26 C 209/2025-48 — Okresní soud v Opavě

1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu domáhala, aby jí žalovaný zaplatil částku 542 745,34 Kč s příslušenstvím, jež specifikovala jako úrok ve výši 4,5 % ročně z částky 540 675,34 Kč od 26. 3. 2025 do zaplacení, zákonný úrok z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 542 745,34 Kč od 26. 3. 2025 do zaplacení, kapitalizovaný úrok 18 926,38 Kč a kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení 12 732,35 Kč. Uvedla, že se jedná o nesplacený úvěr, který žalovanému poskytla na základě mezi nimi dne , datum, uzavřené úvěrové smlouvy č. , Anonymizováno, v níž se zavázala převést žalovanému peněžní prostředky 722 000 Kč a žalovaný se zavázal tento úvěr jí splatit formou 120 měsíčních splátek splatných od 15. 8. 2021 do 15. 7. 2031 ve výši 7 483 Kč. Uvedené prostředky mu byly poskytnuty poté, co úvěrující řádně prověřila jeho schopnost do budoucna úvěr splácet. Žalovaný porušil smluvní ujednání, neboť úvěr řádně a včas nezaplatil. Žalobkyně z toho důvodu po marných výzvách k úhradě dluhu dlužných splátek žalovaného v listině ze 17. 12. 2024 vyzvala k úhradě nezaplacené části dluhu, který z důvodu na straně žalovaného zesplatnila. K datu zesplatnění činil dluh žalovaného částku 555 570,19 Kč. Žalovaný v době stanovené splatnosti ke dni 24. 12. 2024 dluh nezaplatil, a protože nereagoval ani na následnou předžalobní výzvu z 19. 4. 2025 a na dluh nepoukázal ničeho, domáhá se žalobkyně tohoto nároku u soudu podanou žalobou.2. Elektronický platební rozkaz, který byl ve věci vydán, byl podle § 173 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen “o. s. ř.“) zrušen, neboť se jej nepodařilo doručit do vlastních rukou žalovaného. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil, tvrzení obsažená v návrhu nezpochybnil a ke své procesní obraně neuvedl ničeho.3. Žalovaný se k jednání, ze kterého se žalobkyně omluvila, nedostavil. Soud provedl dokazování listinami označenými k důkazu žalobkyní, přičemž zjistil, že žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne , datum, smlouvu o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě poskytla žalobkyně žalovanému dne , datum, úvěr ve výši 722 000 Kč. Smlouva stanovila povinnost žalovaného splácet úvěr v 120 měsíčních anuitních splátkách s pevnou úrokovou sazbou 4,5 % ročně, jak plyne z této smlouvy. Úvěr byl žalovanému poskytnut poté, co žalobkyně provedla řádné posouzení úvěruschopnosti žalovaného podle § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o SÚ“), jak vyplývá z žádosti o úvěr, šetření úvěruschopnosti a předsmluvních informací. Žalovaný porušil své smluvní povinnosti, neboť nehradil splátky řádně a včas. Naposledy na dluh poukázal splátku v červnu 2024. Jeho platební morálka byla zjištěna z přehledu splátek a z podrobné specifikace kapitalizovaného úroku uvedené v omluvě žalobkyně. Na opakované porušování smluvních povinností reagovala žalobkyně sérií výzev k úhradě dlužných splátek a poplatků, což je zjištěno z upomínek, výzev, opakované výzvy a poslední výzvy před zesplatněním dluhu ze dne 19. 9. 2024. Protože žalovaný ani poté nedostál svým povinnostem, žalobkyně přistoupila k zesplatnění úvěru. Dne 17. 12. 2024 mu zaslala Oznámení o zesplatnění, jímž jej vyzvala k úhradě celé zbývající části dluhu se splatností do 24. 12. 2024. Tímto okamžikem se staly splatnými všechny závazky žalovaného z poskytnutého úvěru. Žalobkyně odeslala žalovanému dne 10. 4. 2025 předžalobní výzvu k úhradě dluhu, v níž žalovaného upozornila na povinnost uhradit celý dluh a informovala jej o soudním vymáhání této pohledávky, pokud nebude zaplacena. Výše dluhu byla k datu 25. 3. 2025 vyčíslena na 574 404,07 Kč, přičemž z této částky jistina činila 540 675,34 Kč, kapitalizovaný běžný úrok 18 926,38 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení 12 732,35 Kč a poplatky 2 070 Kč. Údaje vyplývají z listiny „Stav dlužné jistiny a příslušenství“.4. Z provedených důkazů má soud za prokázané, že mezi účastníky vznikl platný a účinný závazkový vztah ze smlouvy o spotřebitelském úvěru, řídící se § 1721 a § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník a zákonem o SÚ. Žalobkyně splnila všechny povinnosti spojené s poskytováním spotřebitelského úvěru, včetně povinnosti prověřit úvěruschopnost podle § 86 citovaného zákona. Z žádné listiny ani tvrzení nevyplynula skutečnost, která by svědčila o nezákonném nebo nedbalém posouzení úvěruschopnosti.5. Žalovaný porušil smluvní povinnosti, neboť nehradil sjednané splátky. Tím se dostal do prodlení, z čehož žalobkyni vzniklo právo účtovat úrok z prodlení podle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky, určuje odměna likvidátora, likvidačního správce a člena orgánu právnické osoby jmenovaného soudem a upravují některé otázky Obchodního věstníku, veřejných rejstříků právnických a fyzických osob a evidence svěřenských fondů a evidence údajů o skutečných majitelích (v relevantní výši 12,75 % ročně). Dále žalovaný nehradil ani smluvní úrok ve výši 4,5 % ročně, který byl proto kapitalizován, a totéž platí o úroku z prodlení.6. Opakované výzvy k úhradě a následné zesplatnění úvěru odpovídají smluvním ujednáním stran, konkrétně čl. 8.2 obchodních podmínek, které opravňují žalobkyni k jednostrannému zesplatnění v případě prodlení žalovaného. Soud má proto za to, že žalobkyně zesplatnila úvěr v souladu se smlouvou i právní úpravou.7. Ze všech shora popsaných důvodů soud dospěl k závěru, že žalovaný je povinen žalobkyni zaplatit jistinu i veškeré příslušenství, tak jak je uvedeno ve výroku rozsudku, neboť nárok byl žalobkyní prokázán v plném rozsahu.8. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 61 458,50 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 21 710 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 542 745,34 Kč sestávající z částky 10 500 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 450 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 32 850 Kč ve výši 6 898,50 Kč, když advokát osvědčil, že je plátcem takové daně.9. Lhůta k plnění vyplývá z § 160 odst. 1 věty před středníkem, o. s. ř., splatnost přisouzených nákladů řízení soud vázal k rukám advokáta v souladu s § 149 odst. 1 o. s. ř.