9 C 166/2023-20 — Okresní soud v Opavě

1. Žalobou podanou soudu dne , datum, se žalobkyně domáhala vůči žalovanému zaplacení částky 17 680 Kč s příslušeným zákonným úrokem z prodlení z částky 16 510 Kč od , datum, do zaplacení. Uvedla, že jako věřitel uzavřela s žalovaným (dále jen dlužník) dne , datum, Smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , dále jen Smlouva), na základě které umožnila žalovanému čerpat peněžní prostředky až do výše 13 000 Kč, které žalovaný jako dlužník čerpal bezhotovostně převodem na svůj bankovní účet č. , č. účtu, dne , datum, a zavázal se tuto částku vrátit spolu s dohodnutým poplatkem za poskytnutí úvěru 3 510 Kč do , datum, , což neučinil. Žalobkyně dále požadovala uhrazení smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z jistiny, kterou počítala pouze za 90 dnů prodlení ode dne následujícího po splatnosti, tj. od , datum, do , datum, ve výši 1 170 Kč. Žalobkyně sama uvedla, že nebude-li mít soud za prokázáno, že věřitel řádně zkoumal schopnost dlužníka řádně úvěr splácet, má uplatněný nárok vyhodnotit jako bezdůvodné obohacení na straně dlužníka.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. Shora uvedená skutková tvrzení soud na základě provedeného dokazování zahrnul do svého závěru o skutkovém stavu, ze kterého při svém rozhodování vycházel, ovšem se závěrem, že věřitel při poskytnutí úvěru řádně nezkoumal úvěryschopnost žalovaného. Další dokazování soud pro nadbytečnost neprováděl.4. Podle zák. č. 257/2016 Sb., ve znění účinném ke dni uzavření předmětné smlouvy o úvěru,§ 86(1) Poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.(2) Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.§ 87(1) Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.5. Soud aplikoval na zjištěný skutkový stav výše citovaná zákonná ustanovení a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná v té části, ve které se věřitel domáhá zaplacení nedoplatku jistiny úvěru. Věřitel totiž prokázal pouze tu skutečnost, že poskytl dlužníkovi částku ve výši 13 000 Kč, kterou dlužník dosud nevrátil. Zbývající částky představující zejména poplatky vyplývající ze smluvních ujednání soud nepřiznal, neboť tato smluvní ujednání a vůbec Smlouvu o úvěru jako celek soud vyhodnotil jako neplatnou, neboť věřitel neprokázal, že byla splněna povinnost dle § 86 shora cit. zákona. V řízení sice tvrdil, že vyhověl požadavku zákona a prozkoumal poměry dlužníka tak, aby dospěl k závěru, že tento je schopen poskytnutý úvěr splácet. Tato tvrzení však již nemají oporu v provedeném dokazování, když z tohoto nevyplývá, jakým způsobem věřitel zkoumal příjmy a výdaje žalovaného. Žalobkyně předložila pouze přehled příjmových transakcí z bankovního výpisu spotřebitele, aniž by tyto blíže specifikovala, nedefinovala o jakou banku se jedná a zejména se vůbec nezabývala výdaji žalovaného, jeho osobními poměry, zda má nějakou vyživovací povinnost, výdaje na bydlení, energie apod. Soud má za to, že věřitel nesplnil podmínky ve shora citovaném zákonném ustanovení a z tohoto důvodu je nutné smlouvu o úvěru vyhodnotit jako neplatnou. Ze zjištěného skutkového stavu je zřejmé, že dlužník obdržel od věřitele částku ve výši 13 000 Kč, kterou nevrátil, což na jeho straně představuje bezdůvodné obohacení, jehož speciální skutkovou podstatu oproti jeho obecné úpravě v občanském zákoníku, zákon o spotřebitelském úvěru nově konstruuje, a to včetně povinnosti vrátit poskytnutou jistinu v přiměřené době podle schopností dlužníka, což znamená, že dlužník dosud není v jakémkoliv prodlení s placením prokázaného dluhu, nýbrž že tuto splatnost soud založí teprve svým rozhodnutím. K neplatnosti smlouvy je přitom nutno přihlížet z úřední povinnosti, jak již dnes dovozuje judikatura soudů všech možných stupňů. Vzhledem k tomu, že nelze po žalobkyni žádat, aby prokazovala negativní skutečnosti o tom, že dlužník požadované neuhradil v plné výši, bylo na dlužníkovi, tj. na žalovaném, aby prokázal, kolik uhradil na jistině, případně jejím příslušenství. Jelikož však žalovaný zůstal ve věci nečinný, k závěru o prokázání existence tvrzeného dluhu v dané výši postačovalo vylíčení rozhodujících skutečností. S ohledem na shora uvedené soud rozhodl, jak uvedeno ve výroku I. a II. rozsudku.6. Pokud jde o rozsah a výši přiznaných nákladů řízení, rozhodnutí vychází z ust. § 142 odst. 1 a § 142 odst. 2 o.s.ř., kdy žalující strana byla úspěšná z 73,5 %, žalovaná strana byla úspěšná z 26,5 %, poměr úspěchu a neúspěchu ve věci činí tedy 47 % ve prospěch strany žalující, které tak přísluší nárok na náhradu nákladů řízení neúspěšnou žalovanou stranou, a to právě v rozsahu 47 % z částky 2 252 Kč, která sestává ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 800 Kč, z odměny za právní zastoupení v celkové výši 1 200 Kč za tři úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, sepis žaloby a předžalobní upomínka ), když za jeden úkon právní služby náleží dle § 14b odst. 1 adv. tar. 300 Kč, z paušální náhrady hotových výdajů v částce 300 Kč, když za jeden úkon právní služby náleží dle § 14b odst. 5 adv. tar. 100 Kč, a z částky 252 Kč odpovídající 21 % DPH ze základu 1 200 Kč. Žalovaný je tak povinen uhradit žalobkyni na nákladech řízení částku 1 058 Kč k rukám jejího právního zástupce.7. V souladu s ust. § 101 odst. 3 o.s.ř. soud rozhodl při nařízeném jednání v nepřítomnosti účastníků, kteří se k tomuto nedostavili, přičemž vyšel z účastníky předložených listin.