40 C 1/2023-33 — Okresní soud v Opavě

1. Žalobkyně se vůči žalovanému domáhala zaplacení částky 26 332 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že dne [datum] s žalovaným uzavřela společnost [právnická osoba] (dále jen„ poskytovatel úvěru“ nebo„ právní předchůdkyně žalobkyně“) Smlouvu o úvěru č. [anonymizováno], na základě které žalovaný obdržel převodem na svůj účet částku ve výši 10 000 Kč. Spolu s jistinou úvěru se žalovaný zavázal splácet také poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 10 921 Kč a smluvní úrok z úvěru. Dlužnou částku se žalovaný zavázal zaplatit nejpozději do [datum]. Žalovaný na svůj závazek uhradil toliko 4 Kč (úhrada byla započtena na poplatek za poskytnutí úvěru); ohledně zbytku závazku se od [datum] dostal do prodlení, v důsledku čehož vzniklo poskytovateli úvěru právo na zákonný úrok z prodlení a smluvní pokutu ve výši 0,1% denně z dlužné částky. 2. Dne [datum] uzavřeli poskytovatel úvěru a žalobkyně Smlouvu o postoupení pohledávek, na základě které poskytovatel úvěru postoupil svou pohledávku za žalovaným z předmětné smlouvy o úvěru s účinky ke dni [datum] na žalobkyni. Změna v osobě věřitele byla žalovanému oznámena přípisem původního věřitele ze dne [datum]. Žalobkyně v řízení z postoupené pohledávky uplatňuje nesplacenou jistinu ve výši 10 000 Kč, nesplacený kapitalizovaný smluvní úrok ve výši 2 108,49 Kč ve výši 40% p. a. z částky 10 000 Kč od [datum] do [datum], nesplacený poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 10 917 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení z nesplacené jistiny 10 000 Kč od [datum] do [datum] v částce 2 141,70 Kč, náklady na vymožení pohledávky ve výši 411 Kč (pozn. žalobkyně blíže nespecifikovala jaké) a smluvní pokutu ve výši 5 000 Kč (0,1% denně z nesplacené jistiny 10 000 Kč za období od [datum] do [datum]). Mimo to žalobkyně požaduje zákonný úrok z prodlení ve výši určené datem zesplatnění závazku (tj. 8,25 % p. a.) od následujícího dne po účinnosti postoupení pohledávky, tj. od [datum], z jistiny 10 000 Kč. Ačkoliv byl žalovaný před podáním žaloby dne [datum] žalobkyní písemně vyzván k úhradě celkové dlužné částky, dlužnou částku neuhradil. 3. Dle tvrzení žalobkyně poskytovatel úvěru před poskytnutím úvěru provedl vyhodnocení úvěruschopnosti žalovaného ve smyslu zákona č. 257/2016 Sb. Posouzení provedl na základě informací, které mu žalovaný poskytl v registračním formuláři a výplatní pásky za [číslo]. 4. Podáním ze dne [datum] vzala žalobkyně žalobu co do částky 1 117,80 Kč představující část požadovaného kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení, a soud co do této částky řízení částečně zastavil. Nadále tak žalobkyně uplatňuje kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení toliko v částce 1 023,90 Kč. 5. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 6. Ve věci bylo nařízeno jednání na [datum], žalobkyně se z jednání omluvila, o odročení jednání požádáno nebylo, žalovaný se k jednání bez omluvy nedostavil. Dle ust. § 101 odst. 3 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) soud ve věci jednal v nepřítomnosti účastníků. 7. K otázce aktivní legitimace žalobkyně ve sporu soud provedl důkaz oznámením o postoupení pohledávky z [datum] včetně poštovního podacího archu z [datum] a zjistil, že právní předchůdkyně oznámila žalovanému postoupení předmětné pohledávky na žalobkyni; dopis byl podán na poště k odeslání [datum] a adresován na [ulice] [anonymizována dvě slova], [PSČ] [obec], což je adresa, kterou žalovaný označil ve smlouvě. V dopise byl žalovaný vyzván k zaplacení dlužné částky do 10 dnů po obdržení dopisu. Soud provedl dále důkaz listinami, konkrétně Smlouvou o úvěru č. [anonymizováno] z [datum] a zjistil, že dne [datum] uzavřel poskytovatel úvěru s žalovaným elektronickou cestou smlouvu o úvěru, na základě které se zavázal žalovanému poskytnout dne [datum] finanční částku ve výši 10 000 Kč převodem na účet č.ú. [bankovní účet], a to k refinancování původního úvěru ve výši 10 000 Kč označeného č. [anonymizováno] ze dne [datum] (dále jen„ úvěr 1“), který žalovaný poskytovateli dosud neuhradil. Z historie transakcí soud zjistil, že dne [datum], tedy ještě před uzavřením úvěrové smlouvy, žalovaný obdržel částku ve výši 10 000 Kč na účet č. ú. [bankovní účet], přičemž platba je označena zprávou pro příjemce:„ Zapujcka [anonymizováno]“, tzn. zjevně se jednalo o plnění z předchozí úvěrové smlouvy, tedy z„ úvěru 1“. Žádná z listin předložených žalobkyní neprokazuje, že žalobkyně žalovanému poskytla plnění, k němuž se zavázala ve smlouvě o úvěru č. [anonymizováno] z [datum]. Vzhledem k uvedenému soud již další důkazy neprováděl, neboť za této situace je dokazování ohledně zkoumání úvěruschopnosti, případně i podmínek samotného právního vztahu mezi žalovaným a poskytovatelem úvěru, resp. žalobkyní nadbytečné. 8. Podle § 2395 občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Jak je výše uvedeno, žaloba důvodná není, neboť ačkoliv žalobkyně prokázala, že žalovaný a její právní předchůdkyně, společnost [právnická osoba], spolu dne [datum] uzavřeli smlouvu o úvěru, žalobkyně neunesla důkazní břemeno k prokázání svého tvrzení, že takto sjednaný úvěr ve výši 10 000 Kč byl žalovanému skutečně poskytnut, když z žalobkyní předložených důkazů toto tvrzení nevyplývá. Tím, že se žalobkyně z jednání ve věci omluvila a k jednání se nedostavila, se připravila o poučení dle § 118a odst. 3 o. s. ř., které byl soud připraven jí poskytnout. Z výše uvedeného důvodu soud žalobu v plném rozsahu zamítnul. 9. Vzhledem k tomu, že ve věci nebyl vydán elektronický platební rozkaz, byl žalobkyni doměřen doplatek soudního poplatku za žalobu podle položky 1 bodu 2 sazebníku soudních poplatků, který je přílohou zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích (dále jen„ sazebník“). Předmětem řízení je částka 26 332 Kč, jež se skládá z jistiny 10 000 Kč, poplatku 10 921 Kč, nákladů na vymožení pohledávky 411 Kč a smluvní pokuty 5 000 Kč Soudní poplatek činí podle položky 1 bodu 1. písmena b) sazebníku 1 317 Kč, žalobkyně dosud zaplatila jen 800 Kč, proto byla zavázána k doplacení částky 517 Kč. 10. O nákladech řízení rozhodoval soud dle ust. §142 odst. 1 o. s. ř., kdy procesně úspěšnému žalovanému žádné náklady řízení nevznikly.