10 C 237/2025-20 — Okresní soud v Opavě

1. Žalobou podanou soudu dne 27. 5. 2025 se žalobce domáhal vůči žalované zaplacení částky 12 409,20 Kč s příslušenstvím. Uvedl, že právní předchůdce žalobce, , právnická osoba, ., IČ , IČO, (dále jen věřitel) uzavřel s žalovanou (dále jen dlužník) dne 13. 12. 2023 Smlouvu o úvěru (dále jen Smlouva), na základě které poskytl věřitel dlužníkovi peněžní prostředky ve výši 6 000 Kč, které dlužník bezhotovostně čerpal, ovšem dosud nevrátil. Jistina úvěru byla splatná spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 6 409,20 Kč dne 11. 1. 2024. Pohledávku věřitel postoupil žalobci smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 5. 3. 2025. Žalobce dále uvedl, že dlužník byl věřitelem lustrován z veřejně dostupných databází ISIR, CEE, CRKI, EUCB, a že na základě získaných skutečností nedošlo k důvodným pochybám ohledně platební schopnosti a bylo tak vyhověno žádosti o úvěr. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.2. Shora uvedená skutková tvrzení soud na základě provedeného dokazování (smlouvou o úvěru, potvrzením o vyplacení úvěru a smlouvou o postoupení pohledávek včetně přílohy) zahrnul do svého závěru o skutkovém stavu, ze kterého při svém rozhodování vycházel, ovšem s výjimkou tvrzení o řádném zkoumání úvěruschopnosti dlužníka, ke kterým žalobce nedoložil žádné listiny.3. Podle zák. č. 257/2016 Sb., ve znění účinném ke dni uzavření předmětné smlouvy o úvěru,§ 86(1)Poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.(2)Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.§ 87(1)Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.4. Soud aplikoval na zjištěný skutkový stav výše citovaná zákonná ustanovení a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná v té části, ve které se žalobce domáhá zaplacení nedoplatku jistiny úvěru. Žalobce totiž prokázal pouze tu skutečnost, že jeho právní předchůdce poskytl dlužníkovi částku ve výši 6 000 Kč, kterou dlužník nevrátil. Zbývající částku představují poplatek za poskytnutí úvěru vyplývající ze smluvních ujednání soud nepřiznal, neboť tato smluvní ujednání a vůbec Smlouvu o úvěru jako celek vyhodnotil jako neplatnou, neboť žalobce neprokázal, že byla splněna povinnost řádně zkoumat úvěruschopnost dlužníka. Žalobce netvrdil a ani neprokázal, jakých v době uzavření smlouvy o úvěru dosahoval dlužník příjmů či zda byl dokonce zaměstnán, jaké byly jeho osobní, rodinné a majetkové poměry a jaké měl pravidelné měsíční výdaje. Měsíční splátka úvěru byla přitom poměrně vysoká, činila přes 12 000 Kč. Věřitel nejenže nezkoumal schopnost dlužníka úvěr splácet, dokonce neměl žádnou představu o dlužníkových poměrech. Za této situace nemá pouhá negativní lustrace databází ISIR, CEE, CRKI, EUCB dostačující vypovídající hodnotu. Soud má za to, že věřitel nesplnil podmínky ve shora citovaném zákonném ustanovení a z tohoto důvodu je nutné smlouvu o zápůjčce vyhodnotit jako neplatnou. K neplatnosti smlouvy je přitom nutno přihlížet z úřední povinnosti, jak již dnes dovozuje judikatura soudů všech možných stupňů. Ze zjištěného skutkového stavu tak je zřejmé pouze to, že dlužník obdržel od právního předchůdce žalobce bez právního důvodu částku ve výši 6 000 Kč, kterou nevrátil, což na jeho straně představuje bezdůvodné obohacení, jehož speciální skutkovou podstatu oproti jeho obecné úpravě v občanském zákoníku, zákon o spotřebitelském úvěru nově konstruuje, a to včetně povinnosti vrátit poskytnutou jistinu v přiměřené době podle schopností dlužníka, což znamená, že dlužník dosud není v jakémkoliv prodlení s placením prokázaného dluhu, nýbrž že tuto splatnost soud založí teprve svým rozhodnutím. Vzhledem k tomu, že nelze po žalobci žádat, aby prokazoval negativní skutečnosti o tom, že žalovaná požadované neuhradila v plné výši, bylo na ní, aby prokázala, kolik uhradila. Jelikož však žalovaná zůstala ve věci nečinná, k závěru o prokázání existence tvrzeného dluhu v dané výši postačovalo žalobcovo vylíčení rozhodujících skutečností. S ohledem na shora uvedené soud rozhodl, jak uvedeno ve výroku I. a II. rozsudku.5. Pokud jde o náklady řízení, rozhodnutí vychází z ust. § 142 odst. 1, § 142 odst. 2 a § 146 odst. 2 o.s.ř., kdy žalující i žalovaná strana byly procesně přibližně stejně úspěšné.