9 C 88/2021-90 — Okresní soud v Opavě

1. Žalobou podanou soudu dne 23. 3. 2021 se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 17 912 Kč s úrokem z prodlení 8,25 % ročně z této částky od 1. 12. 2020 do zaplacení s odůvodněním, že mezi žalobkyní a žalovanou byla dne [datum] uzavřena smlouva o revolvingovém úvěru [číslo] na jejímž základě žalovaná od žalobkyně čerpala revolvingový úvěr 10 300 Kč formou bankovního převodu v dílčích částkách, a to částku 5 000 Kč dne 21. 7. 2020, dne 27. 7. 2020 částku 3 000 Kč a dne 12. 8. 2020 částku 2 300 Kč. Žalovaná měla splácet úvěr ve výši 1/5 z dlužné částky, nejméně 300 Kč měsíčně. Účastníci si sjednali poplatek za čerpání úvěru 20 % z jistiny dluhu, a to 2 060 Kč. V případě splatnosti celého dluhu byl smluven úrok 20 % měsíčně, v případě splatnosti dluhu najednou dle čl. 6 smlouvy byl smluven úrok 15 % ročně. Pro případ prodlení se splácením dluhu byla sjednána smluvní pokuta ve výši 121 Kč za každý započatý měsíc prodlení po dobu prvních tří měsíců. Žalobkyně účtuje poplatek za čerpání úvěru 2 060 Kč, na smluvní pokuty 363 Kč, zbývající část jistiny dluhu 8 380 Kč a úrok v částce 7 109 Kč tvořený součtem částek úroků účtovaných měsíčně dle výpisů. Žalobkyně eviduje úhradu žalované ve výši 1 920 Kč. Na předžalobní výzvu ze dne 5. 2. 2021 žalovaná nereagovala. 2. Žalované byla doručena žaloba dne 20. 6. 2022 a k této se nevyjádřila. 3. Soud dále pokračoval v řízení a k projednání věci samé nařídil jednání, k němuž se nikdo z účastníků, ani právní zástupce žalobkyně nedostavili, žalobkyně a právní zástupce svou neúčast předem omluvili a souhlasili s jednáním a rozhodnutím v jejich nepřítomnosti. Soud ve věci jednal a rozhodl na základě účastníky předložených listinných důkazů. 4. Soud má za prokázané žalobkyní tvrzené skutečnosti v žalobě, že mezi žalobkyní a žalovanou byla dne [datum] uzavřena smlouva o revolvingovém úvěru [číslo] na jejímž základě žalovaná od žalobkyně čerpala revolvingový úvěr 10 300 Kč formou bankovního převodu v dílčích částkách, a to částku 5 000 Kč dne 21. 7. 2020, dne 27. 7. 2020 částku 3 000 Kč a dne 12. 8. 2020 částku 2 300 Kč. Žalovaná měla splácet úvěr ve výši 1/5 z dlužné částky, nejméně 300 Kč měsíčně. Účastníci si sjednali poplatek za čerpání úvěru 20 % z jistiny dluhu, a to 2 060 Kč. V případě splatnosti celého dluhu byl smluven úrok 15 % ročně místo sjednaného 20% měsíčně. Žalobkyně účtuje poplatek za čerpání úvěru 2 060 Kč, na smluvní pokuty 363 Kč, zbývající část jistiny dluhu a měsíční úrok přirostlý k jistině ve výši 7 109 Kč. Žalobkyně eviduje úhradu žalované ve výši 1 920 Kč. Na předžalobní výzvu ze dne 5. 2. 2021 žalovaná nereagovala. 5. Shora uvedené skutečnosti soud zjistil dokazováním listinnými důkazy předloženými žalobkyní, a to ze smlouvy o revolvingovém úvěru ze dne [datum] [číslo] výpisů k revolvingovému účtu, výpisu z účtu věřitele – potvrzení o poskytnutí prostředků žalované, předžalobní upomínky ze dne 5. 2. 2021. 6. Žalobkyně byla jako věřitel dle § 2 písm. b) zákona o spotřebitelském úvěru, povinna ve smyslu § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru posoudit s odbornou péčí schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr. Při posouzení úvěruschopnosti žalované byla žalobkyně povinna vycházet z dostatečných informací získaných i od žalované, a v nezbytném případě i z nahlédnutí do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti žalované, přičemž měla spotřebitelský úvěr poskytnout jen tehdy, pokud by bylo po posouzení úvěruschopnosti žalované s odbornou péčí zřejmé, že žalovaná bude schopna spotřebitelský úvěr splácet; jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná (§ 9 odst. 1, poslední věta, zákona o spotřebitelském úvěru). Ochranu spotřebitelů před neúměrným zadlužováním lze posoudit jako součást veřejného pořádku České republiky. Žalobkyně jako osoba poskytující spotřebitelský úvěr v rámci své podnikatelské činnosti přitom byla povinna k jeho zajištění přispět a v rámci náležité odborné péče nespoléhat jen na údaje tvrzené žalovanou, ale tato tvrzení i prověřit, a to například výzvou k doložení potvrzení o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele apod. (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, čj. 1 As 30/2015-39). 7. Zákon o spotřebitelském úvěru je transpozicí směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS. Výkladem některých otázek se zabýval i Soudní dvůr Evropské unie, z jehož rozsudku ze dne 18. 12. 2014 vyplývá, že pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady (srov. rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 18. 12. 2014, CA Consumer Finance proti Ingrid Bakkaus a další, C -449/13). 8. Po provedeném dokazování bylo prokázáno, že ačkoli žalovaná ve smlouvě souhlasila s ověřením sdělených údajů, žalobkyně tyto údaje dostatečně neprověřila a ani žalovanou nevyzvala k jejich náležitému prokázání. Z tvrzení žalobkyně a z listinných důkazů, které soudu předložila, přitom pouze vyplývá, že si nechala předložit tři výplatní pásky za měsíce duben 2020, červen 2020 a červenec 2019, aniž by se dále jakkoli před podpisem smlouvy o spotřebitelském úvěru zabývala prověřením údajů uváděných žalovanou, přestože žalovaná uvedla dvě vyživované osoby, obživa 2 000 Kč, náklady na bydlení 0 a ostatní náklady 6 000 Kč bez jakékoliv konkretizace a doložení doklady. Provedené důkazy spolu s tvrzeními žalobkyně pak prokazují, že žalobkyně před poskytnutím spotřebitelského úvěru nedostála své povinnosti odborné péče dle § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, když při uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru vycházela toliko z neověřených tvrzení žalované bez toho, aby byla podložena dalšími podklady, a úvěruschopnost žalované dostatečně neprověřila. Proto je smlouva o spotřebitelském úvěru od počátku neplatná, neboť odporuje zákonu (§ 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru) a zjevně narušuje veřejný pořádek (srov. též § 588 o.z.). 9. Vzhledem k výše uvedenému soud posoudil vzájemná práva a povinnosti účastníků řízení jako bezdůvodné obohacení dle § 2991 odst. 2 o. z., jelikož žalovaná získala od žalobkyně finanční prostředky ve výši 8 380 Kč bez právního důvodu. 10. Soud dovodil důvodnost požadavku žalobkyně na zaplacení nevrácené jistiny 8 380 Kč. Jestliže žalobkyně nedostála své povinnosti tvrdit a prokázat úvěruschopnost žalované, soud by mohl přiznat žalobkyni zaplacení toliko jistiny poskytnutého úvěru 10 300 Kč z titulu bezdůvodného obohacení, když pro absenci zjištění schopnosti žalované splácet úvěr, je spotřebitelská smlouva o úvěru uzavřená mezi účastníky neplatná. Nárok žalobkyně na zaplacení finančních prostředků nad rámec bezdůvodného obohacení, tj. na zaplacení požadované částky 9 532 Kč sestávající z poplatku za poskytnutí spotřebitelského úvěru, smluvních úroků a smluvních pokut, spolu s příslušenstvím uvedených částek (zákonný úrok z prodlení) soud neuznal a žalobu v tomto rozsahu zamítl jako nedůvodnou. Z čerpané částky 10 300 Kč žalovaná, dle tvrzení žalobkyně, uhradila 1 920 Kč, je proto povinna uhradit žalobkyni rozdíl mezi těmito částkami, tj. 8 380 Kč. Současně s úhradou jistiny vznikl žalobkyni dle § 1970 občanského zákoníku nárok na úhradu zákonného úroku z prodlení z částky 8 380 Kč od 11. 3. 2021 do zaplacení v návaznosti na lhůtu k úhradě stanovenou v předžalobní výzvě do 10. 3. 2021. Ode dne následujícího je tak žalovaná v prodlení. Výše zákonného úroku z prodlení má oporu v nař. vl. 351/2013 Sb. 11. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn § 142 odst. 1 o.s.ř., podle kterého měl-li účastník ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů řízení potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. U žalované, která měla větší úspěch ve věci a měla by právo na poměrnou část nákladů řízení vůči žalobkyni, z obsahu spisu nevyplývá, že by jí vznikly v tomto řízení nějaké náklady, proto soud rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku III. rozsudku.