40 C 282/2025-21 — Okresní soud v Opavě

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení částky 11 000 Kč s příslušenstvím. Uvedla, že dne 13. 3. 2025 uzavřela prostřednictvím své klientské zóny s žalovaným Smlouvu o poskytnutí spotřebitelského úvěru č. , hodnota, , na základě které se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 10 000 Kč. Před uzavřením smlouvy o úvěru došlo k řádnému posouzení úvěruschopnosti (viz příloha smlouvy o úvěru). Úvěr byl vyplacen v souladu s ujednáním čl. IV. odst. 4.3. smlouvy o úvěru. Žalovaný se zavázal úvěr včetně úroků hradit v měsíčních splátkách po 4 000 Kč vždy ke každému 15. dni v měsíci; žalovaný však splátkový kalendář nedodržel a dostal se do prodlení se splátkou splatnou 15. 4. 2025. Žalobkyně zaslala žalovanému první písemnou upomínku dne 20. 4. 2025, následující upomínku dne 5. 5. 2025. Vzhledem k tomu, že žalovaný nikterak nereagoval, přistoupila žalobkyně k zesplatnění úvěru (zesplatnění z 28. 7. 2025). Do dnešního dne žalovaný na úvěr neuhradil ničeho. Žalobkyně požaduje zaplacení jistiny ve výši 10 000 Kč, a náklady na upomínkování ve výši 1 000 Kč (za upomínku 1 a upomínku 2) a zákonný úrok z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 10 000 Kč 12. 8. 2025 do zaplacení. Ačkoliv byl žalovaný vyzván k zaplacení před podáním žaloby, svůj dluh neuhradil.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. Ve věci bylo nařízeno jednání na 13. 1. 2026, žalobkyně se z jednání omluvila a žalovaný se k jednání bez omluvy nedostavil. Dle § 101 odst. 3 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) soud ve věci jednal v nepřítomnosti účastníků.4. Soud provedl k důkazu listiny předložené žalobkyní, a to Smlouvu o poskytnutí spotřebitelského úvěru č. , hodnota, z 13. 3. 2025 včetně přílohy č. 1, potvrzení o verifikační platbě z 13. 3. 2025 a potvrzení provedené platbě z 14. 3. 2025, upomínky z 20. 4. 2025 a 5. 5. 2025, informaci o zesplatnění úvěru vč. předžalobní výzvy ze dne 28. 7. 2025 a podacího lístku, a zjistil, že účastníci spolu dne 13. 3. 2025, prostřednictvím elektronických prostředků na dálku, uzavřeli smlouvu o úvěru, na základě které žalobkyně žalovanému na jeho účet poskytla celkem 10 000 Kč. Zápůjční úroková sazba byla sjednána ve výši 40 % měsíčně (tj. celkem 48 000 Kč), žalovaný se zavázal úvěr splácet ve splátkách po 4 000 Kč. Součástí smluvní dokumentace je mj. příloha č. 1 – Posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, z níž soud zjistil, že žalovaný uvedl, že je svobodný, vyučen a nemá děti. Z lustrace žalovaného žalobkyně zjistila, že se žalovaný nenachází v insolvenci, není proti němu vedena aktivní exekuce, dle SOLUS má výbornou platební morálku, a měsíčně na své závazky splácí 4 787 Kč. Dle sdělení žalovaného jeho příjem činí 35 000 Kč (tento příjem byl ověřen z výpisu z bankovního účtu, kde nalezená částka činí 35 556 Kč). Náklady na bydlení prohlášené žalovaným činí 14 600 Kč (tyto náklady byly ověřeny z výpisu z bankovního účtu, kde nalezená částka činí 3 736 Kč), náklady na potraviny a běžné zboží domácnosti prohlášené žalovaným činí 1 000 Kč (na účtu byly ověřeny v částce 11 942 Kč) a finanční závazky prohlášené žalovaným činí 8 000 Kč. Po ověření informací poskytnutých spotřebitelem žalobkyně došla k závěru, že finanční zůstatek žalovaného k úhradě mj. splátek úvěru činí 10 668 Kč, a tedy žalovaný je schopen poskytnutý úvěr splácet. Žalobkyně dvakrát písemně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné splátky z 15. 4. 2025 a upozornila ho na možnost zesplatnění úvěru. Dne 28. 7. 2025 pak žalovanému oznámila, že úvěr zesplatnila a současně ho před podáním žaloby vyzvala k úhradě.5. Žaloba je důvodná. Podle § 2395 občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2399 odst. 1 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době. Je-li předmětná smlouva sjednána jako spotřebitelská, přičemž dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZoSÚ“) je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli (§ 2 odst. 1), je poskytovatel povinen důkladně posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů (§ 86).6. Žalobkyně prokázala, že před uzavřením smlouvy řádně zkoumala úvěruschopnost žalovaného ve smyslu výše citovaného zákona. Údaje zjištěné ohledně poměrů žalovaného, a ověřené žalobkyní z účtu žalovaného, při sjednané výši úvěru jsou dostatečné pro řádné posouzení úvěruschopnosti ve smyslu § 86 zákona o spotřebitelském úvěru. Zatímco žalobkyně své povinnosti z úvěrové smlouvy řádně splnila, žalovaný své povinnosti nesplnil a úvěr řádně nesplácel. Proto soud žalobě vyhověl, a to včetně nákladů spojených s uplatněním pohledávky.7. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn § 142 odst. 1 o. s. ř. a žalobkyni, která byla ve věci plně úspěšná, náleží plná náhrada nákladů řízení ve výši 2 615 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna za 3 úkony právní služby (převzetí věci, předžalobní výzva, žaloba) po 400 Kč dle § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, v platném znění (dále jen „a. t.“), a náhrada hotových výdajů za 3 úkony právní služby po 100 Kč dle § 14bodst. 6 a. t.; to vše zvýšené o DPH ve výši 21 % dle § 137 odst. 3 o.s.ř. v částce 315 Kč. V souladu s § 149 odst. 1 občanského soudního řádu zavázal soud žalovaného zaplatit náklady řízení k rukám advokáta žalobkyně.