7 C 214/2021-38 — Okresní soud v Opavě

1. Žalobou podanou soudu dne [datum] se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 16 165 Kč se zákonným úrokem z prodlení a smluvním úrokem 23,72 % ročně shora ve výroku specifikovaným s odůvodněním, že mezi předchůdkyní žalobkyně společností [právnická osoba], s. r. o. a žalovaným byla dne [datum] uzavřena smlouva o zápůjčce [číslo] na částku 10 000 Kč, kterou měl splatit do 6. 7. 2017 včetně částky 7 690 Kč zahrnující kapitalizovaný úrok 23,72 % ročně za půjčené peněžní prostředky 1 400 Kč, odměnu za zpracování půjčky 2 000 Kč a náklady spojené s hotovostním inkasem splátek 4 000 Kč. Ke dni 6. 7. 2017, resp. ke dni [datum] činil dluh na jistině 10 000 Kč, sjednaný úrok 244,85 Kč, dlužný poplatek za administrativní činnost 2 000 Kč, za hotovostní inkaso 3 655,15 Kč a za pojistné 265 Kč. Žalovaný celkem zaplatil žalobkyni ve splátkách do podpisu smlouvy o postoupení pohledávek dne [datum] částku 1 525 Kč, což mu bylo sděleno dopisem ze dne [datum]. Na předžalobní výzvu ze dne [datum] žalovaný nereagoval. 2. Žalovanému byla doručena žaloba a předvolání k jednání soudu postupem dle § 49 o. s. ř. K jednání soudu se žalovaný bez omluvy nedostavil a na svoji obranu neuvedl žádné skutečnosti. 3. Soud dále pokračoval v řízení dle § 101 odst. 2 a 3 o. s. ř. a pro omluvu žalobkyně z účasti na jednání soudu a pro nepřítomnost žalovaného ve věci rozhodl jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a obsahu spisu. 4. Soud má za prokázané skutečnosti uvedené v odstavci prvním odůvodnění rozsudku, na které odkazuje s tím, že mezi předchůdkyní žalobkyně společností [právnická osoba], s. r. o. a žalovaným byla dne [datum] uzavřena smlouva o zápůjčce [číslo] na částku 10 000 Kč, kterou měl splatit do 6. 7. 2017 včetně částky 7 690 Kč zahrnující kapitalizovaný úrok 23,72 % ročně za půjčené peněžní prostředky 1 400 Kč, odměnu za zpracování půjčky 2 000 Kč a náklady spojené s hotovostním inkasem splátek 4 000 Kč. Ke dni 6. 7. 2017, resp. ke dni [datum] činil dluh na jistině 10 000 Kč, sjednaný úrok 244,85 Kč, dlužný poplatek za administrativní činnost 2 000 Kč, za hotovostní inkaso 3 655,15 Kč a za pojistné 265 Kč. Žalovaný celkem zaplatil žalobkyni ve splátkách do podpisu smlouvy o postoupení pohledávek dne [datum] částku 1 525 Kč, což mu bylo sděleno dopisem ze dne [datum]. Na předžalobní výzvu ze dne [datum] žalovaný nereagoval. (Prokázáno ze smlouvy o zápůjčce [číslo] ze dne [datum] s potvrzením o vyplacení hotovosti žalovanému při podpisu smlouvy, smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum], oznámení o postoupení pohledávky ze dne [datum] a předžalobní výzvy ze dne [datum]). 5. Po právní stránce posoudil soud věc tak, že žalovaný uzavřel dne [datum] smlouvu o zápůjčce v postavení spotřebitele ve smyslu § 419 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (o. z.), předchůdce žalobkyně vůči němu vystupoval v postavení podnikatele ve smyslu § 420 o. z. Žalované jako spotřebiteli tudíž svědčila ochrana ve smyslu § 1810 a násl. o. z. Ve veřejném zájmu bylo určeno poskytovatelům spotřebitelského úvěru plnit konkrétní povinnosti stanovené na ochranu spotřebitelů před neodpovědným zadlužováním. Tyto povinnosti spočívají zejména v informování spotřebitelů a v dostatečném prověřování jejich schopnosti spotřebitelský úvěr splácet. Z důvodové zprávy k zákonu o ochraně spotřebitele pak vyplývá, že smyslem stanovení povinnosti posuzovat úvěruschopnost spotřebitele (§ 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru) je především ochrana spotřebitelů před rizikovými úvěry a řešení problému rostoucího zadlužeností domácností. 6. Žalobkyně byla jako věřitel povinna posoudit s odbornou péčí schopnost žalovaného splácet uvedený peněžní produkt. Při posouzení úvěruschopnosti žalovaného byla žalobkyně povinna vycházet z dostatečných informací získaných i od žalovaného, a v nezbytném případě i z nahlédnutí do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti žalovaného, přičemž měla spotřebitelský úvěr poskytnout jen tehdy, pokud by bylo po posouzení úvěruschopnosti žalovaného s odbornou péčí zřejmé, že žalovaný bude schopen spotřebitelský úvěr splácet; jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. Ochranu spotřebitelů před neúměrným zadlužováním lze posoudit jako součást veřejného pořádku České republiky. Žalobkyně jako osoba poskytující spotřebitelský úvěr v rámci své podnikatelské činnosti přitom byla povinna k jeho zajištění přispět a v rámci náležité odborné péče nespoléhat jen na údaje tvrzené žalovanou, ale tato tvrzení i prověřit, a to například výzvou k doložení potvrzení o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele apod. (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, čj. 1 As 30/2015-39). Na výzvu soudu ohledně doplnění informací k prověření bonity žalované, žalobkyně reagovala tak, že dala k dispozici kartu klienta. 7. Zákon o spotřebitelském úvěru je transpozicí směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS. Výkladem některých otázek se zabýval i Soudní dvůr Evropské unie, z jehož rozsudku ze dne 18. 12. 2014 vyplývá, že pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady (srov. rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 18. 12. 2014, CA Consumer Finance proti [jméno] [příjmení] a další, C [číslo]). 8. Po provedeném dokazování bylo prokázáno, že ačkoli žalovaný se nevzpěčoval údajům ohledně uzavření předmětné smlouvy o zápůjčce, tak žalobkyně tyto řádně neprověřila a ani žalovaného nevyzvala k jejich prokázání. Z tvrzení žalobkyně a z listinných důkazů, které soudu předložila, přitom nevyplývá, že by se pečlivě před podpisem smlouvy zabývala prověřením údajů uváděných žalovaným, když soudu sice předložila kartu klienta, ze které bylo lze dovodit k bonitě potřebné údaje o příjmech žadatele, že je OSVĆ s příjmem 23 000 Kč měsíčně, a údaje týkající se osobního stavu a majetkových poměrů, počtu vyživovaných osob v domácnosti, výdajů její domácnosti a disponibilního zůstatku 12 400 Kč na jeho obživu. Provedené důkazy spolu s tvrzeními žalobkyně pak prokazují, že žalobkyně před poskytnutím zápůjčky nedostála své povinnosti odborné péče, když při uzavření smlouvy vycházela toliko z neověřených tvrzení žalovaného bez toho, aby byla podložena dalšími podklady, a úvěruschopnost žalovaného řádně neprověřila, nebyly předloženo daňové přiznání k dani z příjmu fyzických osob za r. [rok], ze kterého mělo být při posuzování bonity žadatele o úvěr vycházeno. Navíc z informačního systému soudu bylo lze zjistit, že žalovaný dluží dalším věřitelům z titulu neplacení energií, jiných dodávaných komodit nebo úvěrů, např. ve věcech vedených zdejším soudem pod sp. zn. [spisová značka], [spisová značka], [spisová značka], [spisová značka], a podle exekučních věcí také dalším věřitelům. Je zřejmé, že o těchto dalších dluzích žalovaného se žalobkyně vůbec nedozvěděla. Proto je smlouva o zápůjčce od počátku neplatná, neboť odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek (srov. též § 588 o. z.). 9. Vzhledem k výše uvedenému soud posoudil vzájemná práva a povinnosti účastníků řízení jako bezdůvodné obohacení dle § 2991 odst. 2 o. z., žalovaný získal od žalobkyně finanční prostředky na smlouvu o zápůjčce ve výši 10 000 Kč bez právního důvodu, žalovaný zaplatil žalobkyni částku 1 525 Kč, proto nezbylo soudu než žalobu zamítnout v rozsahu shora ve výroku I a uložit žalovanému doplatit 8 475 Kč, a to vše z titulu bezdůvodného obohacení. Nárok žalobkyně na zaplacení finančních prostředků nad rámec bezdůvodného obohacení soud neuznal a žalobu v tomto rozsahu zamítl jako nedůvodnou. 10. Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o § 142 odst. 2 o. s. ř., měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, může mu soudu přiznat plnou náhradu nákladů řízení, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo.