40 C 17/2026-26 — Okresní soud v Opavě

1. Žalobkyně se po žalované domáhala zaplacení částky 40 511,21 Kč s příslušenstvím. Uvedla, že dne 22. 7. 2023 uzavřela s žalovanou Smlouvu o úvěru, na základě které byl žalované na úvěrový účet č. , č. účtu, poskytnut neúčelový, nezajištěný spotřebitelský úvěr ve výši 60 000 Kč. Žalovaná se zavázala úvěr a úroky splácet pravidelnými měsíčními splátkami ve výši 2 500 Kč ke každému 20. dni v měsíci, přičemž první splátka byla splatná dne 21. 8. 2023. Úrok byl sjednán ve výši 16,49 % ročně. Žalovaná splácela dle sjednaného splátkového kalendáře do 11. 10. 2024, následně nebylo plněno ničeho. V důsledku prodlení žalované žalobkyně upomínkou ze dne 11. 1. 2025 prohlásila úvěr za splatný. Celková pohledávka ke dni zesplatnění, tj. k 8. 1. 2025, ve výši 40 511,21 Kč, je tvořena dlužnou jistinou ve výši 37 793,21 Kč, dlužnými poplatky ve výši 2 718 Kč dle sazebníku žalobkyně (náklady spojené s prodlením ve výši 2 x 900 Kč ze dne 4. 11. 2024 a 4. 12. 2024 a cena za pojištění ve výši 3 x 282 Kč ze dne 31. 10. 2024, 30. 11. 2024, 31. 12. 2024 a poměrná část ceny za pojištění ve výši 72 Kč ze dne 8. 1. 2025). Žalobkyně dále nárokuje řádný úrok v sazbě 12 % ročně z nesplacené jistiny ve výši 37 793,21 Kč od 9. 1. 2025 do zaplacení a úrok z prodlení ve výši 12 % ročně z jistiny 37 793,21 Kč od 9. 1. 2025 do zaplacení. Ačkoliv byla žalovaná před podáním žaloby vyzvána k zaplacení svého dluhu, neuhradila ničeho. Banka před poskytnutím úvěru zkoumala schopnost žalované úvěr splácet. Vycházela přitom ze sdělení žalované, což ověřila z výpisu z účtu žalované. Dále žalovanou prověřila v ISIR, CBCB a v interní evidenci klientů. Životní výdaje banka stanovila na základě dat sdělených žalovanou s kombinaci s interními informacemi banky včetně využití statistických údajů a aktuálních životních nákladů a normativních nákladů na bydlení. Poté dospěla k závěru, že příjem žalované je dostatečný k pokrytí splátek ve výši 2 500 Kč i životních výdajů.2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.3. Ve věci bylo nařízeno jednání na 24. 3. 2026, žalobkyně se z jednání omluvila a žalovaná se k jednání bez omluvy nedostavila. Dle § 101 odst. 3 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) soud ve věci jednal v nepřítomnosti účastníků.4. Soud provedl důkaz listinami, konkrétně Smlouvou o úvěru ze dne 22. 7. 2023, Ceníkem pro soukromou klientelu, výpisy z účtu žalované, podklady banky pro soudní řízení (stav úvěru v minulosti, zoznam splátok úveru, podklady), vyjádřením banky k posouzení úvěruschopnosti klienta, výzvou ze dne 7. 12. 2024, zesplatněním dluhu ze dne 11. 1. 2025 a předžalobní výzvou ze dne 11. 8. 2025, a zjistil tento skutkový stav: žalovaná a žalobkyně dne 22. 7. 2023 uzavřely Smlouvu o úvěru, na základě které žalobkyně žalované poskytla úvěr ve výši 60 000 Kč na její účet, s dohodnutou úrokovou sazbou 16,49 % ročně. Žalovaná se zavázala úvěr splácet v měsíčních splátkách po 2 500 Kč s tím, že úvěr splatí do 20. 1. 2026. Žalobkyně před uzavřením smlouvy o úvěru zkoumala úvěruschopnost žalované, údaje sdělené žalovanou ověřovala z výpisů z účtu žalované, náklady stanovila na základě dat sdělených žalovanou s kombinaci s interními informacemi banky včetně využití statistických údajů a aktuálních životních nákladů a normativních nákladů na bydlení. Současně žalovanou lustrovala v dostupných databázích dlužníků. Žalovaná splácela dle sjednaného splátkového kalendáře do 11. 10. 2024, následně nebylo plněno ničeho. Na poplatcích sjednaných v ceníku žalobkyně žalovaná dluží celkem 2 718 Kč (2 x náklady spojené s prodlením po 900 Kč, 3x cenu za pojištění po 282 Kč a 72 Kč). Žalobkyně v souladu se smluvními ujednáními úvěr dne 8. 1. 2025 zesplatnila, o čemž žalovanou dne 11. 1. 2025 písemně informovala. Celková pohledávka ke dni zesplatnění, tj. k 8. 1. 2025, činila 40 511,21 Kč Před podáním žaloby byla žalovaná vyzvána k úhradě svého dluhu.5. Podle § 2395 občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2399 odst. 1 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době. Je-li předmětná smlouva sjednána jako spotřebitelská, přičemž dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZoSÚ“) je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli (§ 2 odst. 1), je poskytovatel povinen důkladně posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů (§ 86).6. Žalobkyně prokázala, že před uzavřením smlouvy řádně zkoumala úvěruschopnost žalované ve smyslu výše citovaného zákona. Údaje zjištěné ohledně poměrů žalované, a ověřené žalobkyní z účtu žalované, při sjednané výši úvěru jsou dostatečné pro řádné posouzení úvěruschopnosti ve smyslu § 86 zákona o spotřebitelském úvěru. Zatímco žalobkyně své povinnosti z úvěrové smlouvy řádně splnila, žalovaná své povinnosti nesplnila a úvěr řádně nesplácela. Proto soud žalobě vyhověl. Lhůta k plnění vyplývá z § 160 odst. 1 věty před středníkem, o. s. ř.7. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud v souladu s § 142 odst. 1 občanského soudního řádu a žalobkyni, která měla ve věci plný úspěch, přiznal náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování práva, a to v celkové výši 1 821 Kč, odpovídající zaplacenému soudnímu poplatku 1 621 Kč a paušální náhradě dle § 151 odst. 3 o. s. ř. ve spojení s § 1 a § 2 odst. 1 vyhl. č. 254/2015 Sb. ve výši 2x 100 Kč za návrh ve věci samé a výzvu k plnění, neboť se jedná o tzv. formulářovou žalobu.