6 C 69/2023-27 — Okresní soud v Opavě

1. Žalobkyně se domáhala, aby soud zavázal žalovaného zaplatit ji částku ve výši 30 000 Kč s příslušenstvím, které bylo blíže specifikované v podání žalobkyně ze dne 25. 4. 2023 a dále pak v podání ze dne 4. 5. 2023. Uvedla, že dne 20. 8. 2020 uzavřela s žalovaným písemnou smlouvu, na základě které půjčila žalovanému částku ve výši 30 000 Kč, kterou dne 28. 8. 2020 předala žalovanému v hotovosti proti podpisu smlouvy. Žalovaný se ve smlouvě zavázal, že peníze vrátí žalobkyni do 30. 9. 2020. V dohodnuté lhůtě však žalovaný peníze žalobkyni nevrátil, a neučinil tak ani přes výzvy žalobkyně učiněné prostřednictvím SMS zpráv a sociálních sítí. 2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil. 3. V souladu s § 115a občanského soudního řádu soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání na základě předložených listinných důkazů, neboť účastníci s tímto postupem soudu souhlasili. 4. Z předložených listinných důkazů soud zjistil následující skutečnosti. Z listiny označené jako smlouva o půjčce označené datem 20. 8. 2020 bylo zjištěno, že žalobkyně jako věřitelka poskytla žalovanému jako dlužníkovi (označeného rodným číslem) na jeho žádost částku 30 000 Kč, přičemž podpisem smlouvy žalovaný potvrdil převzetí finančních prostředků a zavázal se dlužnou částku uhradit do 30. 9. 2020. Listina je opatřena nečitelnou parafou obou účastníků smlouvy. Z textových zpráv ze dne 4. 8. 2021, 31. 8. 2021, 2. 9. 2021, 9. 12. 2021 atd. bylo zjištěno, že žalobkyně před podáním žaloby žalovaného opakovaně vyzývala k zaplacení dlužné částky, žalovaný však povětšinou na výzvu žalobkyně reagoval tak, že aktuálně nemá finanční prostředky, popř. přislíbil zaslání dlužné částky v nejbližším termínu. 5. S ohledem na zjištění učiněná z listinných důkazů dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu. Žalobkyně a žalovaný dne 20. 8. 2020 uzavřeli písemnou smlouvu, na základě které žalobkyně přenechala v hotovosti žalovanému finanční prostředky ve výši 30 000 Kč. Žalovaný se zavázal finanční prostředky žalobkyni vrátit do 30. 9. 2020. Žalovaný dlužnou částku žalobkyni neuhradil v den splatnosti a ani později, přestože žalobkyně k úhradě dlužné částky žalovaného opakovaně vyzývala. 6. Podle § 2390 zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku platí, že přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva zápůjčce. Podle § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel požadovat zaplacení úroku z prodlení. Jeho výši stanoví nařízení vlády č. 351/2013 Sb., a neujednají-li si strany jinou výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Podle § 2 citovaného nařízení výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů. 7. Žaloba je důvodná. 8. Po právní stránce soud dospěl k závěru, že žalovaná a žalovaný uzavřeli písemně smlouvu o zápůjčce, jejímž předmětem byla zastupitelná věc – finanční prostředky ve výši 30 000 Kč, které žalovaný převzal dne 20. 8. 2020, což stvrdil podpisem smlouvy. Žalovaný se ve smlouvě zavázal žalobkyni poskytnuté finanční prostředky vrátit do 30. 9. 2020, což neučinil. Žalovaný přitom v řízení netvrdil a ani neprokázal, že předmětná smlouva nebyla sjednána platně, nebo že finanční prostředky žalobkyni vrátil, a proto soud žalobě vyhověl. 9. Přestože ve smlouvě nebylo ujednání stran ohledně úroků z prodlení, má žalobkyně v souladu s § 1970 občanského zákoníku právo na úroky z prodlení ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb., kdy jejich výše odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů. Repo sazba byla v tento rozhodný den stanovena na 0,25 %, výše zákonného úroku z prodlení tak odpovídala sazbě 8,25 % ročně, po celou dobu prodlení byla konstantní a neměnila s každou změnou výše repo sazby, tak jako tomu bylo v minulosti, kdy platila právní úprava účinná do 30. 6. 2010. Výše úroku z prodlení je v souladu s aktuální právní úpravou (nařízením vlády č. 351/2013 Sb.) stanovena na začátku prodlení a zůstává neměnná. 10. Nezaplacením žalované částky v den splatnosti vznikla proto žalovanému druhotná povinnost k úhradě zákonného úroku z prodlení ode dne splatnosti, který je prvním dnem prodlení, přičemž po celou dobu trvání prodlení je výše úroku z prodlení v souladu s citovaným nařízením vlády 8, 25 % ročně. Soud proto požadavek žalobkyně na přiznání úroku z prodlení převyšující tuto výši a korespondující se změnou výše repo sazby stanovené Českou národní bankou, tak jak specifikovala v podání ze dne 4. 5. 2023, zamítl. Současně vyhověl jejímu požadavku na přiznání příslušenství pouze za omezenou dobu, tj. do 25. 4. 2023, neboť nemohl překročit její žalobní žádání. 11. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud v souladu s § 142 odst. 3 občanského soudního řádu a žalobkyni, která měla ve věci neúspěch pouze v poměrně nepatrné části předmětu řízení, přiznal plnou náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování práva, a to v celkové výši 2 100 Kč, sestávající ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 1 500 Kč a náhrady hotových výdajů ve výši 600 Kč za dva úkony (předžalobní upomínka, žaloba) po 300 Kč podle § 151 odst. 3 občanského soudního řádu, § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb.