26 C 14/2026-38 — Okresní soud v Opavě

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala soudního rozhodnutí, jímž by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit jí dlužnou částku uvedenou ve výrokové části tohoto rozsudku včetně příslušenství. Dle tvrzení strany žalující tento nárok vznikl z titulu neuhrazených plateb za odběr elektřiny a plynu v odběrném místě nacházejícím se na adrese , adresa, . Dle tvrzení žalobkyně uzavřela s žalovaným dne , datum, jednak smlouvu o dodávkách elektřiny do tohoto odběrného místa a jednak smlouvu o dodávkách plynu tamtéž. Žalovaný se zavázal za odebrané komodity hradit kupní ceny formou záloh a doplatků po vyúčtování. Za období od 23. 10. 2024 do 8. 2. 2025 vyúčtovala žalobkyně žalovanému kupní cenu za dodanou elektřinu ve výši 2 824,41 Kč, za období od 2. 1. 2024 do 30. 9. 2024 vyúčtovala žalobkyně žalovanému kupní cenu za dodaný plyn ve výši 9 982,93 Kč a za období od 1. 10. 2024 do 17. 2. 2025 kupní cenu za dodaný plyn ve výši 13 753,18 Kč. Po splatnosti faktur zaplatil žalovaný pouze na část kupní ceny plynu ve výši 4 500 Kč, kteroužto částku žalobkyně na dluh započítala. Žalobkyně eviduje kromě tohoto dluhu vůči žalovanému též dluh ve výši 480 Kč za dvě zaslané upomínky k zaplacení dluhu, jak bylo dohodnuto ve smlouvě. Protože žalovaný nereagoval na předžalobní výzvu, domáhá se žalobkyně tohoto nároku u soudu podanou žalobou.2. Elektronický platební rozkaz, který byl ve věci vydán, byl podle § 173 odst. 2 o. s. ř. zrušen, neboť se jej nepodařilo doručit do vlastních rukou žalovaného. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil, tvrzení obsažená v návrhu nezpochybnil a ke své procesní obraně neuvedl ničeho. Z nařízeného jednání se žalobkyně omluvila a žalovaný se k němu nedostavil.3. Soud provedl dokazování tvrzenými smlouvami o dodávkách elektřiny a plynu, následně fakturami, jimiž žalobkyně vyfakturovala žalovanému kupní cenu dodaných komodit, upomínkami, jimiž byl žalovaný vyzván po splatnosti k úhradě dluhu a předžalobní výzvou, kterou se žalobkyně naposledy domáhala splnění povinnosti ze strany žalovaného.4. Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé, tak, jak jej žalobkyně popsala v žalobě. Bylo zjištěno, že účastníci řízení uzavřeli dne , datum, smlouvu o sdružených službách dodávky elektřiny a smlouvu o sdružených službách dodávky plynu. Ve smlouvách se žalobkyně zavázala dodávat elektřinu a plyn do sjednaného místa s žalovaným a žalovaný se ve smlouvě zavázal uhradit řádně a včas žalobkyni cenu elektřiny, plynu a související služby. Žalobkyně žalovanému vyfakturovala nedoplatek na shora uvedených platbách. Z faktury č. , hodnota, soud zjistil, že jejím prostřednictvím byl žalovaný vyzván k zaplacení dlužné částky 2 824,41 Kč za spotřebu elektřiny, a to se splatností do 26. 2. 2025, z faktury č. , hodnota, soud zjistil, že jejím prostřednictvím byl žalovaný vyzván k zaplacení dlužné částky 9 982,93 Kč za spotřebu plynu, a to se splatností do 6. 11. 2024 a z faktury č. , hodnota, soud zjistil, že jejím prostřednictvím byl žalovaný vyzván k zaplacení dlužné částky 13 753,18 Kč za spotřebu plynu, a to se splatností do 10. 3. 2025. Žalovaný na tyto částky uhradil pouze 4 500 Kč. Žalobkyně prokázala upomínkami ze dne 28. 11. 2024 a 29. 1. 2025, že vyzvala žalovaného k úhradě dluhu po splatnosti a že jí tak vznikl nárok na zaplacení poplatku ve výši 240 Kč za každou tuto upomínku.5. Ze shora popsaných důvodů soud posoudil žalobu jako důvodnou, a proto jí v celém rozsahu vyhověl.6. Z hmotněprávního hlediska soud posoudil spor podle § 1723 odst. 1 a § 2079 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) a podle § 50 odst. 2 a § 70 odst. 2 zákona č. 458/2000 Sb., o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích a o změně některých zákonů (energetický zákon). Nárok na zákonné úroky z prodlení soud posoudil podle § 1968 a § 1970 o. z. a podle vládního nařízení č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky, určuje odměna likvidátora, likvidačního správce a člena orgánu právnické osoby jmenovaného soudem a upravují některé otázky Obchodního věstníku, veřejných rejstříků právnických a fyzických osob a evidence svěřenských fondů a evidence údajů o skutečných majitelích.7. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 717 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 902 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 22 540,52 Kč sestávající z částky 400 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 500 Kč ve výši 315 Kč, když advokát osvědčil, že je plátcem takové daně.8. Lhůta k plnění vyplývá z § 160 odst. 1 věty před středníkem, o. s. ř., splatnost přisouzených nákladů řízení soud vázal k rukám advokáta v souladu s § 149 odst. 1 o. s. ř.