9 C 132/2024-36 — Okresní soud v Opavě

1. Žalobou podanou soudu dne , datum, se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 82 722 Kč se zákonným úrokem z prodlení a smluvním úrokem 14 % ročně shora ve výroku specifikovanými s odůvodněním, že mezi předchůdkyní žalobkyně společností , právnická osoba, a žalovaným byla dne 3. 1. 2019 uzavřena smlouva o zápůjčce č. , hodnota, na částku 85 000 Kč, kdy v souvislosti s poskytnutou zápůjčkou se žalovaný ve Smlouvě zavázal zaplatit právnímu předchůdci žalobkyně částku ve výši 54 059 Kč, jenž představuje součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání Smlouvy ve výši 12 946 Kč, s úrokovou sazbou 14 % ročně, odměnu za zpracování a administrativní činnost a flexibilní splácení ve výši 28 669 Kč a poplatek za vedení účtu 12 444 Kč. Celkovou částku odpovídající součtu poskytnuté zápůjčky a poplatku se žalovaný zavázal uhradit ve 24 měsíčních splátkách po 5 795 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 8. 1. 2021. Žalovaný nehradil sjednané splátky řádně a včas, čímž porušil své závazky ze Smlouvy. Poslední splátka byla žalovaným uhrazena 17. 6. 2021. Ke dni 8. 1. 2021 činila dlužná jistina částku 55 518,15 Kč a dlužný poplatek 69 164,85 Kč. Po tomto datu uhradil žalovaný částku 1 500 Kč. Ke dni podpisu smlouvy o postoupení pohledávek mezi společností , právnická osoba, a žalobkyní 14. 12. 2022 (s účinností od 16. 12. 2022) činil dluh 147 498,72 Kč. Součástí je i nesplacená část navýšení účtovaného původním věřitelem, které žalobkyně nepožaduje. Po podpisu smlouvy o postoupení nebylo žalovaným na dluh uhrazeno ničeho. Žalobkyně tak požaduje zaplacení celkové dlužné částky 82 722 Kč, sestávající z dlužné jistiny 54 018,15 Kč a dlužného poplatku 28 703,85 Kč. Dále požaduje úhradu kapitalizovaných úroků ve výši 15 084,18 Kč, kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši 8 483,07 Kč, úroků 14 % ročně z dlužné jistiny 54 018,15 Kč od 15. 12. 2022 do zaplacení a úroků z prodlení v zákonné výši 8,25 % ročně z dlužné jistiny od 15. 12. 2022 do zaplacení. Žalovaný celkem zaplatil žalobkyni ve splátkách do podpisu smlouvy o postoupení pohledávek ke dni 14. 12. 2022 částku 59 700 Kč. Žalobkyně oznámila žalovanému postoupení pohledávek dopisem ze dne 16. 12. 2022, odeslaným 13. 1. 2023. Na předžalobní výzvu ze dne 1. 6. 2023 žalovaný nereagoval.2. Žalovanému byla doručena žaloba včetně výzvy dle § 114a odst. 2 písm. a) o. s. ř. a předvolání k jednání soudu postupem dle § 49 o. s. ř.3. Soud dále pokračoval v řízení a nařídil jednání na den , datum, , k němuž se žalovaný bez omluvy nedostavil. Soud jednal v nepřítomnosti žalovaného, který zůstal nekontaktní, a rozhodl věc na základě obsahu spisu a předložených listinných důkazů. Přítomný zástupce žalobce na podaném návrhu setrval, když žalovaný neuhradil na dluh ničeho ani po podání návrhu u soudu.4. Soud zjistil, že se žalobkyně domáhá po žalovaném zaplacení částky 82 722 Kč se zákonným úrokem z prodlení a smluvním úrokem 14 % ročně shora ve výroku specifikovanými s tím, že mezi předchůdkyní žalobkyně společností , právnická osoba, a žalovaným byla dne 3. 1. 2019 uzavřena smlouva o zápůjčce č. , hodnota, na částku 85 000 Kč, kdy v souvislosti s poskytnutou zápůjčkou se žalovaný v Smlouvě zavázal zaplatit právnímu předchůdci žalobkyně částku ve výši 54 059 Kč, jenž představuje součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání Smlouvy ve výši 12 946 Kč, s úrokovou sazbou 14 % ročně, odměnu za zpracování a administrativní činnost a flexibilní splácení ve výši 28 669 Kč a poplatek za vedení účtu 12 444 Kč. Celkovou částku odpovídající součtu poskytnuté zápůjčky a poplatku se žalovaný zavázal uhradit ve 24 měsíčních splátkách po 5 795 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 8. 1. 2021. Žalovaný nehradil sjednané splátky řádně a včas, čímž porušil své závazky ze Smlouvy. Poslední splátka byla žalovaným uhrazena 17. 6. 2021. Ke dni 8. 1. 2021 činila dlužná jistina částku 55 518,15 Kč a dlužný poplatek 69 164,85 Kč. Po tomto datu uhradil žalovaný částku 1 500 Kč. Ke dni podpisu smlouvy o postoupení pohledávek mezi společností , právnická osoba, a žalobkyní 14. 12. 2022, s účinností od 16. 12. 2022, žalobkyně požaduje zaplacení celkové dlužné částky 82 722 Kč, sestávající z dlužné jistiny 54 018,15 Kč a dlužného poplatku 28 703,85 Kč. Dále požaduje úhradu kapitalizovaných úroků ve výši 15 084,18 Kč, kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši 8 483,07 Kč, úroků 14 % ročně z dlužné jistiny 54 018,15 Kč od 15. 12. 2022 do zaplacení a úroků z prodlení v zákonné výši 8,25 % ročně z dlužné jistiny od 15. 12. 2022 do zaplacení. Žalovaný celkem zaplatil žalobkyni ve splátkách do podpisu smlouvy o postoupení pohledávek ke dni 14. 12. 2022 částku 59 700 Kč. Žalobkyně oznámila žalovanému postoupení pohledávek dopisem ze dne 16.12. 2022, odeslaným 13. 1. 2023. Na předžalobní výzvu ze dne 1. 6. 2023 žalovaný nereagoval. (Prokázáno ze smlouvy o zápůjčce ze dne 3. 1. 2019, smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 14. 12. 2022, zákaznické karty, oznámení o postoupení pohledávky ze dne 16. 12. 2022 a předžalobní výzvy ze dne 1. 6. 2023, tabulky umoření).5. Po právní stránce posoudil soud věc tak, že žalovaný uzavřel smlouvu o spotřebitelském úvěru v postavení spotřebitele ve smyslu § 419 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (o. z.), předchůdce žalobkyně vůči němu vystupoval v postavení podnikatele ve smyslu § 420 o. z. Žalovanému jako spotřebiteli tudíž svědčila ochrana ve smyslu § 1810 a násl. o. z. Ve veřejném zájmu bylo určeno poskytovatelům spotřebitelského úvěru plnit konkrétní povinnosti stanovené na ochranu spotřebitelů před neodpovědným zadlužováním. Tyto povinnosti spočívají zejména v informování spotřebitelů a v dostatečném prověřování jejich schopnosti spotřebitelský úvěr splácet. Z důvodové zprávy k zákonu o ochraně spotřebitele pak vyplývá, že smyslem stanovení povinnosti posuzovat úvěruschopnost spotřebitele je ochrana spotřebitelů před rizikovými úvěry a řešení problému rostoucího zadlužeností domácností.6. Žalobkyně, resp. její předchůdce jako nebankovní poskytovatel peněžních produktů byl jako věřitel povinen posoudit s odbornou péčí schopnost žalovaného splácet uvedený peněžní produkt. Při posouzení úvěruschopnosti žalovaného bylo namístě vycházet z dostatečných informací získaných i od žalovaného, a v nezbytném případě i z nahlédnutí do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti žalovaného, přičemž měl spotřebitelský úvěr poskytnout jen tehdy, pokud by bylo po posouzení úvěruschopnosti žalovaného s odbornou péčí zřejmé, že žalovaný bude schopen spotřebitelský úvěr splácet; jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. Ochranu spotřebitelů před neúměrným zadlužováním lze posoudit jako součást veřejného pořádku České republiky. Žalobkyně jako osoba poskytující spotřebitelský úvěr v rámci své podnikatelské činnosti přitom byla povinna k jeho zajištění přispět a v rámci náležité odborné péče nespoléhat jen na údaje tvrzené žalovaným, ale tato tvrzení i prověřit, a to například výzvou k doložení potvrzení o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele apod. (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1 As 30/2015-39).7. Soud tak měl k dispozici toliko kartu klienta k uvedené smlouvě, žádné další listiny ke zjištění a posouzení úvěruschopnosti žalovaného neměl a tyto nebyly předloženy ani na výzvu soudu a jinými listinami nedisponoval ani zástupce žalobkyně při jednání.8. Zákon o spotřebitelském úvěru je transpozicí směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS. Výkladem některých otázek se zabýval i Soudní dvůr Evropské unie, z jehož rozsudku ze dne 18. 12. 2014 vyplývá, že pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady (srov. rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 18. 12. 2014, CA Consumer Finance proti Ingrid Bakkaus a další, C-449/13).9. Po provedeném dokazování bylo prokázáno, že ačkoliv se žalovaný nevzpěčoval údajům ohledně uzavření předmětné smlouvy, tak žalobkyně tyto údaje řádně neprověřila a ani žalovaného nevyzvala k jejich prokázání. Z tvrzení žalobkyně a z listinných důkazů, které soudu předložila, přitom nevyplývá, že by se předchůdkyně žalobkyně jakkoli před podpisem smlouvy zabývala prověřením údajů uváděných žalovaným, soudu sice předložila kartu klienta k smlouvě ze dne 3. 1. 2019, ze které bylo lze dovodit údaje zájemce o úvěr, že je zaměstnán na HPP od 3. 6. 1996, , Anonymizováno, s příjmem 26 492 Kč měsíčně, ostatní jeho příjmy nejsou a celkový příjem domácnosti činí 27 772 Kč (rozdíl není doložen) s odhadovanými výdaji žadatele o úvěr 2 000 Kč měsíčně (bez bližší specifikace co výdaje zahrnují), vyživovací povinnost není uvedena žádná, přestože tuto měl žalovaný k nezl. dceři ve výši 2 500 Kč měsíč