10 C 100/2024-36 — Okresní soud v Opavě

1. Žalobou podanou soudu dne 25. 1. 2024 se žalobce domáhal vůči žalované zaplacení částky 21 658,74 Kč s příslušenstvím. Uvedl, že Žalovaná (dlužník) uzavřela dne 14. 4. 2022 se společností , Anonymizováno, , právnická osoba, , , Anonymizováno, , adresa, , , Anonymizováno, (věřitel) Smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, (dále jen „Smlouva"). Účelem úvěru bylo financování nákupu spotřebního zboží. Na základě uzavřené Smlouvy byla za dlužníka zprostředkovateli úvěru věřitelem uhrazena kupní cena zboží ve výši 20 915 Kč, jež byla věřitelem poukázána na bankovní účet zprostředkovatele úvěru. Úvěr se dlužník zavázal splatit bankovním převodem formou 25 pravidelných měsíčních anuitních splátek s uvedením variabilního symbolu , var. symbol, , se splatností 1. splátky ke dni 17. 5. 2022 a každé další splátky vždy do stejně číselně označeného dne následujícího měsíce. Celková měsíční splátka úvěru byla sjednána ve výši 1 128 Kč, z čehož částka ve výši 1 045 Kč představovala anuitní splátku úvěru a částka ve výši 83 Kč představovala platbu pojistného. Celkově se tak dlužník zavázal věřiteli splatit částku ve výši 28 200 Kč, z čehož částka ve výši 26 125 Kč připadla na úvěr a částka ve výši 2 075 Kč na pojistné. Roční úroková sazba byla sjednána ve výši 21,48 % ročně. Věřitel s odbornou péčí prověřoval pravdivost tvrzení žalovaného ohledně příjmů a výdajů za účelem ověření úvěruschopnosti žalovaného před poskytnutím finančních prostředků, resp. spotřebitelského úvěru, a to v interních i externích databázích třetích subjektů a dále pak v registru SOLUS. Dlužník porušil svoji povinnost, tj. pravidelně a včas hradit sjednané měsíční splátky úvěru vč. poplatku za sjednané pojištění, když uhradil pouze částku v celkové výši 9 024 Kč. Věřitel využil svého oprávnění a úvěr na základě Odstoupení od úvěrové smlouvy č. , číslo, prohlásil ke dni 30. 6. 2023 za splatný. Ode dne následujícího po dni zesplatnění úvěru byl právní věřitel oprávněn po dlužníkovi požadovat zaplacení smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z dlužné částky a dále pak zákonný úrok z prodlení. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne 10. 7. 2023 mezi věřitelem a žalobcem došlo s účinností ke dni 11. 7. 2023 k postoupení pohledávky za dlužníkem na žalobce, o čemž věřitel dlužníka vyrozuměl. Celková hodnota pohledávky činila ke dni postoupení 17 843,53 Kč a skládala se z nesplacené jistiny ve výši 15 201,01 Kč, nesplaceného smluvního úroku za poskytnutí finančních prostředků ve výši 1 219,37 Kč, který byl vypočítán z nesplacené jistiny úvěru ve výši 15 201,01 Kč v sazbě 21,48 % ročně, kdy postoupená výše smluvního úroku byla vypočítána za období od 13. 2. 2023 do 30. 6. 2023, tj. do data, ke kterému byl úvěr zesplatněn, z nesplacených měsíčních poplatků za sjednané pojištění schopnosti splácet úvěr ve výši 415 Kč, z nesplacené smluvní pokuty ve výši 208,15 Kč, z nesplacených poplatků za odeslání písemných upomínek žalovanému ve výši 800 Kč. Žalobce dále požaduje zákonný úrok z prodlení v sazbě určené datem zesplatnění závazku, a to za období od prvního dne následujícího po dni zesplatnění úvěru, tj. od 1. 7. 2023 do zaplacení, a to z postoupené jistiny ve výši 15 201,01 Kč. Žalobce rovněž požaduje úhradu účelně vynaložených nákladů mimosoudního vymáhání spojených s uplatněním pohledávky, a to ve výši 699 Kč.2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.3. Soud provedl důkaz Smlouvou úvěru, platební historií, akceptací smlouvy a oznámením o postoupení pohledávky, z nichž má za prokázána ztvrzení uvedená shora, zejména potom o tom, že dlužníkovi bylo na základě smlouvy o úvěru ze dne 14. 4. 2022 věřitelem poskytnuto na úhradu za nákup u zprostředkovatele úvěru celkem 20 915 Kč (z platební historie), že dlužník v návrhu smlouvy uvedl, že je svobodný, bezdětný, bydlí v nájmu, měsíční výdaje jeho domácnosti představují 8 000 Kč a dosahuje čistého měsíčního příjmu ve výši 25 000 Kč (smlouva o úvěru), a že věřitel pohledávku dne 10. 7. 2023 postoupil na žalobce, což dlužníkovi písemně oznámil (oznámení o postoupení pohledávek ve spojení s akceptací smlouvy).4. Shora uvedená skutková zjištění soud zahrnul do svého závěru o skutkovém stavu, ze kterého při svém rozhodování vycházel, aniž prováděl další dokazování pro jeho nadbytečnost.5. Podle zák. č. 257/2016 Sb., ve znění účinném ke dni uzavření předmětné smlouvy o úvěru,§ 86(1)Poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.(2)Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.§ 87(1)Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.6. Soud aplikoval na zjištěný skutkový stav výše citovaná zákonná ustanovení a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná v té části, ve které se žalobce domáhá zaplacení nesplacené jistiny úvěru. Žalobce totiž prokázal pouze tu skutečnost, že věřitel poskytl žalované částku ve výši 20 915 Kč, kterou žalovaná dosud zcela navrátila. Zbývající částky představují poplatky, úroky, smluvní pokutu a jiné náklady, které vyplývají ze smluvních ujednání, soud nepřiznal, neboť tato smluvní ujednání a vůbec Smlouvu o úvěru jako celek soud vyhodnotil jako neplatnou, neboť žalobce neprokázal, že byla splněna povinnost dle § 86 zák. č. 267/2016 Sb. Žalobce totiž tvrdil pouze to, že zkoumal dlužníkovy schopnosti úvěr splácet, toto již zcela nevyplynulo z provedeného dokazování, když žalobce k těmto svým tvrzením nepředložil žádné důkazy s výjimkou samotné smlouvy o úvěru. Údaje uvedené v této smlouvě však soud nemůže vzít za prokázané, když žalobce nepředložil ani potvrzení o příjmu dlužníka ani nájemní smlouvy, z níž by vyplývaly alespoň dlužníkovy náklady na bydlení; sdělením dlužníka uvedeným ve smlouvě, že výdaje jeho domácnosti představují měsíčně pouze částku 8 000 Kč, nelze bez dalšího osvědčení uvěřit už jen proto, že není známa ani výše samotného nájemného a také proto, že není zřejmé, kolik osob s dlužníkem v domácnosti vůbec bydlí. Soud má proto za to, že věřitel nesplnil podmínky ve shora citovaném zákonném ustanovení zákona, když řádně neprověřil schopnosti dlužníka splácet a z tohoto důvodu je nutné smlouvu vyhodnotit jako neplatnou. Ze zjištěného skutkového stavu tak je zřejmé, že dlužník obdržel od žalobce bez právního důvodu částku ve výši 20 915 Kč, kterou zcela nevrátil, když zbývá uhradit 11 891 Kč, což na jeho straně představuje bezdůvodné obohacení, jehož speciální skutkovou podstatu oproti jeho obecné úpravě v občanském zákoníku, zákon o spotřebitelském úvěru nově konstruuje, a to včetně povinnosti vrátit poskytnutou jistinu v přiměřené době podle schopností dlužníka, což znamená, že dlužník dosud není v jakémkoliv prodlení s placením prokázaného dluhu, nýbrž že tuto splatnost soud založí teprve svým rozhodnutím. K neplatnosti smlouvy je přitom nutno přihlížet z úřední povinnosti, nikoli optikou obecného ustanovení § 586 obč. zákoníku, tedy pouze k námitce dlužníka, a to přesto, že jazykové vyjádření obsažené ve větě druhé ust. § 87 odst. 1 zák. 257/2016 Sb. by mohlo svádět k domněnce, že se jedná o neplatnost relativní. Tyto závěry dovodila judikatura soudů vyšších stupňů. Vzhledem k tomu, že nelze po žalobci žádat, aby prokazoval negativní skutečnosti o tom, že dlužník požadované neuhradil v plné výši, bylo na dlužníkovi, aby prokázal, kolik uhradil na jistině, poplatcích a úrocích. Jelikož však žalovaná zůstala ve věci nečinná, k závěru o prokázání existence tvrzeného dluhu v dané výši a za situace, kdy žalobce nežádá více, než žalované poskytl, postačovalo žalobcovo vylíčení rozhodujících skutečností. S ohledem na shora uvedené soud rozhodl, jak uvedeno ve výroku I. a II. rozsudku.7. Pokud jde o náklady řízení, rozhodnutí vychází z ust. § 142 odst. 1, 2 o.s.ř., kdy žalující i žalovaná strana ve věci zaznamenaly přibližně stejný procesní úspěch i neúspěch.