117 C 15/2024-29 — Okresní soud v Opavě

1. Žalobkyně se domáhala vůči žalovanému zaplacení částky , částka, s úrokem a zákonným úrokem z prodlení, jak vyplývá blíže z výroku rozsudku. Uvedla, že po posouzení úvěruschopnosti s ním uzavřela , datum, smlouvu o úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě mu , datum, vyplatila úvěr , částka, , který se žalovaný zavázal vrátit spolu s úrokem ve výši efektivní úrokové sazby 83,84 % ročně v 60 měsíčních splátkách po , částka, , splatných vždy k 18. dni v měsíci, počínaje měsícem květnem 2018. Žalovaný se ocitl v prodlení s úhradou splátky č. , hodnota, po dobu 65 dnů, což podle smlouvy vedlo k automatickému zesplatnění celého úvěru uplynutím této doby, tedy ke dni , datum, , přičemž před zesplatněním žalobkyně žalovaného vyzvala k úhradě dlužné splátky s poskytnutím lhůty minimálně 30 dnů k dodatečnému zaplacení. Žalovaný zaplatil do data zesplatnění celého úvěru celkem , částka, a po jeho zesplatnění další , částka, . Žalovaná částka představuje novou jistinu úvěru , částka, (tvořenou součtem dlužné jistiny úvěru a úroků přirostlých ke dni zesplatnění), smluvní pokutu , částka, za prodlení s úhradou jednotlivých splátek za trvání úvěrové smlouvy v délce 30 dnů (za splátky č. , hodnota, a , Anonymizováno, ), náhradu nákladů , částka, v souvislosti s prodlením s úhradou jednotlivých splátek v délce 15 dnů (za splátky č. , hodnota, a 23) a smluvní pokutu , částka, za prodlení s úhradou nové jistiny po zesplatnění (ve výši 0,1 % denně z dlužné nové jistiny od , datum, do data vyhotovení žaloby , datum, ).2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil.3. Soud provedl důkaz listinami a zjistil následující skutkový stav: Žalobkyně se zavázala poskytnout žalovanému úvěr , částka, . Žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit za ně úroky od data poskytnutí úvěru až do skutečného vrácení jistiny ve výši efektivní sazby 83,84 % ročně, a to v 60 měsíčních splátkách po , částka, , splatných vždy k 18. dni každého kalendářního měsíce, počínaje kalendářním měsícem následujícím po měsíci, ve kterém byl úvěr vyplacen (smlouva o úvěru č. , hodnota, , oznámení o schválení úvěru z , datum, včetně poštovní dodejky, fotografie občanského průkazu žalovaného). Žalovaný vyplnil formulář žalobkyně – hodnocení klienta, kde uvedl, že jeho pravidelný čistý měsíční příjem ze zaměstnání činí , částka, (, částka, ), jeho výdaje tvoří životní minimum , částka, , spoření a pojištění , částka, , výdaje na dítě , částka, , nájemné, inkaso , částka, , ostatní výdaje , částka, , je svobodný, bydlí ve vlastním bydlení, je zaměstnán od , datum, u , jméno FO, (hodnocení klienta). Žalovaný poskytl žalobkyni pracovní smlouvu z , datum, , ze které vyplývá, že měl sjednán pracovní poměr na dobu neurčitou u , jméno FO, s pracovní dobou 40 hodin týdně, dále dva výplatní lístky, z nichž je zřejmé, že jeho čistý měsíční příjem činil v , Anonymizováno, , Anonymizováno, částku , částka, a v , Anonymizováno, , Anonymizováno, částku , částka, a částečné výpisy ze svého účtu, z nichž kromě uvedených příjmů vyplývá, že žalovaný měl k , datum, na účtu zůstatek , částka, . V registru SOLUS nebyly vedeny žádné závazky žalovaného po splatnosti, v registru NRKI byla smlouva žalovaného hodnocena skóre , Anonymizováno, , tedy jako klient s nízkým rizikem (výpisy z registrů). Dne , datum, žalobkyně odeslala pod variabilním symbolem odpovídajícím číslu smlouvy na účet uvedený žalovaným ve smlouvě č. , č. účtu, částku , částka, (doklad o vyplacení úvěru). Dopisem z , datum, žalobkyně vyzvala žalovaného po předchozích upomínkách k okamžité úhradě částky , částka, vyplývající z uvedené smlouvy o úvěru (výzva, poštovní podací arch).4. Podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do , datum, , je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli (§ 2 odst. 1). Poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledků posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy (§ 86). Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem (§ 87 odst. 1). Podle § 588 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.5. Žaloba není důvodná.6. Předmětem podnikatelské činnosti žalobkyně je poskytování spotřebitelského úvěru, a vystupuje tedy z pozice poskytovatele ve smyslu § 3 odst. 1 písm. d) zákona č. 257/2016 Sb. Oproti tomu žalovaný je typickým spotřebitelem ve smyslu tohoto zákona. Ustanovení § 87 odst. 1 ve spojení s § 86 o následku v podobě neplatnosti právního jednání navazuje na předchozí právní úpravu ustanovení § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., které bylo podle důvodové zprávy začleněno do zákona o spotřebitelském úvěru, aby byl posílen princip zodpovědného úvěrování a ochrana spotřebitele před praktikami vyskytujícími se na úvěrovém trhu, tedy že jsou úvěry poskytovány nikoliv s cílem jejich splacení, nýbrž s cílem dosáhnout zisku realizací zajištění poskytnutého spotřebitelem, přičemž věřitel předem počítá s možností, že dlužník nebude pravděpodobně schopen poskytnutý úvěr splácet. Posouzením úvěruschopnosti se přitom rozumí vysoce kvalifikovaná činnost poskytovatele úvěru, jakožto profesionála v daném oboru, vyvíjená v souladu se zásadami poctivého obchodního styku a – objektivně chápáno - v nejlepším zájmu spotřebitele; činnost má směřovat k ověření, zda je žadatel o spotřebitelský úvěr s ohledem na jeho aktuální osobní a rodinný rozpočet (reálné příjmy a výdaje) a v závislosti na nastavenou frekvenci splácení bez problémů schopen úvěr splácet. Toto je velmi individuální, protože u osob s totožným příjmem tomu může být jinak s ohledem na jejich závazky, vyživovací povinnosti atd. Poskytovatel musí vzít v úvahu konkrétní situaci, konkrétního spotřebitele a konkrétní spotřebitelský úvěr. Obecně je totiž kladen velký důraz na ochranu spotřebitele před vlastní neschopností splácet a s tím souvisící nutnost poskytovatelů úvěrů postupovat s odbornou péčí. Smyslem je minimalizovat rizikové úvěry a rozmáhající se zadlužování domácností se všemi nežádoucími dopady jak pro jednotlivce, tak potažmo pro celou společnost. Tímto způsobem ustanovení na ochranu spotřebitele, coby ustanovení kogentní, chrání i veřejný zájem a pořádek.7. Ve všech uvedených souvislostech je to tedy jedině poskytovatel úvěru, který nese následek nedostatečného posouzení úvěruschopnosti dlužníka, protože on je adresátem takové povinnosti. Proto je na něm, aby tvrdil rozhodující skutečnosti a navrhl důkazy ohledně splnění své povinnosti. Z provedeného dokazování je evidentní, že žalobkyně sice před poskytnutím úvěru žalovanému jeho úvěruschopnost posuzovala, avšak jednak nedostatečně, jednak neodborně. V prvé řadě žalobkyně žádným způsobem neověřovala pravidelné běžné výdaje žalovaného, především pravidelné výdaje na bydlení a ostatní živobytí. Spokojila se s částkou životního minima vyplývající z právního předpisu, aniž by ověřovala reálné výdaje. Provedla sice lustraci žalovaného v rejstřících dlužníků s kladným výsledkem, avšak z výdajů tvrzených žalovaným na bydlení (, částka, ) jí muselo být na první pohled zřejmé, že tyto objektivně nemohou odpovídat realitě, byť měl k dispozici bydlení vlastní. Rovněž ze zůstatku na účtu žalovaného vyplývá, že v , Anonymizováno, , Anonymizováno, nedisponoval žádnými financemi navíc. Pokud žalobkyně u jednání uvedla, že za popsané situace neměla pochybnosti o sděleních žalovaného, a proto z nich vycházela, nezachovala se jako profesionál ve svém oboru, protože nezískala reálný přehled o výdajové stránce žalovaného, a tudíž nemohla odborně posoudit, zda objektivně bude v jeho silách plnit smlouvu s parametry, k