10 C 120/2024-40 — Okresní soud v Opavě

1. Žalobou podanou soudu dne 14. 5. 2024 se žalobce domáhal vůči žalovanému zaplacení částky 64 732,58 Kč s příslušenstvím. Uvedl, že právní předchůdce žalobce, , právnická osoba, , sídlem v , adresa, , IČ , IČO, (dále jen věřitel) uzavřel s žalovaným (dále jen dlužník) dne , datum, Smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , číslo, (dále jen Smlouva), na základě které poskytl věřitel dlužníkovi peněžní prostředky ve výši 30 000 Kč a dlužník se zavázal tuto částku vrátit spolu s dohodnutým souhrnným poplatkem ve výši 36 669 Kč sestávajícím z úroku za dobu řádného trvání smlouvy (tedy do data splatnosti poslední splátky) ve výši 28 923 Kč, z poplatku za administrativní zpracování půjčky ve výši 1 500 Kč a z poplatku za komfortní splácení 6 246 Kč, a to v 21 měsíčních splátkách po 3 175 Kč, z nichž poslední byla splatná dne 18. 7. 2022. Dlužník řádně nesplácel a ke dni podání žaloby dlužil na jistině částku 30 000 Kč a na souhrnném poplatku částku 34 732,58 Kč, z čehož připadalo na úroky za dobu trvání půjčky částku 2 879,43 Kč, na poplatek za administrativní činnost částku 1 500 Kč a na poplatek za komfortní splácení 4 459,58 Kč. Žalovaný na svůj dluh uhradil celkem 100 Kč.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. Soud provedl důkaz smlouvou o zápůjčce a zákaznickou kartou, oznámením o postoupení pohledávky. Ze smlouvy o zápůjčce č. , číslo, ze dne , datum, má soud za prokázáno, že uvedeného dne podepsal žalovaný jako dlužník a osoba pověřená jednat za věřitele, , právnická osoba, , listinu takto nadepsanou, na základě které věřitel předal a dlužník potvrdil převzetí peněžní hotovosti 30 000 Kč s tím, že dlužník byl povinen věřiteli vrátit půjčené prostředky spolu s dohodnutým souhrnným poplatkem ve 21 měsíčních splátkách po 3 175 Kč. Ze zákaznické karty ze dne 18. 10. 2020 má soud za prokázáno, že dlužník uvedl jakožto druh bydlení nájem, je svobodný, bezdětný, v invalidním důchodu s vyměřeným důchodem 4 972 Kč, další příjem 2 000 Kč (nijak nespecifikováno), předpokládané měsíční výdaje celkem 2 000 Kč. Dále ze zákaznické karty vyplývá, že žalovaný žádal zápůjčku pouze ve výši 20 000 Kč. K zákaznické kartě byly doloženy pouze výměry invalidního důchodu za měsíce září, říjen 2020. Z oznámení o postoupení pohledávky má soud za prokázáno, že věřitel dopisem ze dne 16. 12. 2022 dlužníkovi oznámil, že pohledávka z titulu předmětné smlouvy byla postoupena na žalobce.4. Shora uvedená skutková zjištění soud zahrnul do svého závěru o skutkovém stavu, ze kterého při svém rozhodování vycházel, aniž prováděl další dokazování pro jeho nadbytečnost.5. Podle zák. č. 257/2016 Sb., ve znění účinném ke dni uzavření předmětné smlouvy o úvěru,§ 86(1)Poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.(2)Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.§ 87(1)Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.6. Soud aplikoval na zjištěný skutkový stav výše citovaná zákonná ustanovení a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná v té části, ve které se žalobce domáhá zaplacení nedoplatku jistiny zápůjčky. Žalobce totiž prokázal pouze tu skutečnost, že jeho právní předchůdce poskytl žalovanému částku ve výši 30 000 Kč, z níž zbývá dle tvrzení žalobce uhradit částku 29 900 Kč. Zbývající částky představují poplatky, kapitalizované úroky a úroky z prodlení za dobu prodlení vyplývající ze smluvních ujednání soud nepřiznal, neboť tato smluvní ujednání a vůbec Smlouvu o zápůjčce jako celek soud vyhodnotil jako neplatnou, neboť žalobce neprokázal, že byla splněna povinnost řádně zkoumat úvěruschopnost dlužníka. Žalobce sice v řízení tvrdil, že jeho právní předchůdce vyhověl požadavku zákona a prozkoumal poměry dlužníka tak, aby dospěl k závěru, že tento je schopen poskytnutou zápůjčku splácet. Tato tvrzení však již nemají oporu v provedeném dokazování. Ze zákaznické karty vyplývá, že dlužník byl v době uzavírání smlouvy invalidním důchodcem s měsíčním příjmem 4 972 Kč, přitom jeho měsíční výdaje představovaly částku 2 000 Kč na nájem. I kdyby soud považoval za ověřené další příjmy dlužníka ve výši 2 000 Kč, stále by dlužníkovi nezůstávalo dost finančních prostředků k tomu, aby zvládl splácet měsíčně 3 175 Kč. Soud ovšem považuje za lživý údaj v kartě zákazníka o výši nájmu 2 000 Kč. Nad to je zarážející, že dlužníkovi byla poskytnuta zápůjčka ve vyšším rozsahu než žádal. Soud má za to, že věřitel nesplnil podmínky ve shora citovaném zákonném ustanovení a z tohoto důvodu je nutné smlouvu o zápůjčce vyhodnotit jako neplatnou. K neplatnosti smlouvy je přitom nutno přihlížet z úřední povinnosti, jak již dnes dovozuje judikatura soudů všech možných stupňů; tolik k příslušným námitkám žalobce. Ze zjištěného skutkového stavu je zřejmé, že dlužník obdržel od právního předchůdce žalobce částku ve výši 55 000 Kč, kterou zcela nevrátil, což na jeho straně představuje bezdůvodné obohacení, jehož speciální skutkovou podstatu oproti jeho obecné úpravě v občanském zákoníku, zákon o spotřebitelském úvěru nově konstruuje, a to včetně povinnosti vrátit poskytnutou jistinu v přiměřené době podle schopností dlužníka, což znamená, že dlužník dosud není v jakémkoliv prodlení s placením prokázaného dluhu, nýbrž že tuto splatnost soud založí teprve svým rozhodnutím. Vzhledem k tomu, že nelze po žalobci žádat, aby prokazoval negativní skutečnosti o tom, že dlužník požadované neuhradil v plné výši, bylo na dlužníkovi, aby prokázal, kolik uhradil na jistině, poplatcích a úrocích. Jelikož však žalovaný zůstal ve věci nečinný, k závěru o prokázání existence tvrzeného dluhu v dané výši a za situace, kdy žalobce nežádá více, než žalovanému poskytl, postačovalo žalobcovo vylíčení rozhodujících skutečností. S ohledem na shora uvedené soud rozhodl, jak uvedeno ve výroku I. a II. rozsudku.7. Pokud jde o náklady řízení, rozhodnutí vychází z ust. § 142 odst. 1, § 142 odst. 2 a § 146 odst. 2 o.s.ř., kdy žalující strana byla procesně převážně neúspěšná a žalované straně dle obsahu spisu žádné náklady řízení nevznikly. Pro tyto účely byl předmět řízení vymezen v souhrnem částky představující požadovanou dlužnou jistinu a požadovaný souhrnný dlužný poplatek.