117 C 10/2024-38 — Okresní soud v Opavě

1. Žalobkyně se domáhala vůči žalovanému zaplacení částky , částka, s úrokem a zákonným úrokem z prodlení, jak vyplývá blíže z výroku rozsudku. Uvedla, že po posouzení úvěruschopnosti s ním uzavřela , datum, smlouvu o úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě mu téhož dne vyplatila úvěr ve výši , částka, , který se žalovaný zavázal vrátit spolu s úrokem ve výši nominální úrokové sazby 66,27 % ročně ve 48 měsíčních splátkách po , částka, , splatných vždy k 22. dni v měsíci, počínaje měsícem , Anonymizováno, , Anonymizováno, . Žalovaný se ocitl v prodlení s úhradou splátky č. , hodnota, po dobu 65 dnů, což podle smlouvy vedlo k automatickému zesplatnění celého úvěru uplynutím této doby, tedy ke dni , datum, , přičemž před zesplatněním žalobkyně žalovaného vyzvala k úhradě dlužné splátky s poskytnutím lhůty minimálně 30 dnů k dodatečnému zaplacení. Žalovaný do data zesplatnění celého úvěru a ani později nezaplatil nic. Žalovaná částka představuje novou jistinu úvěru , částka, (tvořenou součtem vyplaceného úvěru , částka, a úroků přirostlých ke dni zesplatnění ve výši , částka, ), smluvní pokutu , částka, za prodlení s úhradou jednotlivých splátek za trvání úvěrové smlouvy v délce 30 dnů (za každou ze splátek č. , hodnota, a 2 po , částka, ), smluvní pokutu , částka, za prodlení s úhradou nové jistiny po zesplatnění (ve výši 0,1 % denně z dlužné nové jistiny od , datum, do data vyhotovení žaloby , datum, ), náhradu nákladů , částka, vzniklých v důsledku prodlení žalovaného s úhradou jednotlivých splátek za trvání úvěrové smlouvy o délce 15 dnů (za každou ze splátek č. , hodnota, a 2 po , částka, ) a dlužnou úhradu za pojištění, ke kterému žalovaný přistoupil, ve výši , částka, (za úhrady splatné společně se splátkami č. , hodnota, , 2 a 3 po , částka, ).2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil.3. Soud provedl dokazování listinami a zjistil následující skutkový stav: Žalobkyně se zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši , částka, . Žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit za ně úroky od data poskytnutí úvěru až do skutečného vrácení jistiny ve výši 66,27 % ročně, a to ve 48 měsíčních splátkách po , částka, (včetně úhrady za pojištění schopnosti splácet), splatných vždy k 22. dni každého kalendářního měsíce, počínaje kalendářním měsícem následujícím po měsíci, ve kterém byl úvěr vyplacen (část A) + část B) návrhu na uzavření smlouvy o úvěru z , datum, č. , hodnota, , přihláška do pojištění včetně přílohy č. , hodnota, , výpis z databáze žalobkyně ohledně elektronického uzavírání smlouvy, oznámení o schválení úvěru včetně splátkového kalendáře, kopie občanského průkazu žalovaného). Dne , datum, žalobkyně žalovanému odeslala na účet , částka, pod variabilním symbolem v podobě čísla návrhu smlouvy (doklad o vyplacení úvěru). V den uzavření smlouvy žalovaný vyplnil formulář žalobkyně – hodnocení klienta, kde uvedl, že jeho pravidelný čistý měsíční příjem činí , částka, a jedná se o příjem ze zaměstnání, jeho výdaje tvoří životní minimum , částka, , výdaje na bydlení , částka, , celkem tedy , částka, ; dále uvedl, že je zaměstnán u společnosti , právnická osoba, ., je rozvedený, ve společné domácnosti nežije s partnerem, má vlastní bydlení a vysokoškolské vzdělání; v části analýza schopnosti splácet není uvedeno nic dalšího (hodnocení klienta). Žalovaný poskytl žalobkyni potvrzení zaměstnavatele o příjmu, z něhož je patrná výše průměrného čistého příjmu za měsíce květen až červenec , částka, , a částečný výpis ze svého běžného účtu s výplatami , částka, dne , datum, a , částka, dne , datum, . V registru SOLUS nebyly vedeny žádné závazky žalovaného po splatnosti, v registru NRKI procházel žalovaný s tím, že má tři další žádosti o úvěr u jiných poskytovatelů s celkovou částkou ke splacení , částka, a dále s limitem nesplátkových operací a kreditních karet , částka, , bez dluhů po splatnosti (výpisy z těchto registrů). Dopisem z , datum, žalobkyně oznámila žalovanému, že v důsledku jeho prodlení s úhradou splátky o délce 65 dnů došlo tímto dnem k zesplatnění všech závazků ze smlouvy, vyčíslila dlužnou částku a vyzvala jej k okamžitému zaplacení (oznámení o zesplatnění úvěru včetně kopie poštovní obálky).4. Podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli (§ 2 odst. 1). Poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledků posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy (§ 86). Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem (§ 87 odst. 1).5. Žaloba je důvodná pouze částečně.6. Předmětem podnikatelské činnosti žalobkyně je poskytování spotřebitelského úvěru, a vystupuje tedy z pozice poskytovatele ve smyslu § 3 odst. 1 písm. d) zákona č. 257/2016 Sb. Oproti tomu žalovaný je typickým spotřebitelem ve smyslu tohoto zákona. Ustanovení § 87 odst. 1 ve spojení s § 86 o následku v podobě neplatnosti právního jednání navazuje na předchozí právní úpravu ustanovení § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., které bylo podle důvodové zprávy začleněno do zákona o spotřebitelském úvěru, aby byl posílen princip zodpovědného úvěrování a ochrana spotřebitele před praktikami vyskytujícími se na úvěrovém trhu, tedy že jsou úvěry poskytovány nikoliv s cílem jejich splacení, nýbrž s cílem dosáhnout zisku realizací zajištění poskytnutého spotřebitelem, přičemž věřitel předem počítá s možností, že dlužník nebude pravděpodobně schopen poskytnutý úvěr splácet. Posouzením úvěruschopnosti se přitom rozumí vysoce kvalifikovaná činnost poskytovatele úvěru, jakožto profesionála v daném oboru, vyvíjená v souladu se zásadami poctivého obchodního styku a – objektivně chápáno - v nejlepším zájmu spotřebitele; činnost má směřovat k ověření, zda je žadatel o spotřebitelský úvěr s ohledem na jeho aktuální osobní a rodinný rozpočet (reálné příjmy a výdaje) a v závislosti na nastavenou frekvenci splácení bez problémů schopen úvěr splácet. Toto je velmi individuální, protože u osob s totožným příjmem tomu může být jinak s ohledem na jejich závazky, vyživovací povinnosti atd. Poskytovatel musí vzít v úvahu konkrétní situaci, konkrétního spotřebitele a konkrétní spotřebitelský úvěr. Obecně je totiž kladen velký důraz na ochranu spotřebitele před vlastní neschopností splácet a s tím souvisící nutnost poskytovatelů úvěrů postupovat s odbornou péčí. Smyslem je minimalizovat rizikové úvěry a rozmáhající se zadlužování domácností se všemi nežádoucími dopady jak pro jednotlivce, tak potažmo pro celou společnost. Tímto způsobem ustanovení na ochranu spotřebitele, coby ustanovení kogentní, chrání i veřejný zájem a pořádek.7. Ve všech uvedených souvislostech je to tedy jedině poskytovatel úvěru, který nese následek nedostatečného posouzení úvěruschopnosti dlužníka, protože on je adresátem takové povinnosti. Proto je na něm, aby tvrdil rozhodující skutečnosti a navrhl důkazy ohledně splnění své povinnosti. Z provedeného dokazování je evidentní, že žalobkyně sice před poskytnutím úvěru žalovanému jeho úvěruschopnost posuzovala, avšak jednak nedostatečně, jednak neodborně. V prvé řadě žalobkyně žádným způsobem neověřovala pravidelné běžné výdaje žalovaného, především pravidelné výdaje na bydlení a ostatní živobytí. Spokojila se s částkou životního minima vyplývající z právního předpisu, aniž by ověřovala reálné výdaje. Provedla sice lustraci žalovaného v rejstřících dlužníků, avšak zjištěné údaje – aktuální zadluženost dosahující přibližně , částka, – nijak nereflektovala. Při prokázaném příjmu , částka, totiž za popsané situace v podobě dalšího zadlužení vzniká objektivní pochybnost o schopnosti žalovaného platit měsíčně , částka, po dobu následujících čtyř let. Těmto situacím má odborné posuzování úvěruschopnosti