném zájmu bylo určeno poskytovatelům spotřebitelského úvěru plnit konkrétní povinnosti stanovené na ochranu spotřebitelů před neodpovědným zadlužováním. Tyto povinnosti spočívají zejména v informování spotřebitelů a v dostatečném prověřování jejich schopnosti spotřebitelský úvěr splácet. Z důvodové zprávy k zákonu o ochraně spotřebitele pak vyplývá, že smyslem stanovení povinnosti posuzovat úvěruschopnost spotřebitele (§ 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru) je především ochrana spotřebitelů před rizikovými úvěry a řešení problému rostoucího zadlužeností domácností. 6. Žalobkyně byla jako věřitel povinna posoudit s odbornou péčí schopnost žalovaného splácet uvedený peněžní produkt. Při posouzení úvěruschopnosti žalovaného byla žalobkyně povinna vycházet z dostatečných informací získaných i od žalované, a v nezbytném případě i z nahlédnutí do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti žalovaného, přičemž měla spotřebitelský úvěr poskytnout jen tehdy, pokud by bylo po posouzení úvěruschopnosti žalovaného s odbornou péčí zřejmé, že žalovaný bude schopen spotřebitelský úvěr splácet; jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. Ochranu spotřebitelů před neúměrným zadlužováním lze posoudit jako součást veřejného pořádku České republiky. Žalobkyně jako osoba poskytující spotřebitelský úvěr v rámci své podnikatelské činnosti přitom byla povinna k jeho zajištění přispět a v rámci náležité odborné péče nespoléhat jen na údaje tvrzené žalovanou, ale tato tvrzení i prověřit, a to například výzvou k doložení potvrzení o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele apod. (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1 As 30/2015-39). Na výzvu soudu ohledně doplnění informací k prověření bonity žalované, žalobkyně reagovala tak, že nemá k dispozici kartu klienta. 7. Zákon o spotřebitelském úvěru je transpozicí směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS. Výkladem některých otázek se zabýval i Soudní dvůr Evropské unie, z jehož rozsudku ze dne 18. 12. 2014 vyplývá, že pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady (srov. rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 18. 12. 2014, CA Consumer Finance proti [jméno] [příjmení] a další, C [číslo]). 8. Po provedeném dokazování bylo prokázáno, že ačkoli žalovaný se nevzpěčoval údajům ohledně uzavření předmětné smlouvy o úvěru, tak žalobkyně tyto údaje řádně neprověřila a ani žalovaného nevyzvala k jejich prokázání. Z tvrzení žalobkyně a z listinných důkazů, které soudu předložila, přitom nevyplývá, že by se jakkoli před podpisem smlouvy zabývala prověřením údajů uváděných žalovaným, když soudu sice předložila kartu klienta, ze které by bylo lze dovodit k bonitě žalovaného, že dosahuje mzdy - státní podpory [částka] měsíčně, o jakou státní podporu se jedná, není zřejmé, že v nájemním bytě má výdaje s domácností [částka] měsíčně, zda bydlí v samostatné domácnosti sám v nájemním bytě, není uvedeno, jiné dluhy že nemá, ale z katry zákazníka plyne, že má aktivní půjčku u [příjmení] [jméno]. Provedené důkazy spolu s tvrzeními žalobkyně pak prokazují, že žalobkyně před poskytnutím zápůjčky nedostála své povinnosti odborné péče, když při uzavření smlouvy vycházela toliko z neověřených tvrzení žalovaného bez toho, aby byly doloženy další podklady, a úvěruschopnost žalovaného řádně prověřila. Nebyly předloženy listiny, např. rozhodnutí o dávkách státní sociální pomoci či sociální péče, důchodový výměr, ze kterých mělo být při posuzování bonity žadatele o úvěr vycházeno, žalobkyně poukázala jen na to, že vycházela z údajů, které jí žalovaný sdělil, proto neměla ověřeny informace o tom, jaké jsou příjmy a výdaje žalovaného. Je zřejmé, že další závazky žalovaného žalobkyně vůbec nezjišťovala, byť tvrdila, že prošla veškeré evidence dlužníků. Proto je smlouva o půjčce od počátku neplatná, neboť odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek (srov. též § 588 o. z.). 9. Vzhledem k výše uvedenému soud posoudil vzájemná práva a povinnosti účastníků řízení jako bezdůvodné obohacení dle § 2991 odst. 2 o. z., žalovaný získal od žalobkyně finanční prostředky na uvedenou smlouvu o úvěru ve výši 10 000 Kč bez právního důvodu, zaplatil na jistině dosud dle tvrzení žalobkyně 11 350 Kč, proto nezbylo soudu, než žalobu zcela zamítnout, když ostatně žalovaný půjčku žalobkyni přeplatil. Nárok žalobkyně na zaplacení finančních prostředků nad rámec bezdůvodného obohacení soud neuznal a žalobu v tomto rozsahu zamítl jako nedůvodnou. Z uvedených důvodů se již soud nezabýval vznesenou námitkou promlčení nároku žalobkyně. 10. Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o § 142 odst. 1 o. s. ř., podle úspěchu ve sporu je žalobkyně povinna zaplatit žalovanému na náhradu nákladů řízení částku 1 200 Kč k rukám jeho opatrovníka, když se jedná o odměnu opatrovníka za 4 úkony (vyjádření k žalobě, další dvě vyjádření k tvrzením žalobkyně, účast u jednání soudu) po 300 Kč dle vyhl. č. 254/20154 Sb.