6 C 254/2015-502 — Okresní soud v Opavě

1. Žalobkyně se domáhá vůči žalované nahrazení projevu vůle směřujícího k uzavření dohody o vydání movitých věcí podle § 10 zákona č. 428/2012 Sb., o majetkovém vyrovnání s církvemi a náboženskými společnostmi (dále jen„ zákona“). Předmětem dohody má být převod vlastnického práva k movitým věcem blíže specifikovaným ve výroku rozsudku, které dle tvrzení žalobkyně tvořily a tvoří vybavení, a tedy funkčně souvisely a souvisejí s nemovitostmi, jejichž vydání se žalobkyně domáhá prostřednictvím zvláštních žalob podle téhož zákona. Poté, co soud ve věci rozhodl dvěma částečnými rozsudky, zůstal předmětem řízení požadavek žalobkyně na nahrazení projevu vůle ohledně movitých věcí souvisejících s pozemkem parc. [číslo] jehož součástí je budova [adresa], v [katastrální uzemí]. Stručně shrnuto, žalobkyně dovozuje, že je oprávněnou osobou ve smyslu zákona, že jí byla způsobena majetková křivda v jeho intencích, a proto vyzvala žalovanou k vydání movitých věcí, avšak bezúspěšně; stejně tomu dle žalobkyně bylo v případě uvedené nemovitosti. 2. Žalovaná nárok neuznala, poukázala na to, že předpokladem úspěšnosti žaloby je mimo jiné, že nemovité věci, s nimiž movité věci funkčně souvisely a souvisejí, oprávněná osoba vlastní nebo se rovněž vydávají podle zákona. Věcmi, které se vydávají, jsou přitom věci, o kterých je nesporné, že se vydávají nebo budou vydány. Žalobkyně nejenže související nemovitost nevlastnila ke dni podání žaloby, ale nebyla jí ani vydána podle zákona v soudním řízení. Vedle této základní obrany žalovaná namítla, že žalobkyně neprokázala, že by byla právním nástupcem [příjmení] [jméno] rytířů, že by jí svědčilo v minulosti vlastnické právo k movitým věcem, ani že by označené movité věci souvisely s uvedenou nemovitostí. Kromě toho tvrzený právní předchůdce žalobkyně pozbyl vlastnické právo k pozemku již na základě konfiskace [příjmení] říší a jeho vlastnické právo nebylo nikdy obnoveno, protože zmeškal zákonnou tříletou lhůtu končící [datum], kdy se jedině mohl obrátit na příslušný soud s požadavkem na vrácení majetku. 3. Z rozsudku [název soudu] z [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Ostravě z [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], které nabyly právní moci [datum], soud zjistil, že byla zamítnuta žaloba žalobkyně na určení mimo jiné toho, že žalovaná je vlastnicí pozemku parc. [číslo] jehož součástí je stavba [adresa], v [katastrální uzemí]. 4. Podle § 7 odst. 2 zákona povinná osoba podle § 4 písm. c) a d) vydá oprávněné osobě movitou věc ve vlastnictví státu, která náležela do původního majetku registrovaných církví a náboženských společností a stala se předmětem majetkové křivdy, kterou utrpěla oprávněná osoba nebo její právní předchůdce v rozhodném období v důsledku některé ze skutečností uvedených v § 5, pokud funkčně souvisela nebo souvisí s nemovitou věcí, kterou oprávněná osoba vlastní, nebo která se vydává podle tohoto zákona. 5. Jedním ze zákonných předpokladů úspěšnosti této žaloby je, že nemovitou věc, s níž movité věci funkčně souvisely nebo souvisejí, oprávněná osoba vlastní nebo se jí rovněž vydává podle zákona. Žalobkyně však není vlastnicí pozemku parc. [číslo] v [katastrální uzemí], což ostatně ani netvrdila, protože žalobní požadavek opírala o budoucí vyhovění žalobě na určení vlastnického práva žalované a následné vydání pozemku žalobkyni ze strany státu. Pravomocné zamítnutí žaloby ve shora citované věci však splnění této podmínky vyloučilo, a proto je žaloba bez dalšího nedůvodná. Za této situace je zbytečné, aby se soud zabýval naplněním ostatních zákonných předpokladů, zejména zda je žalobkyně osobou oprávněnou ve smyslu § 3 zákona, zda nastaly skutečnosti vedoucí k majetkovým křivdám ve smyslu § 5 zákona, a to v rozhodném období podle § 1 zákona. Proto soud další dokazování v řízení neprováděl. 6. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 občanského soudního řádu a přiznal ji žalované, která byla v řízení zcela úspěšná, protože i předchozími pravomocnými částečnými rozsudky nebylo požadavkům žalobkyně vyhověno. Vzhledem k tomu, že se ve věci jedná o konečné rozhodnutí, rozhodl soud ve smyslu § 151 odst. 1 občanského soudního řádu část věty před středníkem o veškerých nákladech řízení, které byly žalovanou v průběhu řízení účelně vynaloženy. Částka 5 875,46 Kč představuje: -) paušální náhradu hotových výdajů 4 200 Kč podle § 151 odst. 3 občanského soudního řádu a § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb. za 14 úkonů po 300 Kč – vyjádření k žalobě, vyjádření odůvodněného nesouhlasu s návrhem na delegaci vhodnou, příprava na jednání, účast u jednání [datum], vyjádření k odvolání [datum], příprava na jednání, účast u jednání odvolacího soudu [datum], vyjádření k dovolání [datum], příprava na jednání, účast u jednání [datum], vyjádření k odvolání [datum], vyjádření k dovolání [datum], příprava na jednání, účast u jednání [datum], -) náhradu cestovních výdajů 1 675,46 Kč za tři cesty osobním automobilem z [obec] do [obec] a zpět (vždy 90 km) k jednání okresního soudu, a to dne [datum] ve výši 497,03 Kč [značka automobilu] se spotřebou benzinu 5,5 l [číslo] km a cenou benzinu a náhradou podle vyhlášky č. 440/2016 Sb., dne [datum] ve výši 515,95 Kč [značka automobilu] se spotřebou nafty 4,9 l [číslo] km a cenou nafty a náhradou podle vyhlášky č. 589/2020 Sb., dne [datum] ve výši 662,48 Kč [značka automobilu] se spotřebou nafty 4,9 l [číslo] km a cenou nafty a náhradou podle vyhlášky č. 467/2022 Sb.