7 C 62/2022-29 — Okresní soud v Opavě

1. Žalobou podanou soudu dne [datum] se domáhala žalobkyně vůči žalovanému zaplacení částky 762,30 EUR s úrokem shora ve výroku uvedeným odůvodněním, že mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena smlouva o přepravě, na základě které bylo žalovanému poskytnuto žalobkyní plnění [datum], a to přeprava [obec] – [obec] a dne [datum] přeprava [obec] – [obec], na plnění byly vystaveny faktury dne [datum] [číslo] se splatností 16. 6. 2021 na částku 459,80 EUR a dne [datum] faktura [číslo] se splatností 19. 6. 2021 na částku 302,50 EUR. Žalobkyně zároveň požaduje zaplacení částky 2 x 1 200 Kč jako paušálních náhrad spojených s uplatněním pohledávky mezi podnikatelskými subjekty. Na předžalobní výzvu žalobkyně ze dne [datum] ze strany žalovaného nebylo reagováno. 2. Žalovanému byla doručena žaloba a předvolání k jednání soudu s poučením o možnosti vydání rozsudku pro zmeškání postupem dne [datum]. 3. Soud dále pokračoval v řízení dle § 153b o. s. ř., zmešká-li žalovaný, kterému byly řádně doručeny do jeho vlastních rukou žaloba a předvolání k jednání nejméně deset dnů přede dnem, kdy se jednání má konat, a který byl o následcích nedostavení se poučen, bez důvodné a včasné omluvy první jednání, které se ve věci konalo, a navrhne-li to žalobce, který se dostavil k jednání, pokládají se tvrzení žalobce obsažená v žalobě o skutkových okolnostech, týkající se sporu, za nesporná a na tomto základě může soud rozhodnout o žalobě rozsudkem pro zmeškání. 4. Protože se žalovaný k ústnímu jednání nedostavil a žalobkyně navrhnula vydání rozsudku pro zmeškání, soud tímto rozsudkem rozhodl, když přihlédl k tomu, že uplatňovaný nárok není v rozporu s hmotným právem níže citovaným. Omluvu žalovaného adresovanou soudu dne [datum] nevyhodnotil jako důvodnou, neboť avizovanou pracovní neschopnost doložil žalovaný, byť na výzvu soudu ze dne [datum], dodatečně až dne [datum], přičemž v pracovní neschopnosti, jak žalovaný tvrdil, byl dlouhodobě již od [anonymizováno] [rok]. 5. Žalovaný nedodržel platební morálku ohledně placení uvedených faktur za poskytnutá plnění vyúčtovaná na základě řádně vystavených faktur, proto vznikl nárok žalobkyni požadovat po žalovaném vedle zaplacení za poskytnuté plnění, též zákonný úrok z prodlení ode dne následujícího po splatnosti té které faktury, stejně tak i paušálních náhrad spojených s uplatněním pohledávky mezi podnikatelskými subjekty podle nař. vlády č. 351/2013 Sb. 6. Rozhodnutí soudu vychází ze smlouvy o přepravě dle § 2550 odst. 1 o. z, podle které smlouvou o přepravě osoby se dopravce zavazuje přepravit cestujícího do místa určení a cestující se zavazuje zaplatit jízdné. Podle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, jehož výši stanoví prováděcí předpis, jímž je vládní nařízení č. 351/2013 Sb. v účinném znění. 7. O nákladech řízení rozhodl soud v souladu s § 142 odst. 1 o. s. ř. a žalobkyni, která měla ve věci plný úspěch, přiznal náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování práva proti žalovanému ve výši 11 254 Kč. V této částce je zahrnuta odměna advokáta dle § 7 bodu 5 vyhl. č. 177/1996 Sb. za čtyři úkony právní služby (převzetí věci, předžalobní výzva, sepis žaloby, účast u jednání soudu) po 1 860 Kč, čtyři režijní paušály po 300 Kč dle § 13 odst. 3 vyhl. č. 177/96 Sb., celkem 8 640 Kč zvýšených o položku 21 % DPH o 1 814,40 Kč v souladu s § 137 odst. 3 o. s. ř., takže náklady řízení včetně soudního poplatku 800 Kč a DPH činí zaokrouhleně celkem 11 254 Kč, stejně tak i paušální náhrady 2 x 1 200 Kč spojené s uplatněním pohledávky mezi podnikatelskými subjekty podle nař. vlády č. 351/2013 Sb.