10 C 3/2026-20 — Okresní soud v Opavě

1. Žalobou podanou soudu dne 12. 12. 2025 se žalobce domáhal vůči žalovanému zaplacení částky 11 000 Kč. Uvedl, že žalobce (dále jen věřitel) uzavřel s žalovaným (dále jen dlužník) Smlouvu o úvěru (dále jen Smlouva), na základě které poskytl věřitel dlužníkovi dne 8. 6. 2025 částku 5 000 Kč na jeho bankovní účet. Úvěr byl splatný společně s poplatkem za poskytnutí úvěru 3 500 Kč dne 16. 8. 2025. Dále žalobce požadoval smluvní pokutu 2 500 Kč sestávající z pěti dílčích smluvních pokut 500 Kč za 5 neuhrazených splátek. Z celkové dlužné částky potom žalobce požadoval zákonný úrok z prodlení ode dne 17. 8. 2025 do zaplacení. Žalobce neprokázal, že by byla před uzavřením smlouvy zkoumána dlužníkova úvěruschopnost.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. Soud provedl důkaz potvrzením o platbě, z něhož má za prokázáno, že žalovaný dne 8. 6. 2025 obdržel na svůj bankovní účet částku 5 000 Kč.4. Podle zák. č. 257/2016 Sb., ve znění účinném ke dni uzavření předmětné smlouvy o úvěru,5. § 86(1)Poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.(2)Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.§ 87(1)Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.6. Soud aplikoval na zjištěný skutkový stav výše citovaná zákonná ustanovení a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze v té části, ve které se žalobce domáhá vrácení jistiny úvěru bez příslušenství. Soud nárok žalobce posoudil jako bezdůvodné obohacení ve výši čerpané jistiny úvěru, a to z důvodu neplatnosti smlouvy o úvěru pro nedostatečné zkoumání úvěruschopnosti dlužníka. Provedenými důkazy bylo prokázáno, že dlužník od žalobce obdržel dne částku 5 000 Kč, kterou nevrátil, což na jeho straně představuje bezdůvodné obohacení, jehož speciální skutkovou podstatu oproti jeho obecné úpravě v občanském zákoníku, zákon o spotřebitelském úvěru nově konstruuje, a to včetně povinnosti vrátit poskytnutou jistinu v přiměřené době podle schopností dlužníka, což znamená, že dlužník dosud není v jakémkoliv prodlení s placením prokázaného dluhu, nýbrž že tuto splatnost soud založí teprve svým rozhodnutím. K neplatnosti smlouvy je přitom nutno přihlížet z úřední povinnosti, nikoli optikou obecného ustanovení § 586 obč. zákoníku, tedy pouze k námitce dlužníka; toto již dlouhodobě dovozuje aktuální judikatura soudů různých stupňů. a to ze shora uvedených důvodů. Proto rozhodl, jak uvedeno ve výrocích I. a II. rozsudku.7. V souladu s ust. § 142 odst. 1 a 2 o.s.ř. nenáleží žádnému účastníkovi náhrada nákladů řízení, neboť každý z nich ve věci zaznamenal přibližně stejný procesní úspěch i neúspěch.