10 C 87/2024-25 — Okresní soud v Opavě

1. Žalobou podanou soudu dne 3. 4. 2024 se žalobce domáhal vůči žalované zaplacení částky 35 700 Kč s příslušenstvím. Uvedl, že jako věřitel uzavřel s žalovanou (dále jen dlužník) dne 13. 3. 2023 Smlouvu o zápůjčce (dále jen Smlouva), na základě které poskytl věřitel dlužníkovi peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč bezhotovostně na účet dlužníka č. , č. účtu, , a dlužník se zavázal tuto částku vrátit spolu s dohodnutým poplatkem 6 500 Kč nejpozději do 12. 4. 2023. To se nestalo a dlužník tak věřiteli dluží neuhrazenou jistinu zápůjčky a poplatek ve výši 20 000 Kč a 6 500 Kč, dále částku 2 500 Kč představující účelně vynaložené náklady věřitele za pět zaslaných upomínek po 500 Kč, a konečně smluvní pokutu z důvodu prodlení dlužníka Ve výši 6 700 Kč. K výzvě soudu, aby žalobce doplnil žalobu a uvedl, jestli a jak zkoumal a posuzoval schopnost dlužníka splácet poskytnutý spotřebitelský úvěr, žalobce uvedl, že nebude žalobu doplňovat. Vzal žalobu zpět pokud jde o částky v souhrnné výši 15 700 Kč a nadále požadoval pouze nevrácenou jistinu co by bezdůvodné obohacení dlužníka a k tomu zákonný úrok z prodlení. V souladu s tímto procesním úkonem žalobce soud řízení částečně zastavil podle ust. § 96 odst. 1, 2 o.s.ř., jak uvedeno ve výroku I. rozsudku.2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.3. Soud provedl důkaz výpisem z účtu věřitele, ze kterého má za prokázáno, že dne 13. 3. 2023 byla ve prospěch účtu žalované č. , č. účtu, realizována platba ve výši 20 000 Kč.4. Shora uvedená skutková zjištění soud zahrnul do svého závěru o skutkovém stavu, ze kterého při svém rozhodování vycházel, aniž prováděl další dokazování pro jeho nadbytečnost.5. Podle zák. č. 257/2016 Sb., ve znění účinném ke dni uzavření předmětné smlouvy o úvěru,§ 86(1)Poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.(2)Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.§ 87(1)Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.6. Soud aplikoval na zjištěný skutkový stav výše citovaná zákonná ustanovení a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná v té části, ve které se žalobce domáhá zaplacení jistiny zápůjčky. Žalobce totiž prokázal pouze tu skutečnost, že poskytl žalované částku ve výši 20 000 Kč, kterou žalovaná dosud navrátila. Zbývající částky představují poplatky, smluvní pokutu a jiné náklady, které vyplývají ze smluvních ujednání, soud nepřiznal, neboť tato smluvní ujednání a vůbec Smlouvu o zápůjčce jako celek soud vyhodnotil jako neplatnou, neboť žalobce neprokázal, že byla splněna povinnost dle § 86 zák. č. 267/2016 Sb. Žalobce výslovně uvedl, že soudu neposkytne tvrzení potřebná k posouzení otázky platnosti smlouvy ve smyslu ust. § 86, 87 zák. č. 257/2016 Sb. Soud má proto za to, že věřitel shora uvedené zákonné podmínky nesplnil a z tohoto důvodu je nutné smlouvu vyhodnotit jako neplatnou. Ze zjištěného skutkového stavu tak je zřejmé, že dlužník obdržel od žalobce bez právního důvodu částku ve výši 20 000 Kč, kterou nevrátil, což na jeho straně představuje bezdůvodné obohacení, jehož speciální skutkovou podstatu oproti jeho obecné úpravě v občanském zákoníku, zákon o spotřebitelském úvěru nově konstruuje, a to včetně povinnosti vrátit poskytnutou jistinu v přiměřené době podle schopností dlužníka, což znamená, že dlužník dosud není v jakémkoliv prodlení s placením prokázaného dluhu, nýbrž že tuto splatnost soud založí teprve svým rozhodnutím. Vzhledem k tomu, že nelze po žalobci žádat, aby prokazoval negativní skutečnosti o tom, že dlužník požadované neuhradil v plné výši, bylo na dlužníkovi, aby prokázal, kolik uhradil na jistině, poplatcích a úrocích. Jelikož však žalovaná zůstala ve věci nečinná, k závěru o prokázání existence tvrzeného dluhu v dané výši a za situace, kdy žalobce nežádá více, než žalované poskytl, postačovalo žalobcovo vylíčení rozhodujících skutečností. S ohledem na shora uvedené soud rozhodl, jak uvedeno ve výroku II. a III. rozsudku.7. Pokud jde o náklady řízení, rozhodnutí vychází z ust. § 142 odst. 1, 2 o.s.ř., kdy obě strany sporu zaznamenaly přibližně stejný procesní úspěch i neúspěch.