17 C 43/2026-21 — Okresní soud v Opavě

1. Žalobkyně se domáhala vůči žalovanému zaplacení částky 26 715 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 21 000 Kč od 3. 10. 2024 do zaplacení. Uvedla, že s žalovaným uzavřela po posouzení jeho úvěruschopnosti prostřednictvím internetových stránek www., Anonymizováno, .cz , datum, smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě mu poskytla bezhotovostně 15 000 Kč na dobu neurčitou. Žalovaný se měl zavázat platit žalobkyni úrok 40 % měsíčně z poskytnuté částky a každý měsíc do 29. dne splácet úrok přirostlý za uplynulé období; jistinu byl oprávněn vrátit kdykoliv. Protože se žalovaný dostal do prodlení s placením úroku, využila poskytovatelka úvěru smluveného oprávnění a celý úvěr zesplatnila ke dni 2. 10. 2024. Pro případ prodlení na sebe žalovaný převzal závazek k úhradě smluvní pokuty 0,1 % denně z dlužné částky. Žalobkyně v tomto řízení uplatňuje vrácení poskytnuté jistiny 15 000 Kč, zaplacení dohodnutého úroku za první měsíc čerpání úvěru 6 000 Kč a smluvní pokuty 5 715 Kč (0,1 % denně z částky 15 000 Kč od 3. 10. 2024 do 19. 10. 2025).2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil.3. Soud provedl dokazování listinami předloženými žalobkyní a zjistil následující: Žalobkyně se zavázala poskytnout žalovanému úvěr do výše 20 000 Kč na dobu neurčitou, s možností opakovaného čerpání jeho splacené části. Žalovaný se zavázal každý měsíc platit úrok 40 % měsíčně přirostlý za uplynulé období, vždy k 29. dni v měsíci (listina označená jako smlouva o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, datovaná , datum, , fotografie občanského průkazu žalovaného). Žalobkyně tentýž den odeslala na účet, jehož majitelem byl žalovaný a který žalovaný označil ve smlouvě, č. , č. účtu, částku 15 000 Kč (potvrzení o platbě provedené prostřednictvím ThePay).4. Před uzavřením smlouvy měla žalobkyně k dispozici historii transakcí na účtu žalovaného č. , č. účtu, za období od 6. 12. 2023 do 25. 4. 2024. Z té je zřejmé, že žalovaný pobíral měsíčně , Anonymizováno, 15 440 Kč a , Anonymizováno, 6 816 Kč, přičemž vždy krátce poté, co uvedené příjmy obdržel na účet, vybral z účtu hotovost v podstatě odpovídající jejich výši. Kromě toho byla na účet vyplácena měsíčně mzda od společnosti , právnická osoba, (případně nemocenské dávky) v průměru cca 17 000 Kč, která byla rovněž obratem vybírána či jinak utrácena. Za celé uvedené období odcházely z účtu rovněž soustavné opakované částky, zpravidla 200 Kč, na , Anonymizováno, u společnosti , Anonymizováno, , v řádech jednotek tisíc korun za měsíc.5. Podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli (§ 2 odst. 1). Poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledků posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy (§ 86). Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. (§ 87).6. Žaloba je důvodná pouze částečně.7. Předmětem podnikatelské činnosti žalobkyně je poskytování spotřebitelského úvěru, a vystupuje tedy z pozice poskytovatele ve smyslu § 3 odst. 1 písm. d) zákona č. 257/2016 Sb. Oproti tomu žalovaný je typickým spotřebitelem ve smyslu tohoto zákona. Ustanovení § 87 odst. 1 ve spojení s § 86 o následku v podobě neplatnosti právního jednání navazuje na předchozí právní úpravu ustanovení § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., které bylo podle důvodové zprávy začleněno do zákona o spotřebitelském úvěru, aby byl posílen princip zodpovědného úvěrování a ochrana spotřebitele před praktikami vyskytujícími se na úvěrovém trhu, tedy že jsou úvěry poskytovány nikoliv s cílem jejich splacení, nýbrž s cílem dosáhnout zisku realizací zajištění poskytnutého spotřebitelem, přičemž věřitel předem počítá s možností, že dlužník nebude pravděpodobně schopen poskytnutý úvěr splácet. Posouzením úvěruschopnosti se přitom rozumí vysoce kvalifikovaná činnost poskytovatele úvěru, jakožto profesionála v daném oboru, vyvíjená v souladu se zásadami poctivého obchodního styku a – objektivně chápáno - v nejlepším zájmu spotřebitele; činnost má směřovat k ověření, zda je žadatel o spotřebitelský úvěr s ohledem na jeho aktuální osobní a rodinný rozpočet (reálné příjmy a výdaje) a v závislosti na nastavenou frekvenci splácení bez problémů schopen úvěr splácet. Toto je velmi individuální, protože u osob s totožným příjmem tomu může být jinak s ohledem na jejich závazky, vyživovací povinnosti atd. Poskytovatel musí vzít v úvahu konkrétní situaci, konkrétního spotřebitele a konkrétní spotřebitelský úvěr. Obecně je totiž kladen velký důraz na ochranu spotřebitele před vlastní neschopností splácet a s tím souvisící nutnost poskytovatelů úvěrů postupovat s odbornou péčí. Smyslem je minimalizovat rizikové úvěry a rozmáhající se zadlužování domácností se všemi nežádoucími dopady jak pro jednotlivce, tak potažmo pro celou společnost. Tímto způsobem ustanovení na ochranu spotřebitele, coby ustanovení kogentní, chrání i veřejný zájem a pořádek.8. Ve všech uvedených souvislostech je to tedy jedině poskytovatel úvěru, který nese následek nedostatečného posouzení úvěruschopnosti dlužníka, protože on je adresátem takové povinnosti. Žalobkyně v návrhu tvrdila, že měla k dispozici výpisy z bankovního účtu žalovaného, případně výplatní lístky, a že jej lustrovala v databázích ISIR, CEE, CRKI a BRKI. K tvrzením o provedených lustracích nepředložila žádné důkazy. Z historie transakcí na účtu žalovaného je zřejmé, že neměl prostředky na to, aby měsíčně splácel dohodnutý úrok, který by při vyčerpání úvěrového limitu činil 8 000 Kč. Veškeré příjmy starobního důchodu a příspěvků na bydlení okamžitě spotřeboval. To platí rovněž o mzdě, která byla na účet vyplácena, přičemž s ohledem na věk žalovaného a skutečnost, že pobíral starobní důchod a příspěvek na bydlení, lze mít důvodně za to, že se jednalo o mzdu, která byla na jeho účet vyplácena jiné osobě. Z účtu navíc pravidelně odcházely peníze na sázky. Zůstatky na účtu tedy byly ke konci měsíce pravidelně nulové či zanedbatelné a žalovaný byl pro poskytnutí úvěru zjevně rizikovou osobou. Pokud za této situace žalobkyně poskytla žalovanému úvěr s rámcem 20 000 Kč a měsíční splátkou 8 000 Kč, nevyhodnotila poměry žalovaného profesionálně. Bylo naopak povinností žalobkyně úvěr žalovanému neposkytnout a tím ho ochránit před zadlužením a případnou vlastní neznalostí či nezodpovědností.9. Proto soud hodnotí smlouvu jako absolutně neplatnou. Vzhledem k tomu získal žalovaný na úkor žalobkyně majetkový prospěch v podobě částky 15 000 Kč bez právního důvodu a je povinen pouze tuto částku vrátit jakožto bezdůvodné obohacení v době přiměřené jeho možnostem. Žalovaný netvrdil a neprokázal, že tak učinil, soud proto žalobě v této části vyhověl. Vzhledem k tomu, že žalovaný byl po celou dobu řízení zcela pasivní, nemohl soud vyhodnotit, jaká doba pro vrácení částky je přiměřená jeho možnostem. Proto vycházel z obecného ustanovení § 1958 odst. 2 občanského zákoníku a určil splatnost v návaznosti za výzvu k úhradě do tří dnů, prokazatelně odeslanou 21. 10. 2025. Podle běžné praxe musela být výzva doručena žalovanému nejpozději do tří dnů, tedy do 24. 10. 2025, lhůta k plnění tak uplynula 27. 10. 2025 a ode dne následujícího je žalovaný v prodlení. Nevrácením částky vznikla žalovanému druhotná povinnost zaplatit ode dne následujícího po uplynutí lhůty zákonný úrok z prodlení.10. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud v souladu s § 142 odst. 2 občanského soudního řádu a nikomu ji nepřiznal, protože úspěch a neúspěch účastníků je srovnatelný. Předmětem řízení ke dni vyhlášení rozsudku byla částka 26 715 Kč a dále kromě běžícího příslušenství i kapitalizovaný úrok z prodlení 2 860 Kč (12,75 % ročně z částky 21 000 Kč od 3. 10. 2024 do 27. 10. 2025), celkem 29 575 Kč. Žalobkyně byla úspě