9 C 109/2024-50 — Okresní soud v Opavě

1. Žalobou podanou soudu dne 24. 4. 2024 se žalobkyně domáhala vůči žalovanému zaplacení částky 56 390,96 Kč s příslušeným zákonným úrokem z prodlení z částky 39 882,02 Kč od 29. 7. 2023 do zaplacení, kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení od 21. 9. 2022 do 28. 7. 2023 v částce 5 470,89 Kč, smluvním úrokem 21,39 % ročně z částky 39 882,02 Kč od 29. 7. 2023 do zaplacení a kapitalizovaným úrokem za dobu od 21. 9. 2022 do 28. 7. 2023 v částce 8 088,79 Kč. Uvedla, že její právní předchůdce společnost , právnická osoba, . jako věřitel uzavřela s žalovaným (dále jen dlužník) dne , datum, Smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, dále jen Smlouva), na základě které žalovanému poskytla peněžní prostředky ve výši 57 000 Kč bezhotovostně převodem na bankovní účet, který žalovaný uvedl ve Smlouvě a zavázal se celkovou částku odpovídající součtu poskytnutých peněžních prostředků, úroků a poplatků za pojištění vrátit ve 48 měsíčních splátkách po 3 249 Kč počínaje měsícem následujícím po vyplacení úvěru. Žalovaný nehradil sjednané splátky řádně a včas, proto mu dle Smlouvy vznikla povinnost zaplatit právnímu předchůdci žalobkyně smluvní pokutu ve výši 499 Kč za každou splátku, se kterou se ocitl v prodlení o délce 30 dnů, a to až do případného zesplatnění úvěru. Jelikož se žalovaný dostal do prodlení s úhradou splátek více jak o 65 dní, právní předchůdce žalobkyně v souladu se Smlouvou úvěr zesplatnil a dopisem ze dne 20. 9. 2022 vyzval žalovaného okamžité úhradě dosud nesplacené jistiny úvěru, dlužných úroků, dlužných poplatků za pojištění a dlužných smluvních pokut za prodlení s úhradou jednotlivých splátek. Ke dni zesplatnění činila dlužná částka celkem 64 208,02 Kč. Ode dne následujícího po zesplatnění, tj. od 21. 9. 2022 požaduje žalobkyně nadále úrok 21,39 % ročně z dlužné jistiny 54 518,68 Kč až do zaplacení. Dále žalobkyně požadovala z nové jistiny ve výši 62 600,02 Kč (54 518,68 Kč + přirostlé úroky 8 081,34 Kč) uhradit smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně. Za celou dobu trvání smluvního vztahu uhradil žalovaný celkem částku 45 671 Kč. Právní předchůdce žalobkyně pohledávku za žalovaným postoupila na žalobkyni Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne , datum, s účinností od , datum, . Ke zkoumání úvěryschopnosti žalovaného při poskytnutí úvěru žalobkyně doplnila žalobu tak, že tento předložil k prověření své osobní doklady a doklady ověřující příjmy a výdaje. Žalovaný předložil výpis z účtu za září a říjen 2021, z dokladů a informací od žalovaného bylo zjištěno, že jeho průměrný měsíční příjem činí 11 247 Kč. Výdaje byly zjištěny ve výši 6 463 Kč, přičemž bylo kalkulováno i životní minimum v aktuální výši 3 860 Kč. Byly vyžádány i informace z veřejných registrů SOLUS, NRKI, ISIR. Žalovaný měl celkem měsíčně 4 284 Kč disponibilních finančních prostředků pro splácení.2. Podáním ze dne 4. 7. 2024 vzala žalobkyně žalobu částečně zpět co do úroků ve výši 6,39 % ročně z částky 39 882,02 Kč od 28. 10. 2023 do zaplacení a navrhla v tomto rozsahu řízení zastavit. Ve zbývajícím rozsahu na žalobě setrvala.3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.4. Shora uvedená skutková tvrzení soud na základě provedeného dokazování zahrnul do svého závěru o skutkovém stavu, ze kterého při svém rozhodování vycházel, ovšem se závěrem, že věřitel při poskytnutí úvěru řádně nezkoumal úvěryschopnost žalovaného. Další dokazování soud pro nadbytečnost neprováděl.5. Podle zák. č. 257/2016 Sb., ve znění účinném ke dni uzavření předmětné smlouvy o úvěru,§ 86(1) Poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.(2) Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.§ 87(1) Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.6. Soud aplikoval na zjištěný skutkový stav výše citovaná zákonná ustanovení a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná v té části, ve které se věřitel domáhá zaplacení nedoplatku jistiny úvěru. Věřitel totiž prokázal pouze tu skutečnost, že poskytl dlužníkovi částku ve výši 57 000 Kč, z níž dosud žalovaný uhradil částku 45 671 Kč. a dosud dluží na jistinu částku 11 329 Kč. Zbývající částky představující zejména poplatky vyplývající ze smluvních ujednání soud nepřiznal, neboť tato smluvní ujednání a vůbec Smlouvu o úvěru jako celek soud vyhodnotil jako neplatnou, neboť věřitel neprokázal, že byla splněna povinnost dle § 86 shora cit. zákona. V řízení sice tvrdil, že vyhověl požadavku zákona a prozkoumal poměry dlužníka tak, aby dospěl k závěru, že tento je schopen poskytnutý úvěr splácet. Tato tvrzení však již nemají oporu v provedeném dokazování, když z tohoto nevyplývá, jakým způsobem věřitel zkoumal příjmy a výdaje žalovaného. Žalobkyně předložila pouze přehled příjmových transakcí z bankovního výpisu spotřebitele, resp. pouze částečný výpis z účtu žalovaného za září a říjen 2021, dokládající jeho příjem 11 247 Kč měsíčně z titulu invalidního důchodu a zejména se vůbec nezabývala výdaji žalovaného, jeho osobními poměry, zda má nějakou vyživovací povinnost, výdaje na bydlení, energie apod. Soud má za to, že věřitel nesplnil podmínky ve shora citovaném zákonném ustanovení a z tohoto důvodu je nutné smlouvu o úvěru vyhodnotit jako neplatnou. Ze zjištěného skutkového stavu je zřejmé, že dlužník obdržel od věřitele částku ve výši 57 000 Kč, ze které vrátil 45 671 Kč a dosud dluží částku 11 329 Kč, což na jeho straně představuje bezdůvodné obohacení, jehož speciální skutkovou podstatu oproti jeho obecné úpravě v občanském zákoníku, zákon o spotřebitelském úvěru nově konstruuje, a to včetně povinnosti vrátit poskytnutou jistinu v přiměřené době podle schopností dlužníka, což znamená, že dlužník dosud není v jakémkoliv prodlení s placením prokázaného dluhu, nýbrž že tuto splatnost soud založí teprve svým rozhodnutím. K neplatnosti smlouvy je přitom nutno přihlížet z úřední povinnosti, jak již dnes dovozuje judikatura soudů všech možných stupňů. Vzhledem k tomu, že nelze po žalobkyni žádat, aby prokazovala negativní skutečnosti o tom, že dlužník požadované neuhradil v plné výši, bylo na dlužníkovi, tj. na žalovaném, aby prokázal, kolik uhradil na jistině, případně jejím příslušenství. Jelikož však žalovaný zůstal ve věci nečinný, k závěru o prokázání existence tvrzeného dluhu v dané výši postačovalo vylíčení rozhodujících skutečností. S ohledem na shora uvedené soud rozhodl, jak uvedeno ve výroku II. a III. rozsudku. V rozsahu částečného zpětvzetí soud řízení zastavil dle § 96 odst. 1 o.s.ř. (výrok I.)7. O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 1, 2 o. s .ř. a za situace, kdy žalující strana byla z větší části neúspěšná a žalovaný by měl částečně právo na náhradu nákladů řízení, soud rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku IV. rozsudku, když žalovanému dosud v tomto řízení prokazatelné náklady řízení nevznikly.