17 C 11/2026-28 — Okresní soud v Opavě

1. Žalobkyně se domáhala vůči žalované zaplacení částky 25 125 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 21 000 Kč od 17. 1. 2025 do zaplacení. Uvedla, že s žalovanou uzavřela po posouzení její úvěruschopnosti prostřednictvím internetových stránek www., Anonymizováno, .cz 13. 9. 2024 smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě jí poskytla bezhotovostně 15 000 Kč na dobu neurčitou. Žalovaná se měla zavázat platit žalobkyni úrok 40 % měsíčně z poskytnuté částky a každý měsíc do 13. dne splácet úrok přirostlý za uplynulé období; jistinu byla oprávněna vrátit kdykoliv. Protože se žalovaná dostala do prodlení s placením úroku, využila poskytovatelka úvěru smluveného oprávnění a celý úvěr zesplatnila ke dni 16. 1. 2025. Pro případ prodlení na sebe žalovaná převzala závazek k úhradě smluvní pokuty 0,1 % denně z dlužné částky. Žalobkyně v tomto řízení uplatňuje vrácení poskytnuté jistiny 15 000 Kč, zaplacení dohodnutého úroku za první měsíc čerpání úvěru 6 000 Kč a smluvní pokuty 4 125 Kč (0,1 % denně z částky 15 000 Kč od 17. 1. 2025 do 19. 10. 2025).2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila.3. Soud provedl dokazování listinami předloženými žalobkyní a zjistil následující: Žalobkyně se zavázala poskytnout žalované úvěr do výše 5 000 Kč na dobu neurčitou, s možností opakovaného čerpání jeho splacené části. Žalovaná se zavázala každý měsíc platit úrok 40 % měsíčně přirostlý za uplynulé období, vždy k 13. dni v měsíci (listina označená jako smlouva o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, datovaná 13. 9. 2024, fotografie občanského průkazu a cestovního pasu žalované). Společnost tentýž den odeslala na účet, jehož majitelkou byla žalovaná a který žalovaná označila ve smlouvě, č. , č. účtu, částky 5 000 Kč a 10 000 Kč (dvě potvrzení o platbách provedených prostřednictvím ThePay, sdělení , právnická osoba, .).4. Podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli (§ 2 odst. 1). Poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledků posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy (§ 86). Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. (§ 87).5. Žaloba je důvodná pouze částečně.6. Předmětem podnikatelské činnosti žalobkyně je poskytování spotřebitelského úvěru, a vystupuje tedy z pozice poskytovatele ve smyslu § 3 odst. 1 písm. d) zákona č. 257/2016 Sb. Oproti tomu žalovaná je typickým spotřebitelem ve smyslu tohoto zákona. Ustanovení § 87 odst. 1 ve spojení s § 86 o následku v podobě neplatnosti právního jednání navazuje na předchozí právní úpravu ustanovení § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., které bylo podle důvodové zprávy začleněno do zákona o spotřebitelském úvěru, aby byl posílen princip zodpovědného úvěrování a ochrana spotřebitele před praktikami vyskytujícími se na úvěrovém trhu, tedy že jsou úvěry poskytovány nikoliv s cílem jejich splacení, nýbrž s cílem dosáhnout zisku realizací zajištění poskytnutého spotřebitelem, přičemž věřitel předem počítá s možností, že dlužník nebude pravděpodobně schopen poskytnutý úvěr splácet. Posouzením úvěruschopnosti se přitom rozumí vysoce kvalifikovaná činnost poskytovatele úvěru, jakožto profesionála v daném oboru, vyvíjená v souladu se zásadami poctivého obchodního styku a – objektivně chápáno - v nejlepším zájmu spotřebitele; činnost má směřovat k ověření, zda je žadatel o spotřebitelský úvěr s ohledem na jeho aktuální osobní a rodinný rozpočet (reálné příjmy a výdaje) a v závislosti na nastavenou frekvenci splácení bez problémů schopen úvěr splácet. Toto je velmi individuální, protože u osob s totožným příjmem tomu může být jinak s ohledem na jejich závazky, vyživovací povinnosti atd. Poskytovatel musí vzít v úvahu konkrétní situaci, konkrétního spotřebitele a konkrétní spotřebitelský úvěr. Obecně je totiž kladen velký důraz na ochranu spotřebitele před vlastní neschopností splácet a s tím souvisící nutnost poskytovatelů úvěrů postupovat s odbornou péčí. Smyslem je minimalizovat rizikové úvěry a rozmáhající se zadlužování domácností se všemi nežádoucími dopady jak pro jednotlivce, tak potažmo pro celou společnost. Tímto způsobem ustanovení na ochranu spotřebitele, coby ustanovení kogentní, chrání i veřejný zájem a pořádek.7. Ve všech uvedených souvislostech je to tedy jedině poskytovatel úvěru, který nese následek nedostatečného posouzení úvěruschopnosti dlužníka, protože on je adresátem takové povinnosti. Žalobkyně v návrhu tvrdila, že měla k dispozici výpisy z bankovního účtu žalované, případně výplatní lístky, a že ji lustrovala v databázích ISIR, CEE, CRKI a BRKI. Nijak blíže nerozvedla, co uvedeným postupem zjistila, a především ke svým tvrzením nepředložila žádné důkazy. Proto ji soud v tomto směru ještě před jednáním vyzval, aby svá tvrzení konkretizovala a důkazy předložila, na což žalobkyně reagovala opakovanými obecnými tvrzeními a předložením listiny označené jako žádost o spotřebitelský úvěr č. , hodnota, , kde je uvedeno, že žalovaná bydlí ve vlastním domě bez hypotéky, je na mateřské/rodičovské dovolené, její měsíční příjem činí 13 000 Kč a výdaje 5 000 Kč. Nic dalšího žalobkyně nedoplnila. K jednání se následně nedostavila, a proto nemohla být soudem poučena o nutnosti doplnění tvrzení a důkazních návrhů, aby mohla být se svou žalobou zcela úspěšná. Žalobkyně tedy dostatečně netvrdila a neprokázala, že splnila svou povinnost řádně posoudit úvěruschopnost žalované; zásadně totiž nepostačuje, pokud se spokojila pouze s tím, co žalovaná uvedla v žádosti o úvěr, aniž by údaje blíže ověřovala.8. Proto soud hodnotí smlouvu jako absolutně neplatnou. Vzhledem k tomu získala žalovaná na úkor žalobkyně majetkový prospěch v podobě částky 15 000 Kč bez právního důvodu a je povinna pouze tuto částku vrátit jakožto bezdůvodné obohacení v době přiměřené jejím možnostem. Žalovaná netvrdila a neprokázala, že tak učinila, soud proto žalobě v této části vyhověl. Vzhledem k tomu, že žalovaná byla po celou dobu řízení zcela pasivní, nemohl soud vyhodnotit, jaká doba pro vrácení částky je přiměřená jejím možnostem. Proto vycházel z obecného ustanovení § 1958 odst. 2 občanského zákoníku a určil splatnost v návaznosti za výzvu k úhradě do tří dnů, prokazatelně odeslanou 21. 10. 2025. Podle běžné praxe musela být výzva doručena žalované nejpozději do tří dnů, tedy do 24. 10. 2025, lhůta k plnění tak uplynula 27. 10. 2025 a ode dne následujícího je žalovaná v prodlení. Nevrácením částky vznikla žalované druhotná povinnost zaplatit ode dne následujícího po uplynutí lhůty zákonný úrok z prodlení.9. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud v souladu s § 142 odst. 2 občanského soudního řádu. Předmětem řízení ke dni vyhlášení rozsudku byla částka 25 125 Kč a dále kromě běžícího příslušenství i kapitalizovaný úrok z prodlení 1 961 Kč (12 % ročně z částky 21 000 Kč od 17. 1. 2025 do 27. 10. 2025), celkem 27 086 Kč. Žalobkyně byla úspěšná ohledně částky 15 000 Kč s příslušenstvím a neúspěšná ohledně částky 12 086 Kč s příslušenstvím (10 125 Kč a kapitalizovaného úroku z prodlení 1 961 Kč). Žalobkyně tedy měla úspěch co do 55 % uplatněného nároku a neúspěch co do 45 % uplatněného nároku; její celkový úspěch ve věci tak představuje 10 %. Celková výše účelně vynaložených nákladů žalobkyně činí 3 072 Kč a skládá se ze soudního poplatku 1 257 Kč a z nákladů na právní zastoupení, tzn. z odměny advokátky za tři úkony právní služby (převzetí věci, předžalobní upomínka, žaloba) po 400 Kč podle § 14b odst. 1 bodu 2 vyhlášky č. 177/1996 Sb., náhrady hotových výdajů za tři úkony právní služby po 100 Kč podle § 14b odst. 5 písm. a) této vyhlášky a z náhrady za daň z přidané hodnoty (21 %) z částek odměn a náhrad ve výši 315 Kč podle § 137 odst. 3 občanského soudního řádu.