10 C 116/2024-34 — Okresní soud v Opavě

1. Žalobou podanou soudu dne 30. 4. 2024 se žalobce domáhal vůči žalované zaplacení částky 17 627,48 Kč s příslušenstvím. Uvedl, že jeho právní předchůdce, , právnická osoba, ., IČ , IČO, , se sídlem , adresa, , , adresa, , jako věřitel uzavřel s žalovanou (dále jen dlužník) dne 7. 5. 2022 Smlouvu o RePůjčce č. , hodnota, (dále jen „Smlouva“), v níž se banka zavázala poskytnout dlužníkovi úvěr ve výši 30 000 Kč za účelem konsolidace ve smlouvě specifikovaných závazků dlužníka a ten se zavázal tento úvěr splácet 24 pravidelnými měsíčními splátkami ve výši 1 683 Kč vždy k 7. dni v měsíci, spolu se smluvním 30,30 % ročním úrokem s dalšími poplatky. Věřitel svoji povinnost splnil a úvěr poskytl. Dlužník však úvěr nesplácel a splátky nezasílal řádně a včas. Vzhledem k porušení smluvních podmínek ze strany dlužníka přistoupila banka v souladu s produktovými podmínkami dne 20. 11. 2023 k zesplatnění úvěru. Žalovaná částka sestává z nesplacené jistiny úvěru ve výši 17 627,48 Kč, z kapitalizovaného smluvního úroku ve výši 2 471,68 Kč a z kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 467,98 Kč. Před poskytnutím úvěru věřitel splnil své zákonné povinnosti, když zkoumal úvěruschopnost žalovaného na základě údajů uvedených v žádosti, s přihlédnutím k statistickým podkladům, údajům z rejstříků a úvěrových registrů (SOLUS, BRKI), kontrolou veřejných databází (insolvenční rejstřík, databáze MVČR). Příjem žalovaného byl ověřen s využitím komplexního statistického nástroje, který určuje reálně dosažitelné příjmy na základě osobních předpokladů klientů. Podle vyhodnocení zbývaly dlužníkovi dostatečné prostředky na splátku nové půjčky a byl tedy schopen půjčku splácet. Aktivní legitimace žalobce je dána na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne 29. 1. 2024 mezi společností , Anonymizováno, a společností , právnická osoba, ., a mezi žalobcem a společností , Anonymizováno, která byla věřitelem žalované na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 6. 2. 2024. K výzvě soudu žalobce doplnil žalobu a uvedl, že vyrozumění o postoupení pohledávky bylo dlužníkovi v obou případech zasláno vždy příslušným postupitelem. Dále, že úvěr ve výši 30 000 Kč byl dlužníkem vyčerpán dne 7. 5. 2022 tak, že původní úvěry čerpané Repůjčky byly splaceny přímo v rámci , právnická osoba, (právní předchůdce věřitele), konkrétně půjčka od , právnická osoba, č. , hodnota, poskytnuta dne 18. 7. 2021 ve výši 20 000 Kč byla splacena v částce 15 293,73 Kč, půjčka od , právnická osoba, č. , hodnota, poskytnuta dne 30. 4. 2022 ve výši 10 000 Kč byla splacena v částce 10 077,58 Kč, půjčka od , právnická osoba, č. , hodnota, poskytnuta dne 30. 12. 2021 ve výši 5 000 Kč byla splacena v částce 2 015,52 Kč, a zbývající nevyčerpaná částka ve výši 2 613,17 Kč byla převedena dlužníkovi na běžný účet č. , č. účtu, dne 7. 5. 2022. Konečně žalobce doplnil, že na svůj dluh dlužník uhradil celkem 18 197,54 Kč.2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.3. Soud provedl důkaz smlouvou o úvěru, výpisem z účtu dlužníka, potvrzením banky o ukončení úvěrového účtu (3x), oznámením o postoupení pohledávky (2x), protokolem o ověření úvěruschopnosti. Z provedených důkazů má soud za prokázána skutková tvrzení žalobce uvedená shora s výjimkou závěru věřitele o tom, že dlužník byl schopen úvěr splácet. Z protokolu o ověření úvěruschopnosti má soud dále za prokázáno, že věřitel pracoval s deklarovaným příjmem dlužníka 22 000 Kč, který ověřil podle příjmů připisovaných na účet klienta. Dále pracoval s dlužníkovými výdaji ve výši 9 467 Kč, z toho výdaje na splátky půjček 1 217 Kč, výdaje na bydlení včetně hypotéky a stavebních úvěrů ve výši 2 000 Kč, výdaje na živobytí ve výši 4 250 Kč a ostatní výdaje ve výši 2 000 Kč. Věřitel následně k dlužníkovým příjmům a výdajům přidal splátku refinancovaného úvěru ve výši 2 133 Kč a uzavřel, že dlužníkovi na splátku nové půjčky a nepředvídané výdaje zbývá celkem 14 666 Kč.4. Shora uvedená skutková zjištění soud zahrnul do svého závěru o skutkovém stavu, ze kterého při svém rozhodování vycházel, aniž prováděl další dokazování pro jeho nadbytečnost.5. Podle zák. č. 257/2016 Sb., ve znění účinném ke dni uzavření předmětné smlouvy o úvěru,§ 86(1)Poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.(2)Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.§ 87(1)Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.6. Soud aplikoval na zjištěný skutkový stav výše citovaná zákonná ustanovení a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná v té části, ve které se žalobce domáhá doplacení jistiny úvěru. Žalobce totiž prokázal pouze tu skutečnost, že poskytl žalované částku ve výši 30 000 Kč, kterou žalovaná dosud zcela navrátila. Zbývající částky představují smluvní úroky a úroky z prodlení soud nepřiznal, neboť Smlouvu o úvěru jako celek soud vyhodnotil jako neplatnou, neboť žalobce neprokázal, že byla splněna povinnost dle §86 zák. č. 267/2016 Sb. Žalobce sice tvrdil, že zkoumal dlužníkovy příjmy a výdaje, prokázal však pouze to, že vycházel z ověřených dlužníkových příjmů. Žalobce neprokázal, že by měl původní věřitel za ověřené také údaje o dlužníkových výdajích, když v tomto směru nepředložil žádné důkazy, a zejména dlužníkův výdaj na bydlení včetně hypotéky a stavebních úvěrů ve výši pouze 2 000 Kč měsíčně se soudu jeví jako zcela nereálný. Věřitel dokonce nezjišťoval ani ostatní poměry dlužníka, zejména potom ty osobní, rodinné, sociální a poměry bydlení; alespoň to žalobce ve svém návrhu neuvádí. Žalobce tedy neprokázal, že by věřiteli bylo při uzavírání smlouvy o úvěru známo, jaký má dlužník osobní stav, jaké má rodinné poměry, za jakých podmínek bydlí. Naopak, věřiteli bylo známo, že dlužník nezvládá splácení svých závazků, když předmětný úvěr byl poskytnut za účelem doplacení předchozích třech nesplacených úvěrů dlužníka. Soud má proto za to, že věřitel nesplnil podmínky ve shora citovaném zákonném ustanovení zákona, když řádně neprověřil schopnosti dlužníka splácet a z tohoto důvodu je nutné smlouvu vyhodnotit jako neplatnou. Ze zjištěného skutkového stavu tak je zřejmé, že dlužník obdržel od žalobce bez právního důvodu částku ve výši 30 000 Kč, z níž zbývá vrátit 11 802,46 Kč, což na jeho straně představuje bezdůvodné obohacení, jehož speciální skutkovou podstatu oproti jeho obecné úpravě v občanském zákoníku, zákon o spotřebitelském úvěru nově konstruuje, a to včetně povinnosti vrátit poskytnutou jistinu v přiměřené době podle schopností dlužníka, což znamená, že dlužník dosud není v jakémkoliv prodlení s placením prokázaného dluhu, nýbrž že tuto splatnost soud založí teprve svým rozhodnutím. K neplatnosti smlouvy je přitom nutno přihlížet z úřední povinnosti, nikoli optikou obecného ustanovení § 586 obč. zákoníku, tedy pouze k námitce dlužníka, a to přesto, že jazykové vyjádření obsažené ve větě druhé ust. § 87 odst. 1 zák. 257/2016 Sb. by mohlo svádět k domněnce, že se jedná o neplatnost relativní. Tyto závěry dovodila judikatura soudů vyšších stupňů. Vzhledem k tomu, že nelze po žalobci žádat, aby prokazoval negativní skutečnosti o tom, že dlužník požadované neuhradil v plné výši, bylo na dlužníkovi, aby prokázal, kolik uhradil na jistině, poplatcích a úrocích. Jelikož však žalovaná zůstala ve věci nečinná, k závěru o prokázání existence tvrzeného dluhu v dané výši a za situace, kdy žalobce nežádá více, než žalované poskytl, postačovalo žalobcovo vylíčení rozhodujících skutečností. S ohledem na shora uvedené soud rozhodl, jak uvedeno ve výroku I. a II. rozsudku.7. Pokud jde o rozsah a výši přiznaných nákladů řízení, rozhodnutí vychází z ust. § 142 odst. 1 a § 142 odst. 2 o.s.ř., kdy žalující strana byla úspěšná z 67 %, žalovaná strana byla úspěšná z 33 %, poměr úspěchu a neúspěchu ve věci činí tedy 34 % ve prospěch strany žalující, které tak přísluší nárok na náhradu nákladů řízení neúspěšnou žalovanou stranou, a to právě v rozsahu 34 % z částky 2 271 Kč která sestává ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 1 000 Kč, z odměny za právní zastoupen