10 C 70/2023-25 — Okresní soud v Opavě

Žalobou podanou soudu dne 20. 12. 2022 se žalobce domáhal vůči žalovanému zaplacení částky 10 500 Kč s příslušenstvím. Uvedl, že žalobce (dále jen věřitel) uzavřel s žalovaným (dále jen dlužník) dne 24. 9. 2019 Smlouvu o spotřebitelském úvěru (dále jen Smlouva), na základě které poskytl věřitel dlužníkovi částku 7 000 Kč a dlužník se zavázal věřiteli vrátit poskytnutý úvěr spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 0,9 % denně (tedy ve výši 4 060,58 Kč) ve třech měsíčních splátkách nejpozději do 23. 12. 2019. Úvěr byl čerpán prostřednictvím bankovního účtu dlužníka dne 24. 9. 2019. Dlužník neuhradil ani přes výzvu žalobce ničeho. Žalobce vedle jistiny a poplatku požaduje zákonný úrok z prodlení z dlužné jistiny ode dne 24. 12. 2019, a dále smluvní pokutu ve výši poloviny jistiny, a to ve výši 0,1 % denně z celkové neuhrazené částky za období od 24. 12. 2019 do 20. 12. 2022. Před poskytnutím úvěru věřitel řádně posoudil schopnosti dlužníka úvěr splácet a dospěl k závěru, že dlužník má k tomuto účelu dostatečnou finanční rezervu. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Shora uvedená skutková tvrzení soud na základě provedeného dokazování zahrnul do svého závěru o skutkovém stavu, ze kterého při svém rozhodování vycházel. Podle ust. § 2392 odst. 1 zák. č.89/2012, věta prvá, lze při peněžité zápůjčce ujednat úroky. Podle ust. § 2395 zák. č. 89/2012, se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle ust. § 1970 zák.č. 89/2012, obč. zák., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Soud aplikoval na zjištěný skutkový stav výše citovaná zákonná ustanovení a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná, když smlouva zřetelně a srozumitelně stanovila rozsah finančních prostředků, které byl žalovaný povinen vrátit. Vzhledem k tomu, že nelze po žalobci žádat, aby prokazoval negativní skutečnosti o tom, že dlužník požadované neuhradil, bylo na dlužníkovi, aby prokázal, že hradil a kolik. Jelikož však žalovaný zůstal ve věci nečinný, k závěru o prokázání existence tvrzeného dluhu v dané výši a za situace, kdy žalobce nežádá víc, než podle smlouvy může, postačovalo žalobcovo vylíčení rozhodujících skutečností. Po právu byl shledán požadavek žalobce na úhradu úroků z prodlení, a to z dlužné jistiny i dalších uvedených dílčích částek, a to za dobu po splatnosti poslední sjednané splátky. Výše úroku z prodlení odpovídá nař. vlády č. 351/2013 Sb. účinného ke dni splatnosti. S ohledem na shora uvedené soud rozhodl, jak uvedeno shora. Pokud jde o náklady řízení, rozhodnutí vychází z ust. § 142 odst. 1 o.s.ř., kdy úspěšné žalující straně náleží právo na jejich náhradu vůči straně žalované v částce 2 252 Kč, která sestává ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 800 Kč, z odměny za právní zastoupení v celkové výši 900 Kč za tři úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, sepis žaloby a předžalobní upomínka), když za jeden úkon právní služby náleží dle § 14b odst. 1 bod 2 adv. tar. 300 Kč, z paušální náhrady hotových výdajů v částce 300 Kč, když za jeden úkon právní služby náleží dle § 14b odst. 5 písm. a) adv. tar. 100 Kč a z částky 252 Kč odpovídající 21 % DPH ze základu 1 200 Kč. K aplikaci ust. § 14b adv. tarifu soud přistoupil, neboť z úřední činnosti je soudu známo, že typově shodné návrhy byly a jsou tímtéž žalobcem u zdejšího soudu podávány opakovaně.