7 C 94/2022-23 — Okresní soud v Opavě

1. Žalobou podanou soudu dne [datum] se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 4 706 Kč s úrokem z prodlení v rozsahu shora ve výroku uvedeným s odůvodněním, že mezi žalobkyní a žalovanou byla dne [datum] uzavřena smlouva o revolvingovém úvěru [číslo] na jejímž základě žalovaná od žalobkyně čerpala revolvingový úvěr 10 000 Kč formou bankovního převodu v dílčích částkách, a to částku 5 000 Kč dne [datum], dne 14. 9 [rok] částku 2 000 Kč a dne [datum] částku 3 000 Kč. Žalovaná měla splácet úvěr ve výši 1/5 z dlužné částky, nejméně 300 Kč měsíčně. Účastníci si sjednali poplatek za čerpání úvěru 20 % z jistiny dluhu, a to 2 000 Kč. V případě splatnosti celého dluhu byl smluven úrok 8 % ročně. Žalobkyně účtuje poplatek za čerpání úvěru 2 000 Kč, na smluvní pokuty 363 Kč, zbývající část jistiny dluhu. Žalobkyně eviduje úhradu žalované ve výši 18 453 Kč. Na předžalobní výzvu ze dne [datum] žalovaná nereagovala. 2. Žalované byla doručena žaloba včetně platebního rozkazu ze dne [datum] dne [datum], žalovaná proti platebnímu rozkazu podala odpor s tím, že má za to, že veškeré pohledávky žalobkyni zaplatila a na svoji obranu doložila elektronickou komunikaci s žalobkyní. 3. Soud dále pokračoval v řízení dle § 115a o.s.ř. a k projednání věci samé nenařizoval jednání, jestliže ve věci bylo lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili. 4. Soud má za prokázané žalobkyní tvrzené skutečnosti v žalobě, že mezi žalobkyní a žalovanou byla dne [datum] uzavřena smlouva o revolvingovém úvěru [číslo] na jejímž základě žalovaná od žalobkyně čerpala revolvingový úvěr 10 000 Kč formou bankovního převodu v dílčích částkách, a to částku 5 000 Kč dne [datum], dne [anonymizována dvě slova] [rok] částku 2 000 Kč a dne [datum] částku 3 000 Kč. Žalovaná měla splácet úvěr ve výši 1/5 z dlužné částky, nejméně 300 Kč měsíčně. Účastníci si sjednali poplatek za čerpání úvěru 20 % z jistiny dluhu, a to 2 000 Kč. V případě splatnosti celého dluhu byl smluven úrok 8 % ročně. Žalobkyně účtuje poplatek za čerpání úvěru 2 000 Kč, na smluvní pokuty 363 Kč, zbývající část jistiny dluhu. Žalobkyně eviduje úhradu žalované ve výši 18 453 Kč. Na předžalobní výzvu ze dne [datum] žalovaná nereagovala. 5. Shora uvedené skutečnosti soud zjistil dokazováním listinnými důkazy předloženými žalobkyní, a to ze smlouvy o revolvingovém úvěru ze dne [datum] [číslo] výpisů k revolvingovému účtu, výpisu z účtu věřitele – potvrzení o poskytnutí prostředků žalované, předžalobní upomínky ze dne [datum], elektronické komunikace mezi účastníky. 6. Žalobkyně byla jako věřitel dle § 2 písm. b) zákona o spotřebitelském úvěru, povinna ve smyslu § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru posoudit s odbornou péčí schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr. Při posouzení úvěruschopnosti žalované byla žalobkyně povinna vycházet z dostatečných informací získaných i od žalované, a v nezbytném případě i z nahlédnutí do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti žalované, přičemž měla spotřebitelský úvěr poskytnout jen tehdy, pokud by bylo po posouzení úvěruschopnosti žalované s odbornou péčí zřejmé, že žalovaná bude schopna spotřebitelský úvěr splácet; jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná (§ 9 odst. 1, poslední věta, zákona o spotřebitelském úvěru). Ochranu spotřebitelů před neúměrným zadlužováním lze posoudit jako součást veřejného pořádku České republiky. Žalobkyně jako osoba poskytující spotřebitelský úvěr v rámci své podnikatelské činnosti přitom byla povinna k jeho zajištění přispět a v rámci náležité odborné péče nespoléhat jen na údaje tvrzené žalovanou, ale tato tvrzení i prověřit, a to například výzvou k doložení potvrzení o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele apod. (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, čj. 1 As 30/2015-39). 7. Zákon o spotřebitelském úvěru je transpozicí směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS. Výkladem některých otázek se zabýval i Soudní dvůr Evropské unie, z jehož rozsudku ze dne 18. 12. 2014 vyplývá, že pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady (srov. rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 18. 12. 2014, CA Consumer Finance proti [jméno] [příjmení] a další, C [číslo]). 8. Po provedeném dokazování bylo prokázáno, že ačkoli žalovaná ve smlouvě souhlasila s ověřením sdělených údajů, žalobkyně tyto údaje neprověřila a ani žalovanou nevyzvala k jejich prokázání. Z tvrzení žalobkyně a z listinných důkazů, které soudu předložila, přitom nevyplývá, že by se jakkoli před podpisem smlouvy o spotřebitelském úvěru zabývala prověřením údajů uváděných žalovanou. Provedené důkazy spolu s tvrzeními žalobkyně pak prokazují, že žalobkyně před poskytnutím spotřebitelského úvěru nedostála své povinnosti odborné péče dle § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, když při uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru vycházela toliko z neověřených tvrzení žalované bez toho, aby byla podložena dalšími podklady, a úvěruschopnost žalované nijak neprověřila. Proto je smlouva o spotřebitelském úvěru od počátku neplatná, neboť odporuje zákonu (§ 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru) a zjevně narušuje veřejný pořádek (srov. též § 588 o.z.). 9. Vzhledem k výše uvedenému soud posoudil vzájemná práva a povinnosti účastníků řízení jako bezdůvodné obohacení dle § 2991 odst. 2 o. z., jelikož žalovaná získala od žalobkyně finanční prostředky ve výši 2 000 Kč bez právního důvodu. 10. Soud dovodil důvodnost požadavku žalobkyně na zaplacení jistiny. Žalovaná se vůči nároku ohradila, když má za to, že veškeré pohledávky žalobkyni zaplatila a na svoji obranu doložila elektronickou komunikaci s žalobkyní. Jestliže žalobkyně nedostála své povinnosti tvrdit a prokázat úvěruschopnost žalované, soud by mohl přiznat žalobkyni zaplacení toliko jistiny poskytnutého úvěru 10 000 Kč z titulu bezdůvodného obohacení, když pro absenci zjištění schopnosti žalované splácet úvěr, je spotřebitelská smlouva o úvěru uzavřená mezi účastníky neplatná. Nárok žalobkyně na zaplacení finančních prostředků nad rámec bezdůvodného obohacení, tj. na zaplacení požadované částky 4 706 Kč sestávající z poplatku za poskytnutí spotřebitelského úvěru, smluvních úroků a smluvních pokut, spolu s příslušenstvím uvedených částek (zákonný úrok z prodlení) soud neuznal a žalobu v tomto rozsahu zamítl jako nedůvodnou, jestliže žalovaná dle tvrzení žalobkyně jí zaplatila 18 453 Kč, tedy přeplatila poskytnutý úvěr 10 000 Kč. 11. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn § 142 odst. 1 o.s.ř., podle kterého měl-li účastník ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů řízení potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Protože úspěšná žalovaná nepožadovala přiznat náklady tohoto řízení, rozhodl soud tak, že žádný z účastníků nemá na ně právo.