10 C 15/2026-35 — Okresní soud v Opavě

1. Žalobou podanou soudu dne 5. 1. 2026 se žalobce domáhal vůči žalované zaplacení částky 49 868 Kč s příslušenstvím. Uvedl, že právní předchůdce žalobce, , právnická osoba, , sídlem v , adresa, , IČ , IČO, (dále jen věřitel) uzavřel s žalovanou (dále jen dlužník) dne 28. 1. 2022 Smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, (dále jen Smlouva 1) resp. dne 24. 8. 2021 Smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, (dále jen Smlouva 2) resp. dne 7. 4. 2021 Smlouvu spotřebitelském úvěru č. , hodnota, (dále jen Smlouva 3). Na základě těchto smluv poskytl věřitel dlužníkovi peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč resp. 16 000 Kč resp. 31 000 Kč a dlužník se zavázal tyto částky vrátit spolu s dohodnutým souhrnným poplatkem ve výši 12 363 Kč sestávajícím z úroku za dobu řádného trvání smlouvy ve výši 8 209 Kč, z poplatku za zpracování půjčky ve výši 1 500 Kč a z poplatku za komfortní a flexibilní splácení ve výši 2 654 Kč, resp. souhrnným poplatkem ve výši 21 153 Kč sestávajícím z úroku za dobu řádného trvání smlouvy ve výši 12 894 Kč, z poplatku za zpracování půjčky ve výši 1 500 Kč a z poplatku za komfortní a flexibilní splácení ve výši 4 419 Kč, resp. souhrnným poplatkem ve výši 31 252 Kč sestávajícím z úroku za dobu řádného trvání smlouvy ve výši 20 840 Kč, z poplatku za zpracování půjčky ve výši 1 500 Kč a z poplatku za komfortní a flexibilní splácení ve výši 5 816 Kč a z pojistného 3 096 Kč, a to v 12 měsíčních splátkách po 2 697 Kč z nichž poslední byla splatná dne 28. 1. 2023 (Smlouva 1), v 78 týdenních splátkách po 477 Kč, z nichž poslední byla splatná dne 21. 2. 2023 (Smlouva 2), a v 24 měsíčních splátkách po 2 594 Kč z nichž poslední byla splatná dne 7. 4. 2023 (Smlouva 3). Dlužník půjčku řádně nesplácel a poslední splátku uhradil na každou ze smluv dne 16. 10. 2023. Dlužník tak uhradil do podání žaloby na smlouvu 1 celkem 17 347 Kč, na smlouvu 2 celkem 25 300 Kč a na smlouvu 3 celkem 39 253 Kč. Pohledávky věřitel postoupil žalobci smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 28. 4. 2025, o čemž dlužníka vyrozuměl oznámením z téhož dne.2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.3. Soud provedl důkaz smlouvami 1 až 3 a zákaznickými kartami k těmto smlouvám, oznámením o postoupení pohledávky. Ze smlouvy 1 má soud za prokázáno, že dlužník potvrdil podpisem na této smlouvě převzetí peněžní hotovosti ze strany věřitele ve výši 20 000 Kč. Stejně tak má soud ze smlouvy 2 prokázáno totéž ve vztahu k převzetí částky 16 000 Kč a v případě smlouvy 3 totéž k převzetí částky 31 000 Kč. Ze zákaznické karty ze dne 28. 1. 2022 ke smlouvě 1 má soud za prokázáno, že dlužník měl ke dni uzavření smlouvy měsíční finanční rezervu pro splácení úvěru ve výši 3 425 Kč, přitom výše sjednané měsíční splátky měla činit 2 697 Kč a výše dosavadních splátek stejnému věřiteli dosahovala měsíčně částku 4 502 Kč. Ze zákaznické karty ze dne 24. 8. 2021 ke smlouvě 2 má soud za prokázáno, že dlužník měl ke dni uzavření smlouvy měsíční finanční rezervu pro splácení úvěru ve výši 6 361 Kč, přitom výše sjednané týdenní splátky měla činit 477 Kč (1 908 Kč měsíčně) a výše dosavadních splátek stejnému věřiteli dosahovala měsíčně částku 2 594 Kč. Ze zákaznické karty ze dne 7. 4. 2021 ke smlouvě 3 má soud za prokázáno, že dlužník měl ke dni uzavření smlouvy měsíční finanční rezervu pro splácení úvěru v záporné výši 423 Kč, přitom výše sjednané měsíční splátky měla činit 2 594 Kč a výše dosavadních splátek jiným věřitelům dosahovala měsíčně další částku 4 747 Kč. Z oznámení o postoupení pohledávek má soud za prokázáno, že dopisem ze dne 28. 4. 2025 oznámil věřitel dlužníkovi, že pohledávky ze smlouvy 1, 2 a 3 byly postoupeny na žalobce.4. Shora uvedená skutková zjištění soud zahrnul do svého závěru o skutkovém stavu, ze kterého při svém rozhodování vycházel, aniž prováděl další dokazování pro jeho nadbytečnost.5. Podle zák. č. 257/2016 Sb., ve znění účinném ke dni uzavření předmětné smlouvy o úvěru,§ 86(1) Poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.(2) Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.§ 87(1)Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.6. Podle § 1933 odst. 1 obč. zák., je-li dlužník dlužen z několika závazků k plnění stejného druhu a neurčí-li při plnění, na který dluh plní, započte se plnění nejprve na závazek, o jehož splnění věřitel dlužníka již upomenul, jinak na závazek nejméně zajištěný. Při stejné míře zajištění několika závazků se plnění započte nejprve na závazek nejdříve splatný.7. Soud aplikoval na zjištěný skutkový stav výše citovaná zákonná ustanovení a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná, neboť všechny tři předmětné smlouvy 1 až 3 jsou neplatné pro porušení zákonných ustanovení ukládajících věřiteli povinnost před uzavřením smlouvy řádně zkoumat schopnosti dlužníka splácet. Žalobce řádně prokázal pouze tu skutečnost, že jeho právní předchůdce poskytl žalované částku ve výši 20 000 Kč resp. 16 000 Kč resp. 31 000 Kč. Žalobce dále tvrdil, že dlužník uhradil částky 17 347 Kč, 25 300 Kč a 39 253 Kč, tedy dohromady 81 900 Kč. Částky představující různé poplatky, pojistné, kapitalizované i běžící úroky a úroky z prodlení vyplývající ze smluvních ujednání soud nepřiznal, neboť tato smluvní ujednání a vůbec všechny tři smlouvy jako celky soud vyhodnotil jako neplatné, neboť žalobce neprokázal, že byla splněna povinnost dle § 86 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb.. Pokud jde o jednotlivé procesy zkoumání úvěruschopnosti, ty jsou zachyceny na shora vyjmenovaných zákaznických kartách. Jako první v pořadí byla uzavírána smlouva 3 a ze zákaznické karty k této smlouvě vyplývá, že dlužník neměl pro úhradu sjednané měsíční splátky žádný finanční zůstatek, naopak mu chybělo měsíčně 423 Kč. Věřitel totiž do příjmů dlužníka započítal další příjem domácnosti ve výši 15 000 Kč, ovšem z žádných jiných listin se nepodařilo zjistit, co je to za příjem, když dlužník byl svobodný a měl jednu vyživovací povinnost. Soud je toho názoru, že se jedná o fiktivní příjem za účelem pozvednutí příjmové stránky dlužníka, tím spíše, když tento příjem již nefiguruje ve zbývajících dvou zákaznických kartách. Jako druhá v pořadí byla uzavírána smlouva 2 a ze zákaznické karty k této smlouvě vyplývá, že dlužníkovi zbývala pro úhradu sjednaných 4 týdenních splátek v souhrnné výši 1 908 Kč částka 6 361 Kč, ovšem na straně výdajů je počítáno pouze s částkou 7 540 Kč na jiné výdaje než splátku předchozího úvěru; přitom dlužník uvedl, že bydlí v nájmu a je vyloučeno, aby celkové měsíční výdaje dlužníka včetně výdajů na bydlení formou nájmu představovaly právě pouze částku 7 540 Kč. Jako poslední byla uzavírána smlouva 1 a ze zákaznické karty k této smlouvě vyplývá, že dlužníkovi zbývalo pro úhradu sjednané měsíční splátky 3 425 Kč. Ovšem na straně výdajů je na jiné výdaje než splátky předchozích úvěrů počítáno pouze s částkou 6 800 Kč; přitom dlužník uvedl, že bydlí v nájmu a opět v tomto případě je vyloučeno, aby celkové měsíční výdaje dlužníka včetně výdajů na bydlení formou nájmu představovaly právě pouze částku 6 800 Kč. Navíc věřitel do příjmů dlužníka započítal další příjem domácnosti ve výši 1 500 Kč, ovšem rovněž zde se z žádných jiných listin nepodařilo zjistit, co je to za příjem, když dlužník byl i nyní stále svobodný. Přestože ze zákaznických karet vyplývá, že dlužník předložil věřiteli pracovní smlouvu a vždy 2 aktuální výplatní pásky, k důkazu nic z toho žalobce nepředložil. Listiny prokazující výši nákladů na bydlení potom nebyly předloženy ani věřiteli, ani k důkazu soudu. Výsledky procesu zkoumání úvěruschopnosti lze shrnout jako nedostatečné. Již při uzavírání prvé smlouvy dlužníkovi nezbývaly prostředky na úhradu splátek, v dalších dvou případech se situace zlepšila, ovšem pouze díky tomu, že se, dle údajů v zákaznických kartách, které nebyly v průběhu řízení nikterak ověřeny či doloženy, poměrně podstatným způsobem zvýšil pravidelný čistý měsíční příjem dlužníka (více než o čtvrtinu). Proces zkoumání úvěruschopnosti dlužníka tak ve svém souhrnu vzbuz