10 C 175/2023-39 — Okresní soud v Opavě

1. Žalobou podanou soudu dne 19. 5. 2023 a doplněnou podáním ze dne 3. 10. 2023 a 9. 11. 2023 se žalobce vůči žalovanému domáhal zaplacení částky 16 218 Kč s příslušenstvím. V žalobě uvedl, že žalovaný dlužil předmětnou částku z titulu neuhrazeného jízdného a přirážky k jízdnému, a to na základě celkem 13 přepravních kontrol provedených na linkách [právnická osoba] [anonymizováno] [územní celek], [anonymizováno], sídlem v [obec], [ulice a číslo], [IČO] (dále jen dopravce) [číslo] v období od 3. 1. 2012 do 22. 5. 2014. Žalovaný se na výzvu revizora neprokázal platným jízdním dokladem a vznikla mu povinnost uhradit jízdné a přirážku k jízdnému, což písemně v každém z jednotlivých případů uznal podpisem dohody. Jednotlivé pohledávky byl dopravcem postoupeny na žalobce smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 13. 10. 2021. K výzvě soudu, aby upřesnil, v jakém typu dopravního prostředku žalovaný v tom kterém případě cestoval, žalobce naprosto změnil charakter vylíčených rozhodujících skutečností, když uvedl, že žalovaný cestoval dne 3. 1. 2012 ve 12:14 hodin tramvajovou linkou dopravce [číslo] neprokázal se platným jízdním dokladem a vznikla mu povinnost uhradit jízdné ve výši 18 Kč a přirážku k jízdnému ve výši 16 200 Kč. Tuto změnu žaloby soud výrokem I. rozsudku připustil. 2. Soud provedl důkaz smlouvou o postoupení pohledávek včetně přílohy a dohodou s cestujícím ze dne 3. 1. 2012. Ze smlouvy o postoupení pohledávek má soud za prokázáno, že 13. 10. 2021 uzavřel dopravce jako postupitel s žalobcem jako postupníkem tuto smlouvu, kterou byla mimo jiné postoupena i pohledávka ze 3. 1. 2012 v celkové výši 1 015 Kč. Z dohody s cestujícím ze dne 3. 1. 2012 č. I [číslo] má soud za prokázáno, že uvedeného dne ve vztahu k dopravci žalovaný uznal, že nejpozději do 15 kalendářních dnů uhradí částku 1 015 Kč z titulu jízdného a přirážce k němu (podle § 18a zák. č. 111/1994 Sb. / § 37 zák. č. 266/1994 Sb.) za jízdu bez platného jízdního dokladu téhož dne na lince [číslo] provozované dopravcem. Tato skutková zjištění soud uzavřel do svého závěru o skutkovém stavu, ze kterého při svém rozhodování vycházel. 3. Podle § 760 obč. zák. (SOZ) vzniká smlouvou o přepravě osob cestujícímu, který za stanovené jízdné použije dopravní prostředek, právo, aby ho dopravce přepravil do místa určení řádně a včas. Podle § 489 obč. zák. (SOZ) vznikají závazky z právních úkonů, zejména ze smluv, jakož i ze způsobené škody, z bezdůvodného obohacení nebo z jiných skutečností uvedených v zákoně. Podle § 558 obč. zák. (SOZ) uzná-li někdo písemně, že zaplatí svůj dluh určený co do důvody i výše, má se za to, že dluh v době uznání trval. Podle § 517 odst. 2 obč. zák. (SOZ) jde-li o prodlení s plněním peněžitého dluhu, má věřitel právo požadovat od dlužníka vedle plnění úroky z prodlení; výši úroku z prodlení stanoví prováděcí předpis. Podle § 1879 obč. zák. (NOZ) může věřitel celou pohledávku nebo její část i bez souhlasu dlužníka postoupit smlouvou jiné osobě. 4. Na zjištěný skutkový stav soud aplikoval citované zákonné ustanovení a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze v té části, jíž se žalobce domáhal zaplacení dlužného jízdného a přirážky k jízdnému na základě přepravní události ze dne 3. 1. 2012, tedy té přepravní události, ke které jediné dle změněných tvrzení žalobce došlo. Dle těchto nových tvrzení žalovaný cestoval bez platného jízdního dokladu pouze jednou, a to dne 3. 1. 2012, při kontrole se jím neprokázal a tím porušil přepravní podmínky dopravce. Tím mu vznikl dluh z titulu nezaplaceného jízdného podle ust. § 760 SOZ v celkové výši 15 Kč a dluh z titulu jiného závazku vzniklého na základě ust. § 489 SOZ za použití zvláštního zákona č. 266/1994 Sb., a sice v podobě přirážky k jízdnému, a to v celkové výši 1 000 Kč. Pohledávky vzniklé na základě shora citovaných zákonných ustanovení jsou splatné již dnem přepravní události. Proto soud žalobci, na kterého byla pohledávka postoupena dopravcem, přiznal také úroky z prodlení v souladu s nař. vlády č. 142/1994 Sb. Soud však žalobu zamítnul v části, v níž se žalobce domáhal zaplacení dalšího jízdného ve výši 3 Kč a přirážky ve výši 15 200 Kč, a to včetně příslušenství, když uvedeného dne takovýto dluh žalovanému nevznikl, což vyplynulo rovněž z obou provedených důkazů. Přitom k ústnímu jednání, aby uvedený nedostatek napravil, a to alespoň vysvětlením, se žalobce nedostavil. S poukazem na shora uvedené soud rozhodl tak, jak uvedeno ve výrocích II. a III. rozsudku. 5. Výrok o náhradě nákladů řízení má oporu v ust. § 142 odst. 1 o.s.ř., kdy převážně procesně úspěšnému žalovanému dle obsahu spisu žádné náklady řízení nevznikly.