10 C 173/2024-30 — Okresní soud v Opavě

1. Žalobou podanou soudu dne 7. 5. 2024 se žalobce domáhal vůči žalované zaplacení částky 27 246,03 Kč s příslušenstvím. Uvedl, že jeho právní předchůdce, , právnická osoba, ., IČ , IČO, (dále jen věřitel), uzavřel s žalovanou (dále jen dlužník) Smlouvu k službě Twisto účet, jehož podstatou je poskytnout zákazníkům prostřednictvím Twisto karty možnost platit třetím osobám do výše schváleného kreditního rámce, a konkrétně v tomto případě dále prostřednictvím služby Twisto Slice rozložit jakékoliv tyto úhrady nad 1 500 Kč rozložit ve splatnosti od 3 do 12 měsíců. Dlužník potom byl podle smlouvy povinen jednotlivé úhrady věřiteli zaplatit způsobem stanoveným ve smlouvě, a to včetně případných poplatků za prodloužení splatnosti. Dlužník využil služeb v celkové výši 31 797,02 Kč, za prodloužení splatnosti mu dále vznikl dluh na poplatku za toto prodloužení ve výši 4 546 Kč, ovšem uhradil věřiteli zpět pouze 16 069,90 Kč. Dlužníkovi dále vznikla povinnost uhradit poplatky z prodlení (smluvní pokutu) ve výši 6 972,91 Kč, a to v jednorázové výši 650 Kč a dále ve výši 10 % z celkové dlužné částky, kterou ovšem žalobce dostatečně konkrétně v návrhu nespecifikoval.2. K výzvě soudu, aby doplnil rozhodující skutečnosti a uvedl, jak a s jakým výsledkem věřitel zkoumal úvěruschopnost dlužníka, žalobce pouze uvedl, že věřitel prověřil dlužníka v centrální evidenci exekucí, v registru SOLUS a také v insolvenčním rejstříku. Dále žalobce namítl, že jelikož poskytnutá služba nepředstavuje úplatný úvěr, když dlužníkovi nebyly za uzavření účtovány žádné poplatky, nevztahuje se na věřitele povinnost prověřovat úvěruschopnost dlužníka. Ovšem pokud by měl soud za to, že úvěruschopnost nebyla dostatečně prověřena nechť posoudí uplatněný nárok jako bezdůvodné obohacení. Pohledávku věřitel smlouvou ze dne 23. 2. 2024 postoupil na společnost , právnická osoba, ., IČ , IČO, , která ji následně smlouvou ze dne 28. 2. 2024 postoupila žalobci.3. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.4. Soud provedl důkaz Smlouvu k službě Twisto účet, výpisem z Twisto účtu dlužníka za období říjen 2021 až červenec 2022 a dvěma smlouvami o postoupení pohledávek ze dne 23. 2. 2024 a 28. 2. 2024. Z těchto důkazů má soud za prokázáno, z výpisu z účtu, že věřitel za dlužníka v období od října 2021 do července 2022 uhradil platby v celkovém souhrnu 31 797,02 Kč a že dlužník ve stejném období uhradil celkem částku 16 668,62 Kč, a dále, že dlužníkovi byly každý měsíc účtovány poplatky za službu ve výši 49 Kč, celkem za dané období v souhrnu 490 Kč dohromady, a poplatky za odložení v různých výších v celkovém souhrnu 4 056 Kč. Dále byly dlužníkovi účtovány dvě smluvní pokuty, a to v červnu 2022 ve výši 1 004,54 Kč a v červenci 2022 ve výši 200,69 Kč. Ze smluv o postoupení pohledávek má soud za prokázáno, že pohledávka byla postupně věřitelem a společností , právnická osoba, ., postoupena na žalobce.5. Shora uvedená skutková zjištění soud zahrnul do svého závěru o skutkovém stavu, ze kterého při svém rozhodování vycházel, aniž prováděl další dokazování pro jeho nadbytečnost.6. Podle zák. č. 257/2016 Sb., ve znění účinném ke dni uzavření předmětné smlouvy o úvěru,§ 86(1)Poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.(2)Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.7. § 87(1)Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.8. Soud aplikoval na zjištěný skutkový stav výše citovaná zákonná ustanovení a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná v té části, ve které se žalobce domáhá zaplacení dlužníkem neuhrazených úhrad věřitele třetím osobám. Žalobce totiž prokázal pouze tu skutečnost, že věřitel poskytl žalované k realizaci plateb u různých obchodníků finanční prostředky v celkové výši 31 797,02 Kč (tyto platby sám za dlužníka provedl), ovšem dlužník tyto úhrady vyrovnal pouze v rozsahu 16 668,62 Kč. Zbývající částky představují poplatky, smluvní pokutu a jiné náklady, které vyplývají ze smluvních ujednání, soud nepřiznal, neboť tato smluvní ujednání a vůbec Smlouvu o k službě Twisto účet jako celek soud vyhodnotil jako neplatnou, neboť žalobce neprokázal, že byla splněna povinnost dle § 86 zák. č. 267/2016 Sb. Žalobce totiž tvrdil, že tato povinnost se na něho nevztahuje, neboť se nejedná o smlouvy o úplatném úvěru. Jeho právní názor není ovšem správný, neboť citované zákonné ustanovení se vztahuje rovněž na smlouvy o odložených platbách třetím stranám (fakticky úvěry), kterou přesně tato Smlouva k službě Twisto účtu, je (zde soud vycházel již z pouhých tvrzení žalobce, proto nebylo třeba z předmětné smlouvy činit jakákoliv skutková zjištění). Žalobce rovněž argumentuje tím, že za uzavření předmětné smlouvy nepožadoval věřitel žádné poplatky, ovšem pouze na toto se nelze při vyhodnocování povahy a účelu smlouvy ohlížet. Jak z provedeného dokazování vyplývá, věřitel sice nepožadoval za uzavření smlouvy ničeho, ovšem každý měsíc si účtoval za poskytování služby poplatek ve výši 49 Kč. Již pouze z tohoto jednoznačně vyplývá, že i na předmětnou smlouvu se vztahuje shora citovaný zákon o spotřebitelském úvěru, a tedy rovněž jeho ust. § 86 a 87. Protože žalobce netvrdil, jak věřitel zkoumal úvěruschopnost dlužníka, dokonce sám navrhnul, aby jeho nárok byl překvalifikován jako nárok z titulu bezdůvodného obohacení, soud takto, opíraje se o provedené dokazovaní, činí. Ze zjištěného skutkového stavu tak je zřejmé, že dlužník obdržel od věřitele bez právního důvodu částku ve výši 31 797,02 Kč, z níž nevrátil 16 668,62 Kč, což na jeho straně představuje bezdůvodné obohacení, jehož speciální skutkovou podstatu oproti jeho obecné úpravě v občanském zákoníku, zákon o spotřebitelském úvěru nově konstruuje, a to včetně povinnosti vrátit poskytnutou jistinu v přiměřené době podle schopností dlužníka, což znamená, že dlužník dosud není v jakémkoliv prodlení s placením prokázaného dluhu, nýbrž že tuto splatnost soud založí teprve svým rozhodnutím. K neplatnosti smlouvy je přitom nutno přihlížet z úřední povinnosti, nikoli optikou obecného ustanovení § 586 obč. zákoníku, tedy pouze k námitce dlužníka, a to přesto, že jazykové vyjádření obsažené ve větě druhé ust. § 87 odst. 1 zák. 257/2016 Sb. by mohlo svádět k domněnce, že se jedná o neplatnost relativní. Tyto závěry dovodila judikatura soudů vyšších stupňů. Vzhledem k tomu, že nelze po žalobci žádat, aby prokazoval negativní skutečnosti o tom, že dlužník požadované neuhradil v plné výši, bylo na dlužníkovi, aby prokázal, kolik uhradil na jistině a poplatcích. Jelikož však žalovaná zůstala ve věci nečinná, k závěru o prokázání existence tvrzeného dluhu v dané výši a za situace, kdy žalobce nežádá více, než žalované poskytl, postačovalo žalobcovo vylíčení rozhodujících skutečností. S ohledem na shora uvedené soud rozhodl, jak uvedeno ve výroku I. a II. rozsudku.9. Pokud jde o náklady řízení, rozhodnutí vychází z ust. § 142 odst. 1, 2 o.s.ř., kdy oba účastníci ve věci zaznamenali přibližně stejný procesní úspěch.