17 C 9/2026-23 — Okresní soud v Opavě

1. Žalobkyně se domáhala vůči žalovanému zaplacení částky 16 792 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z této částky od 5. 7. 2024 do zaplacení. Uvedla, že její právní předchůdkyně společnost , právnická osoba, ., s žalovaným uzavřela po posouzení jeho úvěruschopnosti prostřednictvím internetových stránek www., Anonymizováno, .cz 4. 3. 2024 smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě mu poskytla bezhotovostně 12 000 Kč na dobu neurčitou. Žalovaný se měl zavázat platit žalobkyni úrok 40 % měsíčně z poskytnuté částky a každý měsíc do 3. dne splácet úrok přirostlý za uplynulé období; jistinu byl oprávněn vrátit kdykoliv. Protože se žalovaný dostal do prodlení s placením úroku, využila poskytovatelka úvěru smluveného oprávnění a celý úvěr zesplatnila ke dni 4. 7. 2024. Žalobkyně v tomto řízení uplatňuje vrácení poskytnuté jistiny 12 000 Kč a zaplacení části dohodnutého úroku za první měsíc čerpání úvěru 4 792 Kč. Pohledávka měla být postoupena nejprve 2. 6. 2025 na společnost , právnická osoba, ., a následně 10. 6. 2025 na žalobkyni.2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil.3. Soud provedl dokazování listinami předloženými žalobkyní a zjistil následující: Společnost , právnická osoba, ., se zavázala poskytnout žalovanému úvěr do výše 30 000 Kč na dobu neurčitou, s možností opakovaného čerpání jeho splacené části. Žalovaný se zavázal každý měsíc platit úrok 40 % měsíčně přirostlý za uplynulé období, vždy k 3. dni v měsíci (listina označená jako smlouva o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, datovaná 4. 3. 2024, fotografie občanského průkazu žalovaného). Společnost tentýž den odeslala na účet, jehož majitelem byl žalovaný a který žalovaný označil ve smlouvě, č. , č. účtu, částku 12 000 Kč (sdělení , právnická osoba, .). Žalovaná pohledávka byla poskytovatelkou úvěru postoupena na spolčenost , právnická osoba, . (smlouva o postoupení pohledávek z 2. 6. 2025 včetně přílohy), která ji následně postoupila na žalobkyni (smlouva o postoupení pohledávek z 10. 6. 2025 včetně přílohy). Žalobkyně vyzvala žalovanou prostřednictvím své právní zástupkyně k úhradě dlužné částky ze smlouvy č. , hodnota, do tří dnů (výzva k úhradě před podáním žaloby z 20. 7. 2025 včetně dokladu o odeslání).4. Podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli (§ 2 odst. 1). Poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledků posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy (§ 86). Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. (§ 87).5. Žaloba je důvodná pouze částečně.6. Předmětem podnikatelské činnosti žalobkyně je poskytování spotřebitelského úvěru, a vystupuje tedy z pozice poskytovatele ve smyslu § 3 odst. 1 písm. d) zákona č. 257/2016 Sb. Oproti tomu žalovaný je typickým spotřebitelem ve smyslu tohoto zákona. Ustanovení § 87 odst. 1 ve spojení s § 86 o následku v podobě neplatnosti právního jednání navazuje na předchozí právní úpravu ustanovení § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., které bylo podle důvodové zprávy začleněno do zákona o spotřebitelském úvěru, aby byl posílen princip zodpovědného úvěrování a ochrana spotřebitele před praktikami vyskytujícími se na úvěrovém trhu, tedy že jsou úvěry poskytovány nikoliv s cílem jejich splacení, nýbrž s cílem dosáhnout zisku realizací zajištění poskytnutého spotřebitelem, přičemž věřitel předem počítá s možností, že dlužník nebude pravděpodobně schopen poskytnutý úvěr splácet. Posouzením úvěruschopnosti se přitom rozumí vysoce kvalifikovaná činnost poskytovatele úvěru, jakožto profesionála v daném oboru, vyvíjená v souladu se zásadami poctivého obchodního styku a – objektivně chápáno - v nejlepším zájmu spotřebitele; činnost má směřovat k ověření, zda je žadatel o spotřebitelský úvěr s ohledem na jeho aktuální osobní a rodinný rozpočet (reálné příjmy a výdaje) a v závislosti na nastavenou frekvenci splácení bez problémů schopen úvěr splácet. Toto je velmi individuální, protože u osob s totožným příjmem tomu může být jinak s ohledem na jejich závazky, vyživovací povinnosti atd. Poskytovatel musí vzít v úvahu konkrétní situaci, konkrétního spotřebitele a konkrétní spotřebitelský úvěr. Obecně je totiž kladen velký důraz na ochranu spotřebitele před vlastní neschopností splácet a s tím souvisící nutnost poskytovatelů úvěrů postupovat s odbornou péčí. Smyslem je minimalizovat rizikové úvěry a rozmáhající se zadlužování domácností se všemi nežádoucími dopady jak pro jednotlivce, tak potažmo pro celou společnost. Tímto způsobem ustanovení na ochranu spotřebitele, coby ustanovení kogentní, chrání i veřejný zájem a pořádek.7. Ve všech uvedených souvislostech je to tedy jedině poskytovatel úvěru, který nese následek nedostatečného posouzení úvěruschopnosti dlužníka, protože on je adresátem takové povinnosti. Žalobkyně v návrhu tvrdila, že její právní předchůdkyně měla k dispozici výpisy z bankovního účtu žalovaného, případně výplatní lístky, a že ho lustrovala v databázích ISIR, CEE, CRKI a BRKI. Nijak blíže nerozvedla, co uvedeným postupem zjistila, a především ke svým tvrzením nepředložila žádné důkazy. Proto ji soud v tomto směru ještě před jednáním vyzval, aby svá tvrzení konkretizovala a důkazy předložila, na což žalobkyně reagovala opakovanými obecnými tvrzeními a opakovaným předložením listiny označené jako žádost o spotřebitelský úvěr č. , hodnota, , kde je uvedeno, že žalovaný bydlí v nájmu, je zaměstnaný v , právnická osoba, jeho měsíční příjem činí 36 166 Kč a výdaje 4 860 Kč. Nic dalšího žalobkyně nedoplnila. K jednání se následně nedostavila, a proto nemohla být soudem poučena o nutnosti doplnění tvrzení a důkazních návrhů, aby mohla být se svou žalobou zcela úspěšná. Žalobkyně tedy dostatečně netvrdila a neprokázala, že její právní předchůdkyně splnila svou povinnost řádně posoudit úvěruschopnost žalovaného; zásadně totiž nepostačuje, pokud se spokojila pouze s tím, co žalovaný uvedl v žádosti o úvěr, aniž by údaje blíže ověřovala.8. Proto soud hodnotí smlouvu jako absolutně neplatnou. Vzhledem k tomu získal žalovaný na úkor poskytovatelky úvěru, respektive žalobkyně, majetkový prospěch v podobě částky 12 000 Kč bez právního důvodu a je povinen pouze tuto částku vrátit jakožto bezdůvodné obohacení v době přiměřené jeho možnostem. Žalovaný netvrdil a neprokázal, že tak učinil, soud proto žalobě v této části vyhověl. Vzhledem k tomu, že žalovaný byl po celou dobu řízení zcela pasivní, nemohl soud vyhodnotit, jaká doba pro vrácení částky je přiměřená jeho možnostem. Proto vycházel z obecného ustanovení § 1958 odst. 2 občanského zákoníku a určil splatnost v návaznosti za výzvu k úhradě do tří dnů, prokazatelně odeslanou 23. 7. 2025. Podle běžné praxe musela být výzva doručena žalovanému nejpozději do tří dnů, tedy do 26. 7. 2025, lhůta k plnění tak uplynula 29. 7. 2025 a ode dne následujícího je žalovaný v prodlení. Nevrácením částky vznikla žalovanému druhotná povinnost zaplatit ode dne následujícího po uplynutí lhůty zákonný úrok z prodlení.9. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud v souladu s § 142 odst. 2 občanského soudního řádu. Předmětem řízení ke dni vyhlášení rozsudku byla částka 16 792 Kč a dále kromě běžícího příslušenství i kapitalizovaný úrok z prodlení 2 288 Kč (12,75 % ročně z částky 16 792 Kč od 5. 7. 2024 do 29. 7. 2025), celkem 19 080 Kč. Žalobkyně byla úspěšná ohledně částky 12 000 Kč s příslušenstvím a neúspěšná ohledně částky 7 080 Kč s příslušenstvím (4 792 Kč a kapitalizovaného úroku z prodlení 2 288 Kč). Žalobkyně tedy měla úspěch co do 63 % uplatněného nároku a neúspěch co do 37 % uplatněného nároku; její celkový úspěch ve věci tak představuje 26 %. Celková výše účelně vynaložených nákladů žalobkyně činí 2 815 Kč a skládá se ze soudníh