26 C 134/2024-8 — Okresní soud v Opavě

1. Žalobkyně se podaným návrhem domáhala vydání soudního rozhodnutí, jímž by byla žalovanému stanovena povinnost zdržet se rušení držby práva žalobkyně spočívajícího v oprávnění žalobkyně ke vstupu na pozemky ve vlastnictví žalovaného parc. č. , hodnota, , parc. č. , hodnota, a parc. č. , hodnota, , všechny v k. ú. , obec, , obec , obec, , zapsané v katastru nemovitostí vedeném , anonymizováno, , na listu vlastnictví č. , hodnota, (dále jen „pozemky“), a to za účelem výkonu zákonných oprávnění žalobkyně vstupovat a vjíždět při stavbě, provozování, opravách, změnách nebo odstraňování zařízení distribuční soustavy na příjezdné, průjezdné a zařízením distribuční soustavy přímo dotčené cizí nemovitosti. Návrh byl odůvodněn tím, že žalobkyni, jako obchodní společnosti, která je držitelem licence Energetického regulačního úřadu č. , číslo, na distribuci elektřiny a provozovatelem distribuční soustavy ve smyslu zákona č. 458/2000 Sb., o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích a o změně některých zákonů (dále jen „energetický zákon“), žalovaný brání vstupu na pozemky, kterých je vlastníkem přesto, že vyvstala potřeba výměny vedení infrastruktur resp. výměny nadzemního vedení nízkého napětí a podpěrných bodů (dále také jen „zařízení“), které jsou historicky (od roku 1926) na těchto pozemcích umístěny. Žalovaný podmínil vstup žalobkyně na pozemky úhradou částky 150 000 Kč, ačkoliv je žalobkyně oprávněným držitelem věcného práva spočívajícího v zákonném oprávnění vstupovat či vjíždět na cizí pozemky za účelem provozování, opravě, změnách nebo odstraňování elektrických vedení či podpěrných bodů (dále jen „zařízení“). Na pozemky žalovaného není volný přístup, jsou oploceny. Z popsaných důvodů se žalobkyně domáhá ochrany u soudu podanou žalobou.2. Soud ve věci postupoval podle § 176 a násl. zákona č. 99/1963 Sb., občansky soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), a s ohledem na povinnost rozhodnout ve věci do 15 dnů ode dne zahájení řízení (§ 171 odst. 1 o. s. ř.), nezasílal žalovanému žalobu k vyjádření. V řízení o žalobě z rušené držby se mohou uplatnit např. pravidla i o předběžném opatření ve smyslu zákonné právní úpravy sledující urychlení řízení, přičemž právě v řízení o předběžném opatření není vyloučeno, aby soud návrh před vydáním rozhodnutí druhému účastníku nezasílal a učinil tak až spolu s rozhodnutím.3. Žalobkyně doložila k prokázání svých tvrzení písemnosti, o které návrh opírá. Z informačních výpisů z katastru nemovitostí, mj. z LV č. , hodnota, pro obec a k. ú. , obec, se podává, že žalovaný je výlučným vlastníkem nemovitostí, mj. parc. č. , hodnota, – zastavěná plocha a nádvoří, jejíž součástí je budova – rodinný dům č. p. , číslo, , parc. č. , hodnota, – ostatní plocha a parc. č. , hodnota, – zahrada (dále také jen „pozemky“). Z Rozhodnutí o povolení provozu zařízení z roku 1926 a z Dobového situačního plánu se zjišťuje, že od doby povolení provozu se na pozemcích nyní ve vlastnictví žalovaného nachází zařízení. Tyto pozemky, jak soud zjistil z kopií černobílých fotografií, jsou oploceny a není k nim volný přístup z veřejné cesty a žalobkyně v případě, bude-li mu ve výkonu držby bráněno, není schopen realizovat výměnu zařízení za nové, kapacitnější, avšak shodné v podstatných parametrech a se shodným umístěním na pozemcích podle plánovaného situačního snímku. Zápis o předání a převzetí staveniště ze dne , datum, podepsaný oprávněnými osobami za objednatele, zhotovitele a projektantem svědčí o tom, že žalovaný podmínil žalobkyni vstup na pozemky úhradou částky 150 000 Kč.4. Podle § 1003 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále také jen „o. z.“), držbu není nikdo oprávněn svémocně rušit. Kdo byl v držbě rušen, může se domáhat, aby se rušitel rušení zdržel a vše uvedl v předešlý stav.5. Podle nálezu Ústavního soudu IV. ÚS 4306/2018 pro úspěšnost žaloby z rušené držby je nutné (postačí), aby žalobkyně prokázal, že je držitelem věci a že žalovaný držbu svémocně ruší. Obecný soud zkoumá zejména skutkový stav a přihlédne ke všem podstatným okolnostem v posuzované věci. Nejde o poskytnutí ochrany subjektivních práv, nýbrž o poskytnutí ochrany posledního faktického stavu. Obranu žalovaného mohou představovat pouze námitky co do uplynutí prekluzivní lhůty (§ 1008 odst. 1 o. z.), neexistence žalobcovy držby, příp. popření skutečnosti, že držba žalobkyně byla žalovaným vůbec rušena nebo byla rušena svémocně. Smyslem žaloby z rušené držby není ochrana práva, ale pokojného stavu a soud v takovém řízení nezjišťuje, zda se jedná o držbu řádnou, poctivou nebo pravou. Tyto zásadní předběžné otázky řeší až soud v následném petitorním řízení, které je vyvoláno v řízení na ochranu vlastnických, či jinak od vlastnického práva odvozených práv. Žaloba z rušené držby je žalobou, která směřuje pouze k ochraně posledního stavu držby a k jeho navrácení; nejde tedy o žalobu o právu, u něhož by se žalobkyně domáhal petitorní ochrany, nýbrž o žalobu o faktickém stavu, jímž se žalobkyně domáhá posesorní ochrany. Soud není v tomto řízení oprávněn zkoumat právní otázky, a proto se omezí jen na zjištění skutkového stavu, přičemž smyslem zvláštních ustanovení o žalobách z rušené držby je snaha o urychlené vyřízení věci a zároveň o vyřízení prozatímní.6. Z výše popsaných listin má soud za zjištěné, že se žalobkyně důvodně domáhá soudní ochrany z rušené držby. Osvědčila totiž, že zařízení, které má v úmyslu rekonstruovat a modernizovat, bylo na pozemky žalovaného umístěno před cca 100 lety. Přístup k zařízení byl a je pro žalobkyni resp., jejího právní předchůdce zajištěn instituty zákonného práva držby ve smyslu § 22 až 24 resp. § 34 odst. 1 zákona č. 179/1957 Sb., o výrobě, rozvodu spotřeby elektřiny (elektrisační zákon), ve znění platném do 31. prosince 1944, § 45 odst. 3 zákona č. 222/1994 Sb., o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích a o Státní energetické inspekci, ve znění účinném do 31. prosince 2000 a dále podle § 98 odst. 4 energetického zákona. Žalobkyně osvědčila, že nejméně ke dni 6. 5. 2024 vykonávala nerušenou držbu tohoto zařízení, pročež až dne 7. 5. 2024, před předáním stavby (zařízení) žalobkyní jako objednatelem zhotoviteli jako osobě pověřené žalobkyní k její realizaci, podmínil žalovaný umožnění úplatného vstupu těmto osobám na pozemky v jeho vlastnictví. To přesto, že jeho podmínka odporuje § 22 odst. 1 písm. c) a § 25 odst. 3. písm. f) energetického zákona. Soud na základě takto osvědčených skutečností dospěl k závěru, že den 6. 5. 2024 byl posledním dnem práva žalobkyně z nerušené držby, když ode dne následujícího dochází k svévolnému rušení její držby žalovaným. Aniž by bylo ve věci nařízeno jednání (§ 177 odst. 1 o. s. ř., věta poslední), soud o návrhu rozhodl tak, jak shora uvedeno.7. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal procesně úspěšné žalobkyni nárok na náhradu nákladů řízení v částce 5 300 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 5 000 Kč a nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 300 Kč za jeden úkon dle § 2 odst. 3 uvedené vyhlášky.8. Lhůta k plnění vyplývá z § 160 odst. 1 o. s. ř.9. Rozhodnutí soudu o povinnosti žalobkyně zaplatit soudní poplatek je opodstatněno zněním pol. 4. bod 1. písm. a) Sazebníku soudních poplatků jako nedílné přílohy zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, a § 2 odst. 1. písm. a), § 4 odst. 1. písm. h) a § 7 odst. 1 zákona o soudních poplatcích.