9 C 7/2020-108 — Okresní soud v Opavě

1. Žalobou podanou u soudu dne 7. 1. 2020 domáhal se žalobce vůči žalované zaplacení částky 576 840 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z této částky od 22. 10. 2019 do zaplacení. Uvedl, že je insolvenčním správcem dlužníka [právnická osoba],„ [anonymizována dvě slova]“, [IČO] se sídlem [adresa], kdy dlužník se nachází v úpadku a byl na něj prohlášen konkurs. Do majetkové podstaty dlužníka patří pozemky, z nichž plyne žalované bezdůvodné obohacení. Do majetkové podstaty dlužníka spadají pozemky parc. [číslo] o výměře 30 m2, ostatní plocha, ostatní komunikace, parc. [číslo] o výměře 27 m2, ostatní plocha, ostatní komunikace, zapsané na [list vlastnictví] pro k.ú. [obec] u [stát. instituce], [stát. instituce]. Žalobce na místě samém zjistil, že na pozemcích dlužníka se nachází místní komunikace a nebyl zjištěn žádný právní titul, na jehož základě dochází k užívání pozemků dlužníka. Právním základem požadovaného bezdůvodného obohacení je užívání věci bez právního důvodu. Otázka bezdůvodného obohacení vlastníka stavby - obce na úkor ochuzeného vlastníka pozemku, na němž se stavba nachází, je judikatorně vyřešena a žalobce opírá svá tvrzení o právní závěry např. o usnesení NS ČR z 3. 4. 2012, sp. zn. 28 Cdo 672/2012, které odůvodňuje i pasivní legitimaci žalované v tomto sporu. Pasivní legitimace obce ve sporu o vydání bezdůvodného obohacení získaného obecným užíváním veřejného prostranství na pozemku náležejícím třetí osobě přitom vyplývá z okolnosti, že veřejná prostranství jsou užívána především občany té obce, ve které se nacházejí, obec je oprávněna vybírat místní poplatek za tzv. zvláštní užívání veřejného prostranství. Místní poplatky upravuje v obci [obec] obecně závazná vyhláška [územní celek] [číslo] o místních poplatcích, která v čl. 12 odst. 1a stanovuje sazbu za místní poplatek ve výši 10 Kč za každý i započatý m2 a každý i započatý den. Žalobce vyzval žalovanou k vydání bezdůvodného obohacení za 1 095 dní bezesmluvního užívání pozemků dlužníka, tj. za období od 16. 10. 2016 do 16. 10. 2019. S ohledem na předpokládanou námitku promlčení pro starší nároky uplatňuje žalobce žalobou nárok na vydání bezdůvodného obohacení za období od 7. 1. 2017 do 16. 10. 2019, tj. za 1 012 dnů. Součin 1 012 dní, celkové výměry pozemků dlužníka 57 m2 a sazby místního poplatku 10 Kč činí 1012 x 57 x 10 = 576 840 Kč. Na výzvu žalobce z 16. 10. 2019 k vydání bezdůvodného obohacení žalovaná reagovala dopisem z 25. 10. 2019, kterým nárok žalobce paušálně odmítla jako neexistentní. Dopis byl žalované doručen 21. 10. 2019 a tímto se stalo bezdůvodné obohacení splatné. Ode dne následujícího je žalovaná v prodlení. 2. Žalovaná ve svém vyjádření nárok žalobce neuznala a navrhla žalobu zamítnout. Krátce shrnula, co soudnímu sporu předcházelo a uvedla, že žalobou uplatněný nárok ve zcela převyšující části považuje za nedůvodný. Uvedla mj. že ačkoliv se na pozemcích nachází místní komunikace ve vlastnictví žalované, nejsou místní komunikací tyto pozemky zastavěny zcela a nárok žalobce již proto nemůže být důvodný. Propočet výše bezdůvodného obohacení pomocí sazby místního poplatku za užívání veřejného prostranství dle obecně závazné vyhlášky žalované je naprosto nesmyslný. Podle konstantní judikatury bezdůvodné obohacení za užívání věci odpovídá obvyklému nájemnému za nájem takové věci v daném místě a čase a výše uváděná žalobcem nedosahuje výše obvyklého nájemného za předmětné pozemky. Sazba uváděná žalobcem ve výši 3 650 Kč/m2/rok je zjevně neopodstatněná i proto, že nájem pozemků k jiným než podnikatelským účelům je cenou regulovanou ve smyslu cenových předpisů, a to cenou maximálně přípustnou, přičemž cenová regulace ve vztahu k pozemkům byla v žalovaném období provedena -) v období od 7. 1. 2017 do 31. 12. 2017 Výměrem MF č. 01/2017 ze dne 25. listopadu 2016, kterým se vydává seznam zboží s regulovanými cenami, kdy podle položky číslo 2 tohoto výměru činila maximálně 20 Kč/m2/rok; -) v období od 1. 1. 2018 do 31. 12. 2018 Výměrem MF č. 01/2018 ze dne 28. listopadu 2017, kterým se vydává seznam zboží s regulovanými cenami, kdy podle položky číslo 2 tohoto výměru činila maximálně 20 Kč/m2/rok; -) v období od 1. 1. 2019 do 16. 10. 2019 Výměrem MF č. 01/2019 ze dne 28. listopadu 2018, kterým se vydává seznam zboží s regulovanými cenami, kdy podle položky číslo 2 tohoto výměru činila maximálně 22 Kč/m2/rok. Žalovaná dále uvedla, že nikdy nevybrala místní poplatek za užívání veřejného prostranství na pozemcích, a tedy se nijak tímto neobohatila. Výše vyčísleného údajného nároku žalobcem je zcela odtržená od právní i ekonomické reality, neboť nebere v potaz cenovou regulaci a vychází z částek, které neodpovídají ani regulované, natožpak obvyklé výši nájemného. 3. V obsáhlé replice k vyjádření žalované žalobce učinil nesporným, že oslovil žalovanou s nabídkou odprodeje předmětných pozemků žalované za cenu zjištěnou znaleckým posudkem a v návrhu kupní smlouvy navrhl výši kupní ceny tak, aby zahrnovala mj. i náklady spojené se zpeněžením majetku a zjm. cenu za zpracování znaleckého posudku. Žalobce nejedná ve svůj prospěch, ale v úmyslu zajistit maximální vnos do majetkové podstaty dlužníka. Upozornil dále, že judikatura odvozuje výši bezdůvodného obohacení nikoli z výše nájemného obvyklého v místě a čase, ale z výše místního poplatku. Je proto zcela bez významu a bezpředmětné přihlížet k cenovým předpisům, jak se mylně domnívá žalovaná. Žalovaná na dopis žalobce z 11. 11. 2019 neodpověděla a zmařila tak narovnání věci smírnou cestou. 4. Na repliku žalobce reagovala žalovaná obsáhlým podáním z 22. 7. 2020, v němž setrvala na svém stanovisku a navrhla žalobu zamítnout. Mj. upozornila, že v rámci komunikace byla znaleckým posudkem zjištěna nikoli cena pozemků, ale„ kupní cena“ je stanovena znaleckým posudkem, a to ve výši 6 560 Kč. Žalovaná potvrdila v dopisem zájem o odkup předmětných pozemků, avšak za celkovou cenu dle znal. posudku 6 560 Kč a nikoli za 15 000 Kč, jak požadoval žalobce. Zdůraznila rovněž, že bylo-li nájemné v posuzovaném období cenou regulovanou, nemůže výše bezdůvodného obohacení přesáhnout částku omezenou cenovými předpisy, jak je tomu v dané věci. 5. Při jednání dne 11. 1. 2022 účastníci setrvali na svých dosavadních stanoviscích. V průběhu jednání byla právním zástupcům účastníků soudem předestřena judikatura NS ČR, a to rozhodnutí sp. zn. 30 Cdo 5252/2007 a zjm. sp. zn. 28 Cdo 2093/2016 týkající se zjm. výpočtu bezdůvodného obohacení v případě užívání pozemku, veřejného prostranství jinými osobami než vlastníkem s tím, že pokud nedojde mezi účastníky k dohodě, bude soud postupovat v souladu s obsahem cit. rozhodnutí. Po provedeném dokazování a poučení ze strany soudu navrhl právní zástupce žalobce zpracování znaleckého posudku na cenu nájemného obvyklého v místě a čase. 6. Ze znaleckého posudku č. [číslo] [číslo] ze dne 17. 3. 2022 soud zjistil, že cena nájemného u pozemků parc. [číslo] ostatní plocha, ostatní komunikace a parc. [číslo] ostatní plocha a ostatní komunikace v k.ú. [obec] za období od 7. 1. 2017 do 16. 10. 2019 činí částku 1 100 Kč. 7. Podáním ze dne 27. 4. 2022 vzal žalobce žalobu částečně zpět co do částky 575 730 Kč spolu s úrokem z prodlení z této částky od 22. 10. 2019 do zaplacení a soud usnesením z 24. 5. 2022 v rozsahu částečného zpětvzetí řízení zastavil, s čímž žalovaná souhlasila a po předání písemného vyhotovení před jednáním dne 24. 5. 2022 se obě strany vzdaly práva odvolání proti tomuto zastavení. Žalobce dále setrval na uložení povinnosti žalované zaplatit žalobci částku 1 110 Kč s požadovaným zákonným úrokem z prodlení a uložení povinnosti žalované nahradit žalobci náklady řízení, když výše plnění spočívá na úvaze soudu či zjištění soudního znalce. Žalovaná setrvala na svých dosavadních tvrzeních a v reakci na tvrzené smírné řešení žalobcem uvedla, že se nejednalo o návrh započítávání nejistých pohledávek, ale o jakousi formu komplexního narovnání, která by byla pro žalobce evidentně výhodná. Nesouhlasila s tím, že by měla platit žalobci náklady řízení a požadovala úhradu nákladů řízení vůči žalobci. 8. Provedeným dokazováním soud zjistil z [list vlastnictví], k.ú. [obec], že jako vlastník parc. [číslo] je zapsaná společnost [právnická osoba]„ [anonymizována dvě slova]“, [ulice a číslo], [obec] na základě kupní smlouvy [anonymizováno] [číslo] ze dne [datum] s právními účinky vkladu ke dni [datum]. Z cenových věstníků MF - Výměru MF č. 01/2017 ze dne 25. 11. 2016 činilo maximální nájemné pro obec do 25 000 obyvatel včetně maximální nájemné v Kč/m2/rok částku 20 Kč. Stejná částka pak vyplývá z Výměru MF č. 01/2018 ze dne 28. 11. 2017 v Kč/m2/rok 20 Kč. Podle Výměru MF č. 01/2019 ze dne 28. 11. 2018 pak činilo maximální nájemné v obcích do 25 000 obyvatel v Kč/m2/rok částku 22 Kč. Z obecní závazné vyhlášky [územní celek] [číslo] o místních poplatcích účinné od 1. 1. 2016 soud zjistil, že v čl. 1, písm. b) žalovaná zavedla místní poplatek za užívání veřejného prostranství, který se vybírá dle č