17 C 220/2025-27 — Okresní soud v Opavě

1. Žalobkyně se domáhala vůči žalovanému zaplacení částky 19 500 Kč s úrokem z prodlení. Uvedla, že její právní předchůdkyně společnost , právnická osoba, ., uzavřela s žalovaným , datum, smlouvu o poskytnutí spotřebitelského úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě mu poskytla úvěr 65 000 Kč, který se žalovaný zavázal vrátit spolu s úroky. Ty měly být hrazeny v měsíčních splátkách 6 500 Kč vždy k 15. dni měsíce, avšak žalovaný se dostal do prodlení se splátkou splatnou 15. 6. 2023. Žalovaná částka představuje tři neuhrazené splátky úroků za období 90 dnů od 16. 6. 2023 a byla na žalobkyni postoupena, což bylo původní věřitelkou žalovanému oznámeno. Důvodnost svého požadavku navíc žalobkyně opírala o pravomocný elektronický platební rozkaz ve věci zdejšího soudu sp. zn. , Anonymizováno2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil.3. Ze spisu zdejšího soudu sp. zn. , Anonymizováno, bylo zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu domáhala vůči žalovanému zaplacení částky 65 000 Kč jakožto jistiny nevráceného úvěru podle totožné smlouvy jako v tomto řízení, společně se zákonným úrokem z prodlení. Jejímu návrhu bylo pravomocným elektronickým platebním rozkazem vyhověno.4. Dále soud provedl důkaz listinami předloženými žalobkyní a dospěl k následujícím skutkovým zjištěním: Společnost , právnická osoba, ., se zavázala poskytnout žalovanému na dobu 12 měsíců úvěr 65 000 Kč na účet žalovaného č. , č. účtu, do 10 pracovních dnů od účinnosti smlouvy; byla sjednána zápůjční úroková sazba 10 % měsíčně, takže celkový úrok za dobu trvání úvěru činil 78 000 Kč. Oproti tomu se žalovaný zavázal vždy k 15. dni každého kalendářního měsíce splácet úroky úvěru bez umoření jistiny v měsíčních splátkách 6 500 Kč s tím, že současně s poslední splátkou úroku je splatná rovněž poskytnutá jistina úvěru. Pro tento účel žalovaný souhlasil s inkasem měsíčních splátek ze svého bankovního účtu a zavázal se bezprostředně po uzavření smlouvy zřídit ve prospěch poskytovatelky úvěru bezlimitní inkaso ke svému bankovnímu účtu (fotografie občanského průkazu žalovaného, smlouva o poskytnutí spotřebitelského úvěru č. , hodnota, z , datum, ). Žalovaný tentýž den odeslal ze svého účtu na účet poskytovatelky úvěru verifikační platbu s variabilním symbolem v podobě čísla smlouvy (detail pohybu na účtu) a ta mu následující den zaslala na účet částku 65 000 Kč rovněž s variabilním symbolem v podobě čísla smlouvy (detail pohybu na účtu). , právnická osoba, ., oznámila žalovanému, že pohledávku z uvedené smlouvy postoupila na žalobkyni (dopis ze 4. 1. 2024, poštovní podací lístek).5. Před uzavřením smlouvy poskytovatelka úvěru lustrovala žalovaného v registru neplatných dokladů, insolvenčním rejstříku, registrech Solus a REPI a centrální evidenci exekucí, všude bez negativních záznamů (výsledky lustrací). Ověřila, že čistý příjem žalovaného za poslední tři měsíce činil 24 700 Kč, 20 623 Kč a 23 253 Kč (výplatní lístky za leden až březen 2023, výpisy z účtu žalovaného za únor až duben 2023). Dále je z bankovních výpisů z účtu žalovaného, které měla žalobkyně k dispozici, zřejmé, že kreditní položky byly tvořeny jednak popsanou mzdou od , právnická osoba, jednak z velké části četnými opakovanými mikropůjčkami, které byly žalovanému vypláceny prostřednictvím , Anonymizováno, , dále úvěrem 20 000 Kč od , právnická osoba, , v březnu 2023 a úvěrem 10 000 Kč od Emma´s , právnická osoba, ., v dubnu 2023. Pravidelné výdaje žalovaného představovaly nájemné a služby 7 000 Kč měsíčně, platby Vodafone (1 870 Kč, 2 700 Kč a 5 500 Kč), dále zálohy na vodu 400 Kč měsíčně, elektřinu 531 Kč měsíčně a výživné 2 500 Kč měsíčně. Odchozí platby také opakovaně směřovaly do ciziny na úhradu Google Play. Konečné měsíční zůstatky na účtu činily 641,52 Kč, 506,87 Kč a mínus 44,04 Kč, takže na účtu opakovaně nebylo dostatek financí na úhradu SIPO.6. Podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli (§ 2 odst. 1). Poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledků posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy (§ 86). Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem (§ 87 odst. 1).7. Žaloba není důvodná.8. V prvé řadě soud uvádí, že pro posouzení opodstatněnosti žaloby nemá význam právní moc elektronického platebního rozkazu, kterým byla právní předchůdkyni žalobkyně přiznána jistina úvěru dle smlouvy, o kterou žalobkyně opírá svůj požadavek na úroky v tomto řízení. Před vydáním elektronického platebního rozkazu totiž soud neprovádí žádné dokazování a vychází pouze ze skutkových tvrzení žalobkyně. Pokud by došlo na klasické civilní řízení před soudem, tak by to, co žalobkyně tvrdila, nemuselo být vůbec prokázáno, anebo by se dokonce mohlo ukázat jako nepravdivým. Proto se soud v tomto řízení v rámci dokazování zabýval tím, do jaké míry poskytovatelka úvěru splnila svou povinnost řádně posoudit před poskytnutím úvěru žalovanému jeho úvěruschopnost.9. Předmětem podnikatelské činnosti právní předchůdkyně žalobkyně je poskytování spotřebitelského úvěru, a vystupuje tedy z pozice poskytovatele ve smyslu § 3 odst. 1 písm. d) zákona č. 257/2016 Sb. Oproti tomu žalovaný je typickým spotřebitelem ve smyslu tohoto zákona. Ustanovení § 87 odst. 1 ve spojení s § 86 o následku v podobě neplatnosti právního jednání navazuje na předchozí právní úpravu ustanovení § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., které bylo podle důvodové zprávy začleněno do zákona o spotřebitelském úvěru, aby byl posílen princip zodpovědného úvěrování a ochrana spotřebitele před praktikami vyskytujícími se na úvěrovém trhu, tedy že jsou úvěry poskytovány nikoliv s cílem jejich splacení, nýbrž s cílem dosáhnout zisku realizací zajištění poskytnutého spotřebitelem, přičemž věřitel předem počítá s možností, že dlužník nebude pravděpodobně schopen poskytnutý úvěr splácet. Posouzením úvěruschopnosti se přitom rozumí vysoce kvalifikovaná činnost poskytovatele úvěru, jakožto profesionála v daném oboru, vyvíjená v souladu se zásadami poctivého obchodního styku a – objektivně chápáno - v nejlepším zájmu spotřebitele; činnost má směřovat k ověření, zda je žadatel o spotřebitelský úvěr s ohledem na jeho aktuální osobní a rodinný rozpočet (reálné příjmy a výdaje) a v závislosti na nastavenou frekvenci splácení bez problémů schopen úvěr splácet. Toto je velmi individuální, protože u osob s totožným příjmem tomu může být jinak s ohledem na jejich závazky, vyživovací povinnosti atd. Poskytovatel musí vzít v úvahu konkrétní situaci, konkrétního spotřebitele a konkrétní spotřebitelský úvěr. Obecně je totiž kladen velký důraz na ochranu spotřebitele před vlastní neschopností splácet a s tím souvisící nutnost poskytovatelů úvěrů postupovat s odbornou péčí. Smyslem je minimalizovat rizikové úvěry a rozmáhající se zadlužování domácností se všemi nežádoucími dopady jak pro jednotlivce, tak potažmo pro celou společnost. Tímto způsobem ustanovení na ochranu spotřebitele, coby ustanovení kogentní, chrání i veřejný zájem a pořádek.10. Ve všech uvedených souvislostech je to tedy jedině poskytovatel úvěru, který nese následek nedostatečného posouzení úvěruschopnosti dlužníka, protože on je adresátem takové povinnosti. Právní předchůdkyně žalobkyně se sice schopností žalovaného úvěr splácet formálně zabývala, avšak počínala si zcela neodborně, protože přestože je profesionálkou ve svém oboru, zcela přehlédla výše popsané existující závazky žalovaného, jeho zadlužení, platby na Google Play a zůstatky na účtech nepostačující ani na úhradu stávajících závazků žalovaného. V tomto přehlédnutí setrvává i žalobkyně v aktuálním vyjádření ve věci, když z mikroúvěrů nevyvozuje žádné závěry, uvádí, že