117 C 8/2023-27 — Okresní soud v Opavě

1. Žalobkyně se domáhala vůči žalované zaplacení částky 11 497 Kč s úrokem a zákonným úrokem z prodlení, jak vyplývá blíže z výroku rozsudku. Uvedla, že po posouzení úvěruschopnosti s ní uzavřela [datum] smlouvu o úvěru [číslo] na jejímž základě jí [datum] vyplatila úvěr ve 7 000 Kč, který se žalovaná zavázala vrátit spolu s úrokem ve výši efektivní úrokové sazby 156,01 % ročně ve 48 měsíčních splátkách po 584 Kč, splatných vždy k 22. dni v měsíci, počínaje měsícem září 2016. Žalovaná se ocitla v prodlení s úhradou splátky [číslo] po dobu 60 dnů, což podle smlouvy vedlo k automatickému zesplatnění celého úvěru uplynutím této doby, tedy ke dni 21. 9. 2017, přičemž před zesplatněním žalobkyně žalovanou vyzvala k úhradě dlužné splátky s poskytnutím lhůty minimálně 30 dnů k dodatečnému zaplacení. Žalovaná do data zesplatnění celého úvěru zaplatila 4 088 Kč. Žalovaná částka představuje novou jistinu úvěru 7 997 Kč (tvořenou součtem dlužné jistiny úvěru 6 878,14 Kč a úroků přirostlých ke dni zesplatnění ve výši 1 118,86 Kč), smluvní pokutu 75 Kč za prodlení s úhradou jednotlivých splátek za trvání úvěrové smlouvy v délce 30 dnů (za splátku [číslo]) a smluvní pokutu 3 425 Kč za prodlení s úhradou nové jistiny po zesplatnění (ve výši 0,1 % denně z dlužné nové jistiny od [datum] do data vyhotovení žaloby [datum]). 2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila. 3. Soud provedl důkaz listinami a zjistil následující skutkový stav: Žalobkyně se zavázala poskytnout žalované úvěr 7 000 Kč. Žalovaná se zavázala poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit za ně úroky od data poskytnutí úvěru až do skutečného vrácení jistiny ve výši efektivní sazby 156,01 % ročně, a to ve 48 měsíčních splátkách po 584 Kč, splatných vždy k 22. dni každého kalendářního měsíce, počínaje kalendářním měsícem následujícím po měsíci, ve kterém byl úvěr vyplacen (smlouva o úvěru [číslo] oznámení o schválení úvěru z [datum] včetně poštovní dodejky, kopie občanského průkazu žalované). V den uzavření smlouvy žalovaná vyplnila formulář žalobkyně – hodnocení klienta, kde uvedla, že její pravidelný čistý měsíční příjem ze zaměstnání činí 6 703 Kč, její další příjem v podobě invalidního důchodu činí 5 954 Kč, její výdaje tvoří životní minimum 3 800 Kč, splátky žalobkyni 4 210 Kč a nájemné, inkaso, doprava a další 4 000 Kč, nemá nezaopatřené děti, je rozvedená, bydlí v nájmu, je zaměstnána od [datum] u [jméno] [příjmení] (hodnocení klienta). Žalovaná poskytla žalobkyni pracovní smlouvu z [datum] a dva dodatky k ní, ze kterých vyplývá, že měla sjednán pracovní poměr na dobu určitou do [datum] u [jméno] [příjmení] s pracovní dobou 30 hodin týdně, dále dva výplatní lístky, z nichž je zřejmé, že její čistý měsíční příjem činil v [anonymizováno] [rok] částku [částka] a v [anonymizováno] [rok] částku [částka], oznámení [obec] správy sociálního zabezpečení o výši invalidního důchodu žalované od [anonymizováno] [rok] – 5 954 Kč, a výpisy ze svého účtu za měsíce [anonymizováno] a [anonymizováno] [rok], z nichž kromě uvedených příjmů vyplývá, že žalovaná je na účtech v mínusu přibližně 10 000 Kč, její dosavadní výdaje převyšují příjmy, u žalobkyně má tři další úvěry, a to [číslo] se splátkou 1 011 Kč, [číslo] se splátkou 2 646 Kč a [číslo] který jí byl vyplacen [datum] v částce 8 000 Kč. Existence těchto závazků vyplývá rovněž z žádosti žalované o odklad splátek z důvodu dočasné pracovní neschopnosti z [datum]. V registru [příjmení] nebyly vedeny žádné závazky žalované, v registru NRKI byla smlouva žalované hodnocena skóre 16, tedy jako špatná (výpisy z registrů). Dne [datum] žalobkyně odeslala pod variabilním symbolem odpovídajícím číslu smlouvy na účet uvedený žalovanou ve smlouvě č. [bankovní účet] částku 7 000 Kč (doklad o vyplacení úvěru). Dopisem z [datum] žalobkyně vyzvala žalovanou na adresu [adresa žalované], k okamžité úhradě částky 8 072 Kč vyplývající z uvedené smlouvy o úvěru (výzva, poštovní podací arch). 4. Podle zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném od 25. 2. 2013 do 30. 11. 2016, je spotřebitelským úvěrem odložená platba, půjčka, úvěr nebo jiná obdobná finanční služba poskytovaná nebo přislíbená spotřebiteli věřitelem (§ 1), pokud se nejedná mimo jiné o odloženou finanční službu s celkovou výší nižší než 5 000 Kč (§ 2 písm. e)). Celkovou výší spotřebitelského úvěru se přitom rozumí souhrn všech částek, jež jsou dány spotřebiteli k dispozici (§ 3 písm. k )). Věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebiteli úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná (§ 9 odst. 1). 5. Podle § 588 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. Podle § 2991 občanského zákoníku, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil; přitom bezdůvodně se obohatí mimo jiné zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu. Podle § 1958 odst. 2 občanského zákoníku, neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat splnění ihned a dlužník je povinen splnit bez zbytečného odkladu. Podle § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel požadovat zaplacení úroku z prodlení, a to ve výši podle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., pokud si jinou výši strany neujednaly. Podle jeho § 2 výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů. 6. Žaloba je opodstatněná pouze částečně, a to z jiných právních důvodů, než uvádí žalobkyně. 7. Předmětem podnikatelské činnosti žalobkyně je poskytování peněžních prostředků jakožto zápůjčky, a vystupuje tedy z pozice věřitele ve smyslu § 3 písm. b) zákona č. 145/2010 Sb. Oproti tomu žalovaná je typickým spotřebitelem ve smyslu tohoto zákona. Ustanovení § 9 odst. 1 o následku v podobě neplatnosti právního jednání bylo podle důvodové zprávy k zákonu č. 43/2013 Sb. začleněno do zákona o spotřebitelském úvěru, aby byl posílen princip zodpovědného úvěrování a posílena ochrana spotřebitele před praktikami vyskytujícími se na úvěrovém trhu, tedy že jsou úvěry poskytovány nikoliv s cílem jejich splacení, nýbrž s cílem dosáhnout zisku realizací zajištění poskytnutého spotřebitelem, přičemž věřitel předem počítá s možností, že dlužník nebude pravděpodobně schopen poskytnutý úvěr splácet. Odbornou péčí se přitom rozumí vysoce kvalifikovaná činnost věřitele, jakožto profesionála v daném oboru, vyvíjená v souladu se zásadami poctivého obchodního styku a – objektivně chápáno - v nejlepším zájmu spotřebitele; činnost má směřovat k ověření, zda je žadatel o spotřebitelský úvěr s ohledem na jeho aktuální osobní a rodinný rozpočet (reálné příjmy a výdaje) a v závislosti na nastavenou frekvenci splácení bez problémů schopen úvěr splácet. Toto je velmi individuální, protože u osob s totožným příjmem tomu může být jinak s ohledem na jejich závazky, vyživovací povinnosti atd. Věřitel musí vzít v úvahu konkrétní situaci, konkrétního spotřebitele a konkrétní spotřebitelský úvěr. Ani povinnost uložená spotřebiteli v § 9 odst. 3 nezbavuje věřitele povinnosti jednat s odbornou péčí. 8. Ve všech uvedených souvislostech je to tedy jedině poskytovatel úvěru, který nese následek nedostatečného posouzení úvěruschopnosti dlužníka, protože on je adresátem takové povinnosti. Z provedeného dokazování je zřejmé, že žalobkyně se sice před uzavřením smlouvy schopností žalované úvěr splácet zabývala, avšak toto samo o sobě nestačí. Z doložených poměrů totiž také musí poskytovatelka úvěru vyvodit odpovídající závěry, což v této věci žalobkyně nesplnila, protože v takovém případě by v pořadí čtvrtý úvěr nemohla žalované poskytnout. Již samotný čistý měsíční příjem žalované necelých 13 000 Kč daný součtem mzdy a invalidního důchodu vzbuzuje při běžných měsíčních výdajích člověka objektivní pochybnosti o schopnosti měsíčně splácet po dobu čtyř let téměř 600 Kč. Při takto ověřené příjmové stránce musí poskytovatel úvěru obzvláště pečlivě zvažovat celkové poměry spotřebitele, tedy i jeho reálné výdaje. Žalovaná uvedla, že bydlí v nájmu a že její výdaje na bydlení, dopravu a ostatní činí 4 000 Kč. Žalobkyně toto žádným způsobem neověřovala, z předložených výpisů z účtu však bylo evidentní, že žalovaná žila již v době sjednání smlouvy o úvěru na dluh, neměla ani na splácení stávajících závazků u žalobkyně a ta jí v pořadí třetí úvěr (8 000 Kč) poskytla pouhé dva měsíce před úvěre